Módní ikona Hana Podolská. Smutný příběh legendární pražské podnikatelky

ZajímavostiTereza Běhalová15. února 20194 minuty čtení
Česká Coco Chanel Hana Podolská.

Česká Coco Chanel Hana Podolská.

Foto: Archiv

Říkali jí česká Coco Chanel. V jejím salonu na Jungmannově náměstí v Praze si v dobách první republiky podávaly dveře manželky ministrů a továrníků, ale i slavné herečky Jarmila Novotná, Růžena Nosková, Hana Vítová, Adina Mandlová či Lída Baarová. Životní příběh české módní ikony je pozoruhodnou výpovědí o neuvěřitelné píli a cílevědomosti, zároveň ale i smutným mementem naší poválečné historie.

U příležitosti 100. výročí vzniku Československa vyhlásila Hospodářská komora anketu Podnikatel století. Mezi jmény jako Tomáš Baťa, František Křižík a Emil Kolben se v první desítce vítězů umístila jediná žena – Hana Podolská.

(Ne)radostné začátky

Na svět přichází 16. května 1880 v německém Merkhausenu jako Johanna Vošahlíková. Otec František Vošahlík je proslulý architekt a stavitel. Jeho stavební společnost má množství zakázek zejména v Německu a Rakousku-Uhersku, díky čemuž je rodina velmi dobře finančně zajištěna. Situace se však razantně mění, když František Vošahlík ve svých 44 letech náhle umírá na tuberkulózu. Hana se s matkou a sourozenci stěhuje v roce 1890 do Prahy, kde provozují malý krupařský krámek. Mají co dělat, aby se vůbec uživili.

V salonu Anežky Fischerové v Celetné ulici se Hana později vyučí na dámskou krejčovou a v roce 1905 si zřizuje malou dílnu v Nuslích. V roce 1907 si bere za manžela akademického malíře Viktora Podolského. Umělec má pro práci své ženy velké pochopení, a tak zařizuje stěhování do činžovního domu na rohu Vodičkovy a Jungmannovy ulice, aby zákaznice nemusely jezdit tak daleko.

Hana Podolská na počátku 20. století. Foto: Archiv

Haně se daří, podnik začíná slušně prosperovat a stěhuje se do paláce Lucerna. V té době už zaměstnává desítky lidí. Radostné období je završeno narozením synů Viktora a Miloše. Jenomže v roce 1926 přichází první obrovská bolest. Manžel Viktor náhle umírá na následky výstřelu utrpěného při čištění lovecké zbraně.

Na vrcholu

Zřejmě aby zapomněla, pouští se Hana do práce s ještě větší vervou. Je podnikavá, energická, má obchodního ducha i velké charisma. A také sleduje, jak se dělá móda v zahraničí. Jako první v tehdejším Československu pořádá módní přehlídky, dokonale využívá marketingové nástroje a zároveň poskytuje prvotřídní kvalitu.

Ukázka šatů ze salonu Hany Podolské. Foto: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Modely od Podolské se vyznačují prvotřídním zpracováním a invencí, opírají se o nejnovější módní trendy a jsou vkusné a elegantní. Z původně malé krejčovské dílny se stává vyhlášený módní salon, v němž si nechávají šít nejen hvězdy filmového nebe, ale třeba i první dáma Hana Benešová. S mnohými zákaznicemi Hana Podolská udržovala přátelské styky. I to bylo jedno z tajemství jejího fenomenálního úspěchu.

Šaty ze salonu Hany Podolské se objevují i na filmovém plátně, například v legendárním Kristiánovi nebo Katakombách. Nosí je Adina Mandlová, Nataša Gollová i Hana Vítová. Výhodné je to pochopitelně pro obě strany – herečky mají šaty se slevou a pro Hanu Podolskou je to senzační reklama.

Interiér proslulého módního salonu Hany Podolské. Foto: Archiv

V rodinné firmě jsou zaměstnáni oba synové i snachy. Pět let po smrti manžela však Haně osud zasazuje další těžkou ránu. Syn Miloš v roce 1935 umírá na otravu krve. Nad vodou ji stále ještě drží práce, i když v období protektorátu panuje mrazivé společenské klima a salon přichází o řadu zákaznic z židovských rodin.

