Smutný osud Vladimíra Menšíka. Do poslední chvíle rozdával radost, trpěl ale obrovskými bolestmi

ZajímavostiTereza Běhalová28. května 20193 minuty čtení

Foto: Archiv

Často bývá označován za jednoho z nejlepších a nejnadanějších českých herců a bavičů všech dob. Vladimír Menšík bezesporu patří mezi umělce, které obdařil sám Bůh. Od jeho předčasné smrti uběhlo již 31 let. A letos v říjnu by oslavil 90. narozeniny.

Narodil se 9. října 1929 v moravském městečku Ivančice. Už od dětství miloval zábavu, s oblibou navštěvoval cirkusy a vystupoval v hudebním souboru. Otec však přesto rozhodl, že syn vystuduje průmyslovou školu a bude pracovat v brněnských strojírnách.

Teprve později se hlásil na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kam ho přijali až napodruhé. Studium úspěšně dokončil v roce 1953 a dostal umístěnku do kočovného Vesnického divadla. Zde si ho všiml legendární E. F. Burian, který mu nabídl místo ve svém souboru. Menšíkovi však příliš nevyhovovala přísná disciplína, a tak se na sklonku padesátých let uchýlil k práci ve filmových ateliérech na pražském Barrandově.

Poprvé před kamerou se sice mihl již v roce 1950 v budovatelském dramatu Veliká příležitost. Výraznější role ale přišly až později ve snímcích Dědeček automobil (režie: Alfréd Radok, 1956). Král Šumavy (režie: Karel Kachyňa, 1959) a 105 % alibi (režie: Vladimír Čech, 1959).

S Jiřím Sovákem v populární televizní komedii Bohouš z roku 1968. Foto: Archiv

V šedesátých a sedmdesátých letech ztvárnil řadu rolí nejrůznějších komických či tragikomických postaviček, ať už ve filmech Zdeňka Podskalského Bílá paní (1965), Ženu ani květinu neuhodíš (1966), Světáci (1969) nebo ve snímcích Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jesii (1966), Pane, vyjste vdova (1970), Jak utopit doktora Mráčka (1974) nebo COž takhle dát si špenát (1977).

Vrcholu slávy ale dosáhl ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy v Československé televizi uváděl legendární silvestrovská pásma v letech 1977, 1978 a 1979. Zde se naplno projevil Menšíkův dar lidového vypravěčství – nenuceného a lidsky hřejivého, zároveň ale tak zábavného, že miliony diváků u obrazovek brečely smíchy.

Jeden z legendárních televizních silvestrů Vladimíra Menšíka. Foto: Archiv

Většina populárních historek pocházela od jeho známých a příbuzných. Vladimír Menšík doslova sršil pozitivní energií a svých charizmatem dokázal přitahovat a strhávat davy. Miloval lidi a zábavu, ovšem s tím se pojila i silná záliba v alkoholu a kouření. Svého času údajně dokázal vykouřit až 80 cigaret denně.

V 80. letech se nezdravý životní styl proměnil ve vážné zdravotní problémy. Kromě astmatu trpěl Menšík i problémy se srdcem. Během natáčení filmů mu jeho herečtí kolegové o přestávkách museli asistovat při píchání injekcí. A z placu většinou odjížděl rovnou k lékařům do nemocnice.

S Jiřinou Bohdalovou vytvořil řadu nezapomenutelných scének. Foto: Archiv

Přestože ho musely trápit neskutečné bolesti, svým divákům zůstal věrný. Stále neúnavně natáčel filmy, jezdil na besedy, vyprávěl historky, bavil lidi kolem sebe a šířil dobrou náladu. Zdálo se, že ho nic nemůže zastavit. Nemocné tělo mu ale nakonec vypovědělo službu. Zemřel 29. května 1988 ve věku 58 let. Celá umělecká obec se s populárním národním umělcem přišla rozloučit 8. června do smutečně vyzdobené Dvořákovy síně Domu umělců v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Kdyby Česko mělo svůj chodník slávy, Vladimír Menšík by musel mít nejčestnější místo. Letos v říjnu by oslavil jubilejní 90. narozeniny.

Zajímavosti ze života Vladimíra Menšíka

  • Uměl hrát na piano a mandolínu.
  • Asi 10 let byl členem KSČ, ale pak ho pro pasivitu vyloučili.
  • Na národního umělce jej navrhl Gustáv Husák.
  • Neměl rád natáčení Bakalářů, čtení textu považoval za nudné.
  • Rád naopak moderoval Křeslo pro hosta, ale když byl později nucen zvát si do pořadu komunistické funkcionáře, raději na natáčení přišel opilý.
  • Ve filmu a televizi ztvárnil úctyhodných 150 rolí.

