Osud historicky první ženy zachycené na fotografii. Dožila se mimořádného věku

MagazínKristián Vích14. ledna 20223 minuty čtení

Portrét Dorothy Catherine Draper

Foto: John William Draper, Wikimedia Commons, volné dílo

Příslušníci řady domorodých kmenů kdysi věřili, že fotografie kradou duše. Některé více izolované kmeny se dokonce portrétování brání dodnes. Ten, kdo vlastní podobiznu vaší tváře, má nad vámi údajně moc. Kdo ale byla žena, která o svou duši přišla jako první v historii?

Vyfotit fotku je dnes záležitostí několika málo vteřin. Jednoduše sáhneme do kapsy pro telefon, spustíme aplikaci a stiskneme virtuální spoušť na displeji. Odhaduje se, že v současné době vznikne na světě každou vteřinu zhruba 45 tisíc fotografií, což za jediný den dělá asi 4 miliardy fotek. A velká část z nich zachycuje právě lidi.

První fotopokusy

Zřejmě nejstarší dochovanou fotografií na světě je snímek francouzského vynálezce a průkopníka fotografie Nicéphora Niépceho z roku 1825. Jedná se o heliografickou kopii rytiny mladého chlapce vedoucího koně do stájí. Dříve se za nejstarší fotografii vůbec považoval „Pohled z okna v Le Gras“ z roku 1826 od stejného autora. Pořízena byla ve francouzském městečku Saint-Loup-de-Varennes a expozice údajně trvala dlouhých 8 hodin.

Druhá nejstarší fotografie na světě, kterou Niépce pořídil ve francouzském Saint-Loup-de-Varennes asi v roce 1826. Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Kvalita obou fotografií nebyla valná, ale vědecký pokrok šel rychle kupředu. Již kolem roku 1840 vznikaly vcelku realistické fotografie i první fotoportréty. Jedním z významných průkopníků oboru byl anglický vědec, filozof a lékař John William Draper. Ten prostřednictvím metody zvané „daguerrotypie“ zachytil svou sestru Dorothy Catherine Draper. Historie si ji bude zřejmě navždy pamatovat jako první vyfotografovanou ženu.

Pomáhali si moukou

Fotografování portrétu probíhalo nejspíš na konci roku 1839 na střeše hlavní budovy New York University. Aby byl obraz jasnější, měla Dorothy tvář pokrytou vrstvou mouky. České dobové noviny z roku 1902 zmiňují, že snímek vyvolal ve své době hotovou senzaci. Mimo jiné i proto, že modelka musela údajně kvůli expozici vydržet nehybně sedět asi šest minut.

Portrét Dorothy Catherine Draper (John William Draper, 1839). Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Snímek se po letech dostal do majetku potomků jistého anglického lorda Herschla. V současné době je poškozený po neúspěšném pokusu o restaurování v roce 1934 a nachází se v archivu Spencer Museum of Art v americkém Kansasu.

Zpátky ale k Dorothy. Upřímně řečeno, příliš mnoho toho o ní zase nevíme. Narodila se 6. srpna 1807, takže na fotografii je zachycena ve věku 32 let. Zajímavější ale je, že se dožila vskutku požehnaného věku 94 let. Zemřela 10. prosince 1901, kdy už bylo fotografování naprosto běžnou záležitostí. Pochována je na jednom brooklynském hřbitově společně se svými blízkými i bratrem.

Úplně první nebyla

Pro naprostou přesnost se sluší dodat, že Dorothy sice zřejmě byla prvním člověkem, kterému někdo jiný vytvořil fotoportrét, ale nebyla prvním člověkem zachyceným na fotografii. Tímto prvenstvím (i když také ne zcela jistým) se může pyšnit jistý neznámý obyvatel Paříže, který se nejspíš čirou náhodou v roce 1838 (ale možná i 1839) vyskytoval na Boulevard du Temple. Své vlastní fotografické pokusy zde zrovna prováděl Louis Daguerre, vynálezce již zmíněné „daguerrotypie“.

