Rok 1891: Drsné soužití Eskymáků. Domácí násilí na mužích, útoky nožem i láskyplné usmiřování

2. ledna 2021 ∙ 13:37
Kristián Vích
Foto: Archiv

Na konci 19. století nebyl svět tak propojený jako dnes. Lidé příliš necestovali, a tak si o vzdálených zemích a jejich obyvatelích většinou mohli pouze přečíst v knihách nebo novinách.

Zajímavý cestopis z Grónska napsal v roce 1890 norský polárník, vědec a diplomat roce Fridtjof Nansen. Popisuje v něm, jak žijí místní Eskymáci. Shrnutí nejzajímavějších pasáží přinesly českým čtenářům Národní listy dne 11. ledna 1891. Článek si nyní můžete přečíst i vy.

V eskymácké domácnosti

Tyto dny vydaný cestopis »0 Grónsku« od Fridjofa Nansena podává některé velice zajímavé obrázky z domácího života eskymáckého. V chýši, ve které jsme se nacházeli — tak vypravuje autor zmíněného cestopisu — bydlely čtyři nebo pět různých rodin. Každá z těchto rodin měla na jakémsi nízkém lešení své prknem ohraničené místo a tam skrčeny civěli muž, žena i dítky. Před každým tímto místem hořela tuková lampa širokým, čmoudivým plamenem. Lampy ty hoří dnem i nocí a slouží nejenom k oteplování a osvěcování, nýbrž vydávají též zvláštní tukový zápach, který každému Eskymákovi je nesmírně příjemný.

Mužové jsou pravidelně oproti svým ženám velice hodni a není právě řídkým úkazem, že spatříme manžely, kterak se líbají, při čemž vzájemně s nevyrovnatelnou něžnosti si otírají nosy. Ale přes to vše přiházejí se ovšem také někdy rodinné nesváry a mrzutosti; pak takový výstup dopadá velmi často zle. Obyčejně dostane žena výprask, někdy i rána nožem do ruky nebo nohy, načež je vše zase v pořádku a poměr mezi mužem a ženou je opět tak upřímným jako dřív. Někdy stane se ovšem i to, že výprask dostane muž.

Nechci tvrditi, že by ty všecky tukem se lesknoucí tváře, které leskly se kolem nás, byly čisty. Od přírody mají všichni barvu žlutou anebo hnědou; mnoho-li však této přirozené barvy bylo lze opravdu spatřiti v obličejích Eskymáků, které jsem viděl, to nelze s určitostí tvrditi. V jednotlivých obličejích, zvláště u dětí, zhoustla a ztvrdla špína tak, že tvořila skutečný černý škraloup, který na některých místech se odloupl a tu teprve přirozenou barvu těla bylo viděti. U žen však, zvláště u mladších, které jsou velmi marnivé, pozorujeme již větší čistotu. Zde aspoň umývání nenáleží k vzácnosti.

Nemají-li ženy právě co lepšího na práci, tu neznají oblíbenějšího zaměstnání, než rukama po hlavě jezditi a brzo zde, brzo onde v pravém pralese svých černých, naježených vlasů se šimrati. Někdy bývají v tomto pralese podnikány pravidelné hony a výtěžek z honu bývá pak obyčejně ihned utracen. Vlas u mužů visí úplně volně přes ramena a na čele často bývá spjat šňůrou perlí. Ti, kteří perel nemají, obtáčejí svou hlavu provázkem, na němž jsou zavěšeny kůstky žraloka. Železa se neužívá za žádnou podmínkou k ozdobě vlasů. Ženy zavazují vlas na přední straně hlavy na uzel a obtáčejí jej kůží, jen aby pokud možno pevně stál na hlavě. To týká se zvlášť mladých, neprovdaných žen. Vytahují si vlas na čele a na spáncích tak houževnatě, že konečně vypadává a ony ve velmi mladém věku jsou holohlavé. Pro eskymáckou ženu, která náleží lepší společnosti, trhati vlas z čela je právě takovou nutností, jako dámě našeho světa se šněrovati.