Nepřehlédněte

Usekněte mi hlavu, žádal muž řezníka. Incident nakonec dopadl dobře • V dobových novinách se dočteme nejrůznější zprávy, které se z dnešního pohledu mohou zdát přinejmenším zvláštní. Vlastně ale jen dokládají, že lidská mysl je mimořádně komplikovaná, a že vůbec nezáleží na tom, jaký se právě píše rok. Přečtěte si dobový článek z Národních listů, který vyšel v lednu 1883.

15. 11. 1889: Krádež příborů a požár v bytě bankovního úředníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 8. 1890: Oprava zdi a spojení Karlova náměstí s mostem Palackého • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

20. 7. 1890: Vynález telefonního automatu a sebevražda nešťastných milenců • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Přepadala bary se sekyrou. Carrie Nation a její uvědomělý boj za prohibici • Klimatičtí extrémisté blokující dopravu v posledních měsících plní titulní stránky zpravodajských serverů. Možná nad jejich počínáním kroutíte hlavou. Ale vlastně nejde o nic nového. I v minulosti žili lidé, kteří ve jménu bohulibého účelu sahali k velice drastickým prostředkům.

Starou křivdu urovnalo neskutečně náhodné setkání • Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Občas se dokonce stane něco, nad čím zůstává rouzum stát. Přečtěte si příběh z dobových novin, který popisuje neuvěřitelně náhodné setkání. Citlivějším povahám možná ukápne slza.

Rok 1891: Létací stroj na elektřinu podle Edisona. Bude možné ho někdy sestrojit? • Lidé od nepaměti snili o tom, že se naučí létat. Na konci 19. století už sice existovaly vzducholodě a horkovzdušné balóny. Úvahy mnohých ale tehdy směřovaly k efektivnějším strojům, které by byly rychlejší a dostupnější.

Státní symboly, jak je možná neznáte. Startuje nová výstava v Národním muzeu • Státní symboly reprezentují naši republiku, vycházejí z jejích tradic, historie a kultury. Národní muzeum připravilo jako první výstavu po ukončení nouzového stavu výstavu Symboly. Ta se věnuje všem státním symbolům České republiky, ukazuje jejich původ, zajímavosti jejich vzniku a zejména pak jejich proměnu od roku 1918 po současnost.

26. 7. 1890: Nález podzemní chodby a pokus zoufalé ženy o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 6. 1890: Úprava Josefského náměstí a elektrické osvětlení na venkově • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 10. 1889: Pražské ženy děsí Jack Rozparovač. Některé ani nechtějí vycházet ven • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

13. 7. 1890: U Nuselských schodů nalezena mrtvola novorozeného dítěte • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

OBRAZEM: Před 50 lety se otevřel Terminál 1 pražského letiště • Uplynulo přesně 50 let od otevření Terminálu 1. Jeho výstavba severně od tehdejšího letiště započala v roce 1960. Veřejnosti se nový pražský letištní terminál slavnostně otevřel 15. června 1968 za přítomnosti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody. Výsledná podoba Terminálu Sever vzešla z návrhů skupiny architektů vedených významným architektem Karlem Fiskalkem. Odbavovací hala severní části letiště byla postavena z železobetonového skeletu s užitkovou plochou 21 559 m2. U hlavního vstupu od parkovišť byla společná příletová a odletová hala, která sloužila pro tuzemský i zahraniční provoz, odletové a celní haly a odletové čekárny spolu s bufetem. [gallery size="full" columns="1" ids="11047"] Dále se zde nacházely prostory pro výpravnu společnosti ČSA, banku, cestovní kancelář, první pomoc, kancelář policie a poštu. V odbavovací hale sloužil místní rozhlas a informační tabule, které informovaly cestující i zaměstnance letiště a leteckých společností. [gallery size="full" columns="1" ids="11050"] Pod podlažím odbavovací plochy byly umístěny třídírny zavazadel, spolu se sklady pošty, leteckých kanceláří a prostory potřebné pro technické služby související s odbavováním letadel a cestujících. Dále se zde nacházely sanitární prostory, pokoje pro nemocné a matky s dětmi, doplňující prostory a sprchy. [gallery size="full" columns="1" ids="11049"] Na odbavovací plochu směřovaly nástupní galerie, pomocí kterých se cestující mohli dostat ke stání letadel. Nástupní Galerie A, která se nacházela východním směrem poskytovala nástupní prostor pro zahraniční lety.