Boulevard du Temple (Louis Daguerre, 1838 nebo 1839) a první člověk zachycený na fotografii v levé spodní čtvrtině. Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Zřejmě o rok později a nejspíš o několik týdnů až měsíců před Dorothy – v roce 1839 – vytvořil svůj vlastní autoportrét (selfie) také Američan Robert Cornelius. I ten se překvapivě dožil vysokého věku, zemřel v roce 1893, když mu bylo 84 let.

Robert Cornelius – autoportrét (1839). Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_Daguerre, https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Cornelius, https://cs.wikipedia.org/wiki/John_William_Draper, Národní listy (10. 1. 1902)

Nepřehlédněte

26. 1. 1868: Mladá matka krátce po porodu vyhodila své dítě do záchodu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Usekněte mi hlavu, žádal muž řezníka. Incident nakonec dopadl dobře • V dobových novinách se dočteme nejrůznější zprávy, které se z dnešního pohledu mohou zdát přinejmenším zvláštní. Vlastně ale jen dokládají, že lidská mysl je mimořádně komplikovaná, a že vůbec nezáleží na tom, jaký se právě píše rok. Přečtěte si dobový článek z Národních listů, který vyšel v lednu 1883.

Britští muži dávali najevo své bohatství podivnou úpravou nehtů • Pokud si říkáte, že žijeme ve zvráceném světě sociálních sítí, kde řada lidí nemá žádnou soudnost, možná vás překvapí článek z roku 1901. Národní listy přinesly zprávu o zvláštní módě, která se rozšířila mezi bohatými britskými muži.

Když obyčejné věci ještě měly velkou cenu, bez dráteníků se lidé neobešli • Historie drátu sahá až do pravěku, kdy se používal k výrobě šperků, spon, záušnic, zdobily se jím zbraně či heftovala rozbitá keramika. Ve středověku zase chránily rytíře drátěné košile.

3. 11. 1868: Dva choromyslní a povedené cirkusové vystoupení • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Konzumace brambor je v některých případech vysoce nebezpečná • Brambory si vydobyly pevné místo v české kuchyni i v našem jídelníčku již před stovkami let. A přestože v poslední době se do popředí zájmu dostávají i různé „nové“ netradiční přílohy, bramborám stále ani zdaleka nesahají tzv. „po kotníky“. Občas ale jejich konzumace může být velmi nebezpečná.

9. 3. 1890: Operace mozku, pronájem dětských hrobů a úmrtí známého sochaře • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

26. 5. 1889: Zákeřný škůdce napadl ovocné stromy. Panují obavy o úrodu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

19. 1. 1889: Příbuzní obvinili muže z dávné vraždy. Případ bude řešit soud • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 11. 1868: Dvouletého chlapce ve Dvorcích u Prahy vážně pokousal pes • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

