Čajový sáček vznikl omylem. Měl ušetřit peníze, ale dnes šetří hlavně čas

Čaj v nejrůznějších podobách pijí lidé po celém světě. Někdo s citrónem, někdo s mlékem, někdo k snídani, někdo dopoledne, někdo odpoledne „o páté“, někdo večer před usnutím. Obvykle využíváme onu pohodlnou variantu čajových sáčků, které zalijeme horkou vodou a necháme vylouhovat. Tato nejpoužívanější verze však vznikla víceméně náhodou.

V roce 1904 chtěl jistý obchodník Thomas Sullivan z New Yorku ušetřit peníze. Svým zákazníkům dosud zasílal vzorky čaje v kovových krabičkách. To mu ale přišlo drahé a zbytečně komplikované, a tak zašil vzorky čajových lístků do malých hedvábných sáčků.

Jenže zákazníci tak úplně nepochopili, že mají čaj přesypat do sítek. Rovnou jej vyvařili v horké vodě. Sullivanovi pak začali lidé psát a dotazovat se na další takto balené čaje. Zpočátku překvapený obchodník okamžitě vytušil potenciál svého nového vynálezu a nechal si ho patentovat. Díky jeho nápadu tak každý den můžeme ušetřit spoustu drahocenného času.

Pokrok nezastavíš

Prazáklad čajového sáčku byl tedy na světě, byť se jeho struktura v průběhu času měnila z hedvábí na bavlnu, gázu, celofán a děrovaný papír až k nynějším sáčkům celulózovým. Občas můžeme v obchodech narazit i na čajové sáčky vyrobené z plastů, z nichž se ale podle vědců mohou uvolňovat až miliardy částic mikroplastů.

V průběhu času se objevila i další inovace – kulatý sáček, který přesně zapadne do čajového šálku. S ním přišla na trh britská firma Tetley. Neměla to ale vůbec jednoduché.

V zemi, kde je čaj národním nápojem, bylo pití drceného čaje ze sáčku, místo využití klasického sítka, dlouho považováno za nepřijatelné. Trvalo téměř třicet let, než se kulatý sáček na trhu prosadil.