Terminál 1.

Před 130 lety: Žena neunesla rozchod a chrstla muži kyselinu do obličeje • Neopětovaná láska bolí a člověk se s ní těžko vyrovnává. Někdy dokonce tak moc, že zhrzení lidé jednají jako smyslu zbavení. Jistá žena z Prahy chrstla do obličeje svému „milému“ kyselinu sírovou do obličeje, aby už si nikdy žádnou jinou lásku nenašel. Přečtěte si, jak celý incident líčily pražské noviny přesně před 130 lety.

První české muzeum filmu otevře své brány v centru Prahy • V České republice až dosud neexistovalo filmové muzeum. To se ale již brzy změní, v prosinci přivítá první návštěvníky filmové muzeum NaFilM. Sídlit bude v historické budově Mozarteum v centru Prahy.

Výstava ve Valdštejnské zahradě připomíná Karla Čapka • Světově proslulého spisovatele a někdejšího obyvatele Prahy 10 Karla Čapka, od jehož narození uplyne 130 let, připomíná nová panelová výstava ve Valdštejnské zahradě.

17. 8. 1889: Nehoda pří neopatrné jízdě, oheň na řetězovém mostě a dopadení podvodníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Sedmý ročník Festivalu íránských filmů přivítá hvězdnou sestavu hostů • Sedmý ročník Festivalu íránských filmů ÍRÁN:CI, který se koná v Praze od 9. do 14. ledna, je nejen jedinečnou přehlídkou skvělé íránské kinematografie, ale také mimořádnou příležitostí pro setkávání íránských umělců s českým publikem. V rámci projekcí, seminářů a doprovodného programu se představí přes dvacet filmařů, spisovatelů, kameramanů, producentů a herců.

Pražská část festivalu potrvá do 14. ledna.

22. 2. 1868: Dvě ženštiny z Prahy se popraly na ulici kvůli výhře v loterii • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z ulice V křížové ulici bydlí dvě ženštiny, známé mezi tamním obyvatelstvem co náruživé přítelkyně loterní hry. V posledním tahu brněnském vsadily opět tři čísla. Naděje jejich se však jen částečně vyplnila, anť vyšlo z jich řádky jen ambo. Nepatrná tato výhra, myslela si jedna ze ženštin, nestojí ani za dělenou, usmyslila si tedy výhru samou pro sebe podržeti. Druhá ženština zvěděvši o výhře, běžela včera ráno k přítelkyni, by polovici výhry obdržela. Jak ale se rozhořčila, když zvěděla, že tato se staví, jakoby ona čísla byla vsaditi zapomněla a tudíž o žádnou výhru se s ní děliti nemůže. Nepravostí takovou ošizená žena počala přítelkyni rváti a to na veřejné ulici, kdež je strážník od sebe rozehnal. – Pražský denník, 22. 2. 1868 Utonul Jistý dělník z Vršovic, v Libni zaměstnaný, chytal předevčírem prkna po Vltavě plovoucí, Náhle stržen chrlením krve, upadl do vody a utonul. Zanechal ženu a čtyřy malé dítky. – Národní listy, 22. 2. 1868 Dobrá výmluva Neopatrnou prudkou jízdou porazil včera dopoledne jistý drožkář na svatováclavském náměstí jednoho muže; na neštěstí nespůsobeno upadlému žádného poranění. Neopatrný drožkář byv zachycen od okolojdoucích, již mu domlouvali, proč až na chodník s povozem vjíždí, dal za odpověď, že nevyspav se ospalý jest a tudiž dobře nevidí, kam jede. Podobných ospalých vozků zdá se nám v tomto masopustě ještě mnoho po Praze jezditi, neboť každého dne je slyšeti o nehodách prudkou jízdou spůsobených. – Pražský denník, 22. 2. 1868 [related-post id="5963"] Ozvěny jara První fialky letošní objevily se včerejšího dne na zdejším květinářském trhu. Jarní vonná tato kvítka byla rychle prodána milovníkům květin. – Pražský denník, 22. 2. 1868

Vydrželi týden bez spánku. Ke konci experimentu se chovali zvláštně • Spánek fascinuje lidstvo už od nepaměti. Ani současná věda ho ještě stále nemá důkladně zmapovaný. Jisté ale je, že o něm víme víc, než naši předci v 19. století. Přečtěte si o zvláštním experimentu, který byl proveden v USA v roce 1891.