OBRAZEM: Metro A slaví výročí. Pražanům slouží přesně 40 let. V mnoha ohledech je unikátní • Přesně před 40 lety začala Pražanům sloužit nová linka metra A. Stavba začala v roce 1973 a slavnostní otevření prvního úseku mezi stanicemi Leninova (dnes Dejvická) a Náměstí Míru proběhlo 12. srpna 1978. Byla to tehdy velká sláva. Výstavba metra měla velkou politickou i společenskou prioritu, slavnostního přestřižení pásky se zúčastnil sám prezident ČSSR Gustáv Husák. A dělníci už v té době pracovali na stavbě dalších částí. [gallery size="full" columns="1" ids="11874"] Rozšiřování V den uvedení do provozu byla linka metra A dlouhá 4,7 km a měla 7 stanic. V roce 1980 přibyly stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. V červenci 1987 byl otevřen třetí úsek do stanice Strašnická a v roce 1990 přibyla stanice Skalka. [gallery size="full" columns="1" ids="11879"] Další prodloužení na severovýchod o stanici Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa proběhlo v roce 2006. Nejnovější úsek z Dejvické do Motola byl otevřen v dubnu 2015. V současné době má linka A 17 stanic, celková délka je 17,13 km a vlaková souprava ji projede přibližně za půl hodiny. Hlasatelkou linky je už od jejího zprovoznění Světlana Lavičková. [gallery size="full" columns="1" ids="11878"] Na trase A metro poprvé překonalo vodní překážku v podobě Vltavy. První podchod pražského metra pod Vltavou se nachází v hloubce 14 metrů pod dnem řeky. Na trase je také téměř 190metrový úsek s největším povoleným sklonem 40 promile, a to mezi stanicemi Náměstí Míru a Muzeum. [gallery size="full" columns="1" ids="11877"] Stanice prvního úseku jsou unikátní Nejstarší stanice metra A mají většinou jen jediný výstup, ačkoliv byly navrženy tak, aby bylo možné v případě potřeby druhý dobudovat. Původní plány počítaly s dostavbou v 90. letech, ale nakonec se od nich ustoupilo. Například nejhlouběji položená stanice v celé síti pražského metra – Náměstí Míru (53 m pod povrchem) – by teoreticky mohla mít výstup na Vinohradské třídě. [related-post id="11776"] Interiéry stanic působí tak trochu exkluzivně a tajemně. Podíl na tom má důmyslně navržený způsob zacházení se světelnými zdroji a vhodný výběr použitých materiálů na obklady stěn spolu s celkovým barevným laděním. Cestování linkou I. A mělo mj. symbolizovat, že se cestující pohybuje pod historickým centrem města. Ikonické hliníkové obložení stanic metra A navrhl hlavní architekt pražského metra Jaroslav Otruba. Střídání dutých a vypouklých desek mělo za cíl tříštit zvukové vlny od podvozků projíždějících souprav. Základní barva celé linky je zlatavá champagne. Barevné ztvárnění navrhl grafik Jiří Rathouský. [gallery size="full" columns="1" ids="11880"] Na výzdobě se nešetřilo Pokud cestující projede všechny stanice, může se pokochat pohledem na desítky uměleckých děl a architektonických výtvarných prvků. Z metra se stala galerie tehdejšího umění. Může za to obrovský společenský význam stavby za předchozího režimu a dobový stavební zákon, který u veřejných staveb nařizoval vynaložit až čtyři procenta z rozpočtu na výzdobu. [related-post id="11202"] Jezdily jen čtyři vagóny V době, kdy začalo metro na trase A pravidelně jezdit, nebyl nápor na dopravu v metropoli tak velký jako dnes. Proto stačilo, že soupravy měly jen čtyři vagony. Před čtyřiceti lety to vypadalo jinak i v kabině strojvedoucího. Nikdy nejezdil sám, ale s pomocníkem. Ten hlídal, jestli jsou zavřeny všechny dveře, a také další zdánlivé "drobnosti", které už má v dnešní době na starosti počítač. Nástupiště stanic se podobala spíš železničním zastávkám. Každé měli na starosti dozorčí v hnědé uniformě s plácačkou, kteří vlaky odbavovali. Ve špičce, kdy soupravy jezdily každé tři čtyři minuty, proto měli poměrně dost náročnou službu. [gallery columns="1" size="full" ids="11875"] Metro jako válečný úkryt Trasa A byla na rozdíl od nejstaršího "céčka" zahrnuta do plánu ochranného systému metra. V případě válečného ohrožení měly stanice sloužit jako kryt, každá se dala neprodyšně uzavřít lidé by v ní v bezpečí vydrželi nejméně 72 hodin. [gallery columns="1" size="full" ids="11876"] Kam dál? V současné době je veškerá pozornost směřována na projekt výstavby linky D. Dalšího rozšíření se proto linka A jen tak nedočká. Zamýšlené prodloužení na ruzyňské letiště, či případná odbočka na Zahradní Město, je hudbou daleké budoucnosti.