Před jednou malou chýší, která stála odloučeně, potkal jsem neobyčejně přívětivou ženu, patrně domácí paní celé chýše. Žena ta byla ještě poměrně mladá, měla příjemný zevnějšek, usmívavý pohled a dvě šikmé, lichotivé oči. Na zádech v jakési torbě nesla malé, špinavé děcko, z něhož měla patrně velikou radost jako všecky matky a jež velice horlivě snažila se k tomu pohnouti, aby otevřelo své tmavé oči a mou maličkost si prohlédlo. Bavili jsme se spolu velice nenuceně a podařilo se mi nepozorovaně několik její podobizen vytvořiti.

Také jsme nahlíželi dveřmi několika chýší. V jedné byla dvě mladá děvčata zaměstnána vytahováním velikého racka z kuchyňského hrnce, kterého pak hltavě jedla, tak, že každá ukusovala na jednom konci, při čemž samou rozkoší usmívaly se téměř celými obličeji. Peří z větší části bylo ještě na ptáku, ale to nic nevadilo ; dívky je bezpochyby beze všeho dalšího vyrušování jen vyplivovaly.

– Národní listy, 11. 1. 1891. Autor neuveden.

Muzeum paměti XX. století povede historik Jan Kalous

Správní rada pražského Muzea paměti XX. století zvolila do funkce ředitele této instituce historika PhDr. Jana Kalouse, PhD. Ten byl poslední čtyři měsíce pověřen jejím vedením. Nejvyšší kontrolní orgán muzea vybíral ze čtyř uchazečů. Volba nakonec dopadla jednomyslně. Nový ředitel chce pokračovat ve výstavních a vzdělávacích aktivitách, jakými jsou například debaty s historiky, výstava ke stoletému výročí vzniku Komunistické strany Československa či druhý ročník podzimního festivalu dokumentárních filmů Nezlomní a obětovaní. Nejzásadnějším […]

Mramorová dáma z Karlova náměstí vypráví svůj příběh

Praha je plná soch, které připomínají významné osobnosti naší historie. Možná už jste poznali ženu na fotografii. Znáte ale i její životní příběh? Zkusili jsme s ní chvilku pobýt. A při té příležitosti se zeptali, co se jí právě v těchto dnech honí hlavou. „Připadá mi lehce skandální, že mám na Karlově náměstí svoji zpodobiznu. Čest to jest, ale zároveň durditi se musím. Být zvěčněná na největším rynku v zemi, […]

Hitler ji nenáviděl. Petřínská rozhledna by nikdy nebyla bez Eiffelovky

Anebo by přinejmenším vypadala docela jinak. Česká kopie Eiffelovy věže letos slaví 130. narozeniny. A i když to už nejméně dvakrát měla hodně nahnuté, všechno nakonec dobře dopadlo. Pražané jsou na ni právem hrdí. V mnoha ohledech je totiž naprosto jedinečná. Vydejte se s námi do historie a odhalte zajímavosti, které jste o Petřínské rozhledně nejspíš nevěděli. Jak se stalo, že na Petřínském vrchu uprostřed Prahy stojí 63,5 metru vysoká […]

Pozůstalost hollywoodského režiséra Ivana Passera dorazila do Prahy

Osobní deníky, fotografie, knihy, scénáře nebo golfové karty. To vše doputovalo do Prahy z losangelské domácí pracovny Ivana Passera – režiséra, dramaturga, scenáristy a přítele Miloše Formana – necelý rok po jeho smrti. O dokumenty se bude nyní starat Národní filmový archiv. Pozůstalost zahrnuje zejména období po Passerově odchodu do USA, tedy od roku 1969 až do roku 2020. Ve třiceti čtyřech krabicích se nacházely diáře, korespondence, osobní účetnictví, knihy, […]

Budova Burzy v Holešovicích dostane původní historickou podobu

Reprezentativní budovu někdejší jateční burzy v areálu Pražské tržnice čeká rekonstrukce. Záměr odsouhlasili pražští radní. Památkově chráněný objekt je kvůli havarijnímu stavu momentálně bez využití. Celková rekonstrukce za přibližně 200 milionů korun uvede Burzu do původního historického stavu. Lidem bude následně sloužit jako restaurace. „Budova Burzy, v níž sídlila Dobytčí a masná pokladna a také hostinec, byla finančním a společenským centrem Pražské tržnice. Logicky se jedná o nejreprezentativnější stavbu v celém areálu. […]

X Zavřít