Smutný osud herečky Anny Letenské. Po natáčení jela rovnou na smrt

Pražské zajímavostiTereza Běhalová1. října 20183 minuty čtení
Anna Letenská byla úspěšná a slavná komediální herečka.

Anna Letenská byla úspěšná a slavná komediální herečka.

Foto: Archiv

Ulice spojující náměstíčko za Vinohradským divadlem s Vinohradskou ulicí a Riegrovými sady připomíná svým názvem slavnou a nadanou herečku, která doplatila na běsnění nacistických zrůd.

Je 25. prosince 1942. V Lucerně má slavnostní premiéru veselohra režiséra Otakara Vávry Přijdu hned. Diváci v sále se náramně baví. Jednou z postav příběhu je i energická a trochu prostořeká domovnice Koubková. Nikdo ale v tu chvíli netuší, že její představitelka, Anna Letenská, je už dva měsíce po smrti.

Divadelní rodina

Na svět přichází 29. srpna 1904 v Nýřanech u Plzně jako Anna Svobodová. Celá rodina se věnuje divadlu, a tak není divu, že i malá Anička již od útlého věku vystupuje před diváky. S kočovnou společností u Tuttrů objíždějí s rodiči a sourozenci nejrůznější štace. První stálé angažmá Anna získává v roce 1919 u divadelní společnosti Suková – Kramuelová. Poté působí v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích.

První muž

V roce 1925 se v Třeboni potkává s mladokomikem (představitelem mladých komických rolí) Ludvíkem Hrdličkou, kterého si bere za manžela. O rok později se jim narodí syn Jiří, pozdější režisér Beskydského divadla. Ludvík Hrdlička používá pseudonym „Letenský“, protože mezi kolegy je hned několik dalších herců s „ptačími“ jmény. Ředitel souboru, ve kterém působí, proto nakáže: „Nechci mít spolek ptáků. Vy, Hrdličko, pocházíte z Prahy-Letné, že? Budete tedy Letenský!“

Vysněné angažmá

Oba manželé společně prochází divadly v Košicích, Olomouci, Bratislavě a Kladně. V polovině 30. let se rozhodnou zkusit štěstí v Praze. Anna zpočátku nachází uplatnění v Československém rozhlase a působí také v podniku Varieté. V roce 1939 přichází nabídka angažmá z Vinohradského divadla, kterou Anna s radostí přijímá. Je to její splněný sen.

V té době má již pověst výrazné a zdatné komičky. Skvěle vytváří, díky svému selskému zjevu, energické, temperamentní a plnokrevné dívky a ženy. Herectví Anny Letenské je charakteristické svou věrohodností a pravdivostí. I proto si ji postupně začínají všímat filmaři. Poprvé si zahraje v roce 1937 ve filmu Miloslava Jareše Kříž u potoka, následují třeba snímky Čekanky, Umlčené rty, Slávko, nedej se! nebo Babička.

Manželství Letenským ale příliš neklape, a tak v roce 1940 dojde na rozvod, i když nadále zůstávají dobrými přáteli. Krátce nato Anna Letenská potkává architekta Vladislava Čalouna. Je to láska na první pohled a už roce 1941 mají svatbu. Spokojené manželství a slibně nastartovanou kariéru si ale příliš dlouho neužijí.

Zapletena do dějin

17. července 1942 je Vladislav Čaloun, člen odbojové skupiny Jindra, zatčen za pomoc při ukrývání MUDr. Břetislava Lyčky, který ošetřoval Jana Kubiše, pachatele atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Anna v té době natáčí snímek Přijdu hned. Každý den se musí hlásit v Petschkově paláci, sídle gestapa, kde je její muž vězněn. A tajní policisté ji sledují na každém kroku.

Režisér Otakar Vávra ve svým pamětech vzpomíná: „Viděl jsem paní Letenskou, jak sedí za kulisami, s tváří v dlaních, ve strašné úzkosti o život svého muže, i když jí gestapáci namlouvali, že se jí to netýká. Ale když byl čas a scéna byla připravena, vstala a šla před kameru výborně zahrát svou komickou roli. Potom si zase sedla za kulisy a čekala…“

Film je dotočen 2. září 1942. O den později Anna opět dorazí na návštěvu svého muže do Petschkova paláce. Tentokrát už ji ale zpátky nepustí. Je převezena na Pankrác a odtud o měsíc později přes terezínskou Malou pevnost do rakouského koncentračního tábora Mauthausen.

Manžela zastřelili až po ní

Verdikt stanného soudu je nemilosrdný. Všech skoro tři sta spolupracovníků parašutistů Gabčíka a Kubiše bude zastřeleno ránou do týla. Na popravu je vytvořen minutový rozpis. Anna přichází na řadu 24. října 1942 v 10:56. Její muž je podle záznamů nalezených v archivu zastřelen až 26. ledna 1943 v 16:45.

Výrazná a talentovaná Anna Letenská se tak stala jedinou českou herečkou, která zahynula v koncentračním táboře. Její osud připomíná nejen zmíněná ulice u Vinohradského divadla, ale také busta přímo ve foyer.

Nepřehlédněte

Památník letců z 2. světové války na ruzyňském letišti dostal novou podobu • Pomník obětem druhé světové války v Ruzyni se dočkal po více jak 43 letech rekonstrukce. Za své náklady jej nechalo opravit Letiště Praha. Nový památník vytesaný z české Vahlovické žuly upomíná na významné hrdiny letectví. Ti se v bojích druhé světové války nejen zasloužili o vítězství Spojenců nad nacistickým Německem, ale i na vybudování civilního letectví u nás. Památník je umístěn v areálu JIH Letiště Praha naproti Úřadu civilního letectví.

Trápení slavné Antonie Nedošinské. Život jí komplikovala matka, závist i nacisté • Nebyla krásná jako Adina Mandlová