Honosná muzejní budova na Letné slaví 80. výročí. Svému účelu však slouží teprve pár let • Hlavní výstavní budova Národního zemědělského muzea v Praze na Letné byla dokončena přesně před 80 lety. Svému původnímu účelu však začala plnohodnotně sloužit až v posledních několika letech. Záhy po dokončení v březnu 1939 objekt obsadila německá armáda a po únorovém převratu v roce 1948 zase z nařízení komunistické strany Stavební podniky, n. p. V roce 1994 byla celá stavba vrácena k užívání muzeu a v roce 2014 začala rozsáhlá rekonstrukce do původní podoby z roku 1939.

14. 3. 1868: Pražské parky a sady se už připravují na příchod jara • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pohřeb Při pohřbu zlatníka Nováka, jenž se byl blízko všeobecné nemocnice zastřelil, udála se včera odpoledne výtržnost, an kněž z němocnice nevěda, že přátelé zesnulého chtějí nad rakví zapěti, bez ohledu na ně vykropoval a tím mezi přítomnými pohoršení spůsobil. Ženské pohlaví šlo při výčitkách knězi činěných ovšem bezohledněji dále. – Pražský denník, 14. 3. 1868 Přípravy na jaro Za jarního počasí nynějšího počínají se sady na rozličných místech v Praze upravovati. Na Karlovu náměstí byly včerejšího dne střechy, jimiž v zimě tamní vodomety přikryté jsou, odstraněny a vodomety samy čištěny. V sadech pak jest více dělníků zaměstnáno připravováním půdy pro květiny. Totéž samé platí o sadech na Františkovu náměstí, na náměstí Karlinském a jinde. Na hradnách pražských se pracuje v okrašlování a upravování sadů a stromořadí; mimo to také se v tamních restauracích přípravy činí k brzkému otevření těchto místností. – Pražský denník, 14. 3. 1868 [related-post id="6853"] Nemoc Náhlou nemocí překvapen byl včera v poledne jistý vojín na stráž se ubírající. Sklesl bez sebe na zem a zůstal bez pohnutí ležeti. Bylo mu ihned pomáháno, načež po delší době se vojín tak dalece vzpamatoval, že mohl do kasáren dojíti. – Pražský denník, 14. 3. 1868 Podivný nález Včera ráno byl na břehu Vltavy u jezovitské zahrady na Malé straně nalezen oblek dělostřeleckého poddůstojníka, také šavle a čepice jeho se při tom nalezaly. Myslí se, že se tu někdo utopil. – Pražský denník, 14. 3. 1868

Památník letců z 2. světové války na ruzyňském letišti dostal novou podobu • Pomník obětem druhé světové války v Ruzyni se dočkal po více jak 43 letech rekonstrukce. Za své náklady jej nechalo opravit Letiště Praha. Nový památník vytesaný z české Vahlovické žuly upomíná na významné hrdiny letectví. Ti se v bojích druhé světové války nejen zasloužili o vítězství Spojenců nad nacistickým Německem, ale i na vybudování civilního letectví u nás. Památník je umístěn v areálu JIH Letiště Praha naproti Úřadu civilního letectví.