Trpký konec

Po skončení války se zdá, že salon Hany Podolská naváže na prvorepublikové úspěchy. Jenže už tři roky po osvobození je všechno jinak. 25. února 1948 provádějí komunisté státní převrat a hned 4. března přichází dekret, který v podniku ustanovuje národního správce. Později je salon zcela znárodněn a Hana Podolská se musí spokojit s podřadnou funkcí vedoucí úklidu. Poslední hořkou pilulkou je rok 1954, někdejší první dámu módního průmyslu posílají do důchodu.

Hana Podolská na sklonku života v roce 1968. Foto: Archiv

Slavná a úspěšná podnikatelka zůstává na sklonku života sama, ošlehaná bezprávím a sérií rodinných tragédií, avšak podle pamětníků stále nezlomená. Snacha s vnučkou emigrují a syn Viktor je odvlečen do uranových dolů. Do svého salonu se naposledy podívá v uvolněném roce 1968 díky natáčení krátkého televizního rozhovoru. Zcela opuštěná a v ústraní umírá 15. února 1972 ve věku 91 let. Pochována je na pražských Olšanských hřbitovech. Módní salon v centru Prahy funguje v rámci centrálního národního podniku do roku 1991.

Nepřehlédněte

17. 4. 1868: Macecha vyhnala nemocnou dívku z domova. Nepřinášela jí zisk • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Krádež koně Zadržen byl včera dopoledne na Františkovu nábřeží jistý drožkář od dvou venkovanů. Těm byl před několika dny neznámým zlodějem kůň ze stáje ukraden, i vypravili se do Prahy, zda-li by snad zde koně svého nevyslídili. Náhodou byl kůň drožkářův zcela podobný onomu, jenž venkovanům ukraden byl, a tito myslíce, že jest to skutečně kůň, jehož hledali, zastavili drožkáře v trysku ujíždějícího. Teprvé při bližším ohledání shledali okradení, že se zmýlili. Pustili tedy opět drožkáře, dostavše od něho notných nadávek a výsměchu od sběhlého se zástupu. – Pražský denník, 17. 4. 1868 Nemilosrdná matka Velký soucit vzbudila včera dopoledne na náměstí v Karlíně u kolemjdoucích asi čtrnáctiletá dívka, téměř polonahá a hladem mroucí a k tomu ještě zimnicí mořená. Jistá žena, kteráž u děvčete místo matky zastávala, an ji k sobě přijmula z domu nalezenců co děcko byla ji nyní vyhnala, jelikož děvče pro nemoc svou bylo propuštěno z jedné továrny, kde dříve pracovalo, a tudíž žádný výdělek soběcké a tyranské své maceše nepřinášelo. Dívka, která úplné dva dny, co byla z domova vyhnána, ni sousta v ústech neměla, klesla mdlobou, až několik dobrosrdečných ženštin se nad ní ustrnulo a jíst jí dalo. Později byla od útrpných lidí k ošetřování do nemocnice dopravena. – Pražský denník, 17. 4. 1868 [related-post id="9493"] Pokousáni od psů Od psů pokousán byl ve středu večer v Nuselské pivnici na Starém městě jeden krejčí do ruky a touž dobou v masných krámech na židovském městě 14letý synek jednoho nádenníka do hoření paždi. – Pražský denník, 17. 4. 1868

Výstava v Národním muzeu připomíná historii a význam tištěných novin a časopisů • V Historické budově Národního muzea probíhá v těchto týdnech výstava s názvem Labyrint informací a ráj tisku. Na její přípravě spolupracovali pracovníci muzea s Unií vydavatelů, profesní organizací vydavatelů periodického tisku v České republice. Záměrem je připomenout význam i dlouhou tradici vydávání novin a časopisů u nás.

Módní policie by měla zahájit stíhání ministryní Schillerové a Benešové, navrhují lidé na sítích • Český internet si vzal na mušku dvě čelní představitelky státu. Ministryně financí Alena Schillerová a ministryně spravedlnosti Marie Benešová se staly terčem posměchu poté, co se na tiskové konferenci objevily vedle sebe v nepříliš povedených outfitech.

Alena a Marie v AZ-kvízu. Jedna z mnoha parodií, které se během dneška objevily na internetu.

7. 1. 1868: Led na Vltavě taje a bude se volit nový pražský purkmistr • Čím žila Praha přesně před 150 lety? Vydejte se s námi na cestu proti proudu času! Každý den budeme přinášet výběr nejzajímavějších zpráv, které otiskly Národní listy.

