7. 10. 1889: Na smrt vylekaná matka a cestující apoštolé spiritismu

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Polekaná rodina

V sobotu po 4. hodině odpolední dostavil se do bytu vážené rodiny pražské premovaný zřízenec jednoho zdejšího hotelu, jemuž bylo uloženo, aby spůsobem nejšetrnějším oznámil náhlé úmrtí syna zmíněné rodiny, jenž skončil mladistvý svůj život sebevraždou. Zprávou touto byla matka domnělého sebevraha nad míru polekána. Vzpomněla si, že syn dopoledne nápadně rozčilen opustil domov a ža žádal matku, aby mu oběd přichystala teprve po čtvrté hodině odpolední, poněvadž má prý nutné řízení, pro kteréž nemůže se, jako činíval, pravidelně k 1 hodině odpolední domů dostaviti. Na smrt uděšená matka byla nyní přesvědčena, že syn její spáchal sebevraždu, jejíž příčinu nemohla si vysvětliti. Vsedla ihned se zřízencem hotelu a jedním studujícím do drožky a dala se dopraviti do hotelu, prolévajíc mezi jízdou hořké slze a trpce naříkajíc. Když přibyla do hotelu, byla dovedena do pokoje, v němž mladý muž sebevraždou svůj život dokonal. Seděl na stolici, opřen hlavou o lenoch, v ruce držel nabitý šestihlavňový revolver. Záclony byly spuštěny, tak že v pokoji panovalo pološero. Matka přistoupila k sebevrahu, v domnění, že jest to její syn, objímala a celovala ho, až přítomný policejní komisař musil ji od mrtvoly odtrhuouti z obavy, aby nevyšla z revolveru rána. Nářek a pláč matky byl srdcelomný. Mladý studující, s nimž byla přijela, upozornil bolem rozplývající se paní, že sebevrah má červené vojenské kalhoty a vysoké boty, jež její syn nikdy nenosil. Paní se zalekla a prosila policejního komisaře, aby dal záclony vytáhnouti neb přinésti svítilnu, k čemuž týž ihned svolil. Tu teprve přišlo na jevo, že nešťastný sebevrah není její synem, nýbrž že nahodilé jméno a stáří sebevraha spůsobily nemilý omyl. Na smrt ulekaná a chvějicí se na celém těle opustila hotel a odjela v drožce domů, kde nalezla svého pohřešovaného syna, jemuž ani ve snu nenapadlo, připraviti se o život. Vysvětlil matce příčinu, pro níž nemohl v pravidelný čas dostaviti se k obědu, načež matka se po delší době ukonejšila. Událost tato vzbudila v celém domě nemalý rozruch a byla předmětem živé rozpravy. – Národní listy, 7. 10. 1889

Cestující apoštolé spiritismu

Občas dostavují se do Čech hlavně z Německa záhadné osobnosti, kteréž, jakkoliv jinak u nás po cizozemcích bez »určitého zaměstnání« jest neobyčejná sháňka, potloukají se po krajích a městech a učí novým naukám spiritickým. V zájmu střízlivosti a zdravého názoru našeho lidu budiž konstatováno, že děje se tak výhradně v některých německých krajinách severních Čech. Tak v okolí Varnsdorfu káže od několika dnů jakýsi »bratr Artopé« z Berlína, spiritický apoštol, proti němuž sice bouří se ve městech, jenž ale na venkově se svými duchy dělá zcela dobré obchody. Krajina ta vůbec čítá mnoho houževnatých vyznavačů víry v duchy mezi svým obyvatelstvem. – Národní listy, 7. 10. 1889

[related-post id=“23861″]

Polekaná rodina

V sobotu po 4. hodině odpolední dostavil se do bytu vážené rodiny pražské premovaný zřízenec jednoho zdejšího hotelu, jemuž bylo uloženo, aby spůsobem nejšetrnějším oznámil náhlé úmrtí syna zmíněné rodiny, jenž skončil mladistvý svůj život sebevraždou. Zprávou touto byla matka domnělého sebevraha nad míru polekána. Vzpomněla si, že syn dopoledne nápadně rozčilen opustil domov a ža žádal matku, aby mu oběd přichystala teprve po čtvrté hodině odpolední, poněvadž má prý nutné řízení, pro kteréž nemůže se, jako činíval, pravidelně k 1 hodině odpolední domů dostaviti. Na smrt uděšená matka byla nyní přesvědčena, že syn její spáchal sebevraždu, jejíž příčinu nemohla si vysvětliti. Vsedla ihned se zřízencem hotelu a jedním studujícím do drožky a dala se dopraviti do hotelu, prolévajíc mezi jízdou hořké slze a trpce naříkajíc. Když přibyla do hotelu, byla dovedena do pokoje, v němž mladý muž sebevraždou svůj život dokonal. Seděl na stolici, opřen hlavou o lenoch, v ruce držel nabitý šestihlavňový revolver. Záclony byly spuštěny, tak že v pokoji panovalo pološero. Matka přistoupila k sebevrahu, v domnění, že jest to její syn, objímala a celovala ho, až přítomný policejní komisař musil ji od mrtvoly odtrhuouti z obavy, aby nevyšla z revolveru rána. Nářek a pláč matky byl srdcelomný. Mladý studující, s nimž byla přijela, upozornil bolem rozplývající se paní, že sebevrah má červené vojenské kalhoty a vysoké boty, jež její syn nikdy nenosil. Paní se zalekla a prosila policejního komisaře, aby dal záclony vytáhnouti neb přinésti svítilnu, k čemuž týž ihned svolil. Tu teprve přišlo na jevo, že nešťastný sebevrah není její synem, nýbrž že nahodilé jméno a stáří sebevraha spůsobily nemilý omyl. Na smrt ulekaná a chvějicí se na celém těle opustila hotel a odjela v drožce domů, kde nalezla svého pohřešovaného syna, jemuž ani ve snu nenapadlo, připraviti se o život. Vysvětlil matce příčinu, pro níž nemohl v pravidelný čas dostaviti se k obědu, načež matka se po delší době ukonejšila. Událost tato vzbudila v celém domě nemalý rozruch a byla předmětem živé rozpravy. – Národní listy, 7. 10. 1889