12. 3. 1868: Jezdil po Praze a sháněl hoblík. Tvrdil, že jím srovná nerovnost ve státě • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Obět politické nerovnosti Předevčírem od půldne najmul si na staroměstském náměstí jakýs slušně ošacený mladík drožku č. 74 a dal se voziti po Praze. Brzy zastaviti dal u krámu uzenářského tu zase u kupce, pak u některého kněhkupectví ano i v obchodě lahůdkářském a všude tázal se, mají-li tam na prodej – hoblík, že prý musí něco velmi nerovného srovnati. Rozumí se, že všude odbyt s posměchem, a když po celohodinové jízdě i drožkáři věc ta nápadnou byla, žádal tento o mzdu, předstíraje, že je teď kamsi objednán. Tu teprv vyšlo na jevo, že mladík nemá ani krejcaru. Pokládaje ho za podvodníka, dal ho drožkář zatknouti. Na strážnici odveden, jevil ale neznámý člověk zjevné známky pomatenosti; mluviť neustále o „nerovnosti“ mezi Prahou a Peští, kterouž prý musí, musí a musí hoblíkem srovnati. Přivolaný lékař seznav ovšem, že ubohý upadl v chorobu mysle, dal ho odvésti na místo příslušné. Pokud z listin u něho nalezených souditi lze, jest ubožák tovaryšem tesařským a jmenuje se Jan Lihmann a přišel z Mladé Boleslavi. – Národní listy, 12. 3. 1868 Problémy se skálou S vyšehradské skály utrhl se, jak jsme už oznámili, v pátek značný kus skály a poněvadž ještě další kusy skály hrozily spadnutím, odebrala se v sobotu komise k tomu místu a prohlednuvši je nařídila, aby k urovnání neštěstí byla stržena ještě část skály v délce 6 sáhů, načež hned v pondělí počali na skále té pracovati. – Pražský denník, 12. 3. 1868 [related-post id="6697"] Nehoda Předevčírem vyjeli si dva rybáří ze Štvanice na lov, avšak velká vlna převrhla jích loďku právě pod jezem, tak že oba pod loďkou se octnuli. Jeden z nich se dostal na obrácené dno a háčkem vytáhl svého soudruha ze zpodu. Oba plavali pak bez zastavení až k mostu železničnímu, kdež ke břehu z chladné lázně přirazili bez sítě a bez loďky. – Pražský denník, 12. 3. 1868 Pronájem Kavárna pod Letnou, poblíž třetího mostu, pronajmuta bude dražbou veřejnou a podáním ofert na dobu tří let. Oferty takové, vadiem 200 zl. opatřené, podány býti mají do konce t. m. u zdejší rady městské. – Národní listy, 12. 3. 1868

27. 10. 1889: Pražský Jack Rozparovač, popálený nádeník a program Varieté • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 3. 1868: Žena se pokusila o sebevraždu vypitím žíraviny • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Stavba chrámu sv. Víta Minulé neděle ohledala zvláštní komise nové stavby na a v chrámu svatovítském. Komise ta záležela z předsedy svatovítské jednoty hrab. Frant. Thuna, více členův téže jednoty, mezi nimiž též br. Clam-Martinic se nacházel. U příležitosti té zaručil se hrabě Clam-Martinic, že onu část chrámu svatovítského, kteráž zvána jest kaplí Clam-Martinickou, na vlastní náklad dá znovu zříditi a upraviti. – Národní listy, 7. 3. 1868 Pokus o sebevraždu Zavraždit se chtěla včera ráno v jedné ulici vdova po jednom diurnistovi, která už delší dobu churavěla. Vypila tedy lahvičku žíraviny a když tu neúčinkovala, pořezala si žíly na levé ruce. Bolestí křičíc přivolala svou posluhovačku, která ji na zemi ležící nalezla. Nešťastnice byla v truhle odnešena do nemocnice, kdež ji lékaři myslí při živobytí zachovali. – Pražský denník, 7. 3. 1868 [related-post id="6481"] Z českého divadla V pondělí dne 9. března má p. Bittner, jeden z nejnadanějších mladších členů našeho divadla, svůj příjem. Zvolil si Shakespearovu tragedii „Romeo a Julie“, po delší čas již nedávanou, a bude hráti poprvé úlohu Romea. Volba sama již svědčí o pravé umělecké snaze pana beneficienta. – Pražský denník, 7. 3. 1868

Žena vypila žíravinu a doufala, že z tohoto světa odejde.

12. 6. 1890: Záhadné úmrtí, ztracený zlatý náramek a přejeté dítě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Děsivé detaily o popravách popisoval na přednáškách kat ve výslužbě • Stát se profesionálním popravčím není nic, co po čem by normální člověk toužil. Přesto to svým způsobem bývalo řemeslo jako každé jiné. Jeden penzionovaný kat z Velké Británie přišel na počátku minulého století na to, jak si ke svému důchodu slušně přivydělat. Pořádal přednášky o popravách. Přečtěte si původní článek z Národních listů ze srpna 1901.

Přednášky o popravách

15. 12. 1868: Mladá zlodějka obelstila strážníky a ukradla jim balík peněz • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.