16. 1. 1868: V Praze řádí nepoctivý obchodník s uhlím a drožkaři mají v těchto dnech žně • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

29. 1. 1889: V Modřanech řádí děsivé strašidlo. Pátrání je zatím bezvýsledné • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 12. 1889: Budiž světlo! Na Žižkově začalo fungovat veřejné elektrické osvětlení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 2. 1868: Pražané si užívají neobvykle hezkého počasí. Radost jim ale kazí neopatrní kočí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. PočasíPěkná pohoda, jakáž nyní panuje, vyvolává nadobyčejnou živost v ulicích pražských, v nichž se hemží plno procházejícího se lidu, jenž těší se z příjemně již hřejícího slunka. Na baštách a hradbách prochází se taktéž množství lidu, a každý hledí použiti nynější krásné povětrnosti, o které se ví, že snad už brzo změně podrobena bude. Na venkově probouzí se vše k novému životu a hospodáři přivádějí již nástroje polní do pořádku. Zde v Praze započla již na všech stranách práce, jaká obyčejně na jaře se vykonává. – Pražský denník, 21. 2. 1868 PřejetNemotorná jízda a hrubá nepozornost našich fiakristů a drožkářů včera opět vyžádala jednu oběť. Večer k 7. hodině přejet na Karlovu náměstí prudce ujíždějícím fiakrem kýs člověk tak nešťastně, že nalezen bez smyslů všecek v krvi a s roztříštěnou hlavou na zemi. Zaplatí to snad životem. Fiakr ujel, aniž by se bylo stihlo jeho číslo. Nevíme, v kterém velkém městě tolik neštěstí se sběhne přejetím jako v Praze. A přece jinde nejezdí se poměrně rychleji než u nás. Příčinou tolikých neštěstí přejetím na ulicích pražských je tedy buď nemotornost velké části vozků, ne-li dokonce hříšná prostopášnost a zúmyslnost, která nemůže býti dosti ostře pokárána. Není nic neobyčejného u nás při neštěstí takovém, že surový kočí spatřiv, že přejel člověka, práskne do koní a žene povoz přes nešťastníka, jen aby vyvázl. Snad mu ani nepřipadne, že páše vraždu. – Národní listy, 21. 2. 1868 [related-post id="5846"] Malostranský hřbitovJakož známo, chce pražská obec zakoupiti letohrad “Hřebenku” ku založení nového hřbitova. Proti tomu se opřeli už vloni Smíchovští a pak sousedé onoho letohradu, byli ale v první i v druhé inštanci odmrštěni, načež jim c. k. místodržitelství ponechalo lhůtu 60 dnů, aby se odvolali k ministerstvu. Poněvadž ale od té doby už víc než 60 dní uplynulo, usnesla se v úterý městská rada, že se otáže c. k. místodržitelství, v jakém poměru se ta záležitost nachází. – Pražský denník, 21. 2. 1868 Národní divadloZa posledních dnů panuje na staveništi národního divadla čilý život; konají se tam zkoušky, jak hluboko se bude muset kopati, než přijde se na pevný základ. Ve středu vrtalo se na 18 střevíců zhloubí a ještě nebyl pevný základ nalezen. Včera se v těchto pokusech pokračovalo. – Pražský denník, 21. 2. 1868

14. 2. 1890: Hrubá krádež, nebezpečný zloděj a nový dům na Palackého nábřeží • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Manželku prodal za koně. Kuriózní případ z USA s nečekanou dohrou • Obchod s lidmi býval v dávné minulosti zcela běžný. Poněkud kuriózně přesto působí případ ze Spojených států, o němž v dubnu roku 1891 psaly pražské noviny. Jistý mladý farmář z Pensylvánie vyměnil svou manželku za koně. Jenomže celý obchod nakonec nedopadl příliš slavně. Přečtěte si, co se přesně stalo.

24. 9. 1889: Problémy měšťanských škol v Praze a pomoc pro chudé vdovy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 2. 1890: Mladiství zloději, oheň na Václavském náměstí a stíhaní vystěhovalci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 5. 1868: Praha řeší návštěvu císaře. Neví se, jestli nakonec přijede • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přijede-li J. M. císař do Prahy? Kancelář cís. kabinetu sdělila jak známo skrze zdejší místodržitelstvo purkmistra pražskému, že J. M. císař rád by sice vyplnil svůj slib a zavítal do Prahy k slavnému otevření třetího mostu, jenž podle J. M. pojmenován jest, že ale před 23. květnem to možné není. Rada městská na tuto zprávu uzavřela, že odročí slavné otevření mostu, původně na 10. května položené na dobu neurčitou. Nyní ale v listech vídeňských ozývají se hlasy pochybující o tom, že by J. M. císař František Josef I. vydal se do Prahy, ano „Neue Fr. Presse“ mluvíc o adrese obce pražské v příčině nových daní, již nazývá „drzou zradou na ústavě“ jedním dechem podotýká k tomu: „Proslýchá-li se zatím, že císař přece přibude k slavnosti otevření mostu do Prahy, tož víme naproti tomu, že posud zrovna opak toho pravdou jest.“ – Za to jeden list český mluvě o očekávané té návštěvě J. V. v Praze, vidí v tom již zase „známku, že Jeho Velič. nepokládá zprávy, jež mu nynější rádcové podávají o stavu království českého za dostatečné a že sám chce osobným názorem dověděti se zevrubně o něm a vyslechnouti stížnosti národa beze všech prostředníkův“... – Národní listy, 5. 5. 1868 Schůze zastupitelstva Obecní zastupitelstvo pražské odbývalo včera schůzi, v niž pronajmutí kavárny pod Letnou panu Procházkovi na na tři leta za roční nájemné 903 zl. schváleno bylo. Na okrášlení některých obecních domů při slavnostech svatojanských bylo povoleno 600 zl., rovněž vdově po městském účetním p. Danšovicovi roční výslužné 400 zl. Přes kamenný most bude položena nová plynová roura na Malou stranu, na což náklad 2364 zl. povolen jest. – Pražský denník, 5. 5. 1868 [related-post id="9883"] Povedená neděle Předvčerejší neděle byl nejutěšenější den, jaký jsme vůbec letos měli, pročež také Pražané ho použili a v davech nepřehledných ze zdí městských do Boží přírody pospíchali. Ke všem úhlům světa putovali a mohl jsi přijít kam jsi chtěl, všady byl nával neskonalý. Hostinské zahrady a místnosti slavily při tom ovšem největší žeň. Na samotném třetím mostě pražském vybráno bylo přes 500 zl., pročež muselo přes 50 000 lidí tudy se ubírati; povozů jelo přes ten most do 7 hodin večer přes 800! Sám J. V. císař Ferdinand navštívil v 11 hodin dopoledne most tento a se zálibou si jej podrobně prohlížel. Odpoledne objevilo se J. V. ve Stromovce, kdež jej vojenská hudba císařskou hymnou uvítala. Na Smíchově, kdež slavili pouť sv. Filipo-Jakubskou a ne méně v Stromovce i na Letné bylo lidem vše přeplněno; do samotných Roztok jelo po zábavním vlaku přes 700 osob. – Pražský denník, 5. 5. 1868

28. 11. 1889: Benefiční večer, smrtelná nehoda a první sníh v Praze • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Pražská zoo oslavila 90. narozeniny. Patří mezi světovou špičku • Pražská zoologická zahrada v Troji si v úterý připomněla 90. výročí existence. Pro návštěvníky se poprvé otevřela 28. září 1931. Tehdy ještě nedokončený osmihektarový areál se za devět dekád své existence proměnil v nynější téměř šedesátihektarovou zoo, která má světové renomé.

Smutný osud Vladimíra Menšíka. Do poslední chvíle rozdával radost, trpěl ale obrovskými bolestmi • Často bývá označován za jednoho z nejlepších a nejnadanějších českých herců a bavičů všech dob. Vladimír Menšík bezesporu patří mezi umělce, které obdařil sám Bůh. Od jeho předčasné smrti uběhlo již 31 let. A letos v říjnu by oslavil 90. narozeniny.

6. 7. 1890: Nový český závod na Smíchově a pohřešovaný gymnazista • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 7. 1889: Zkažené maso na trhu, pokousané dítě a mrtvola ve Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 9. 1889: Sebevražda trudnomyslného, nešťastný pád a stavba farní budovy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

17. 7. 1890: Aktuální počasí v Praze, host z laciného kraje a nedělní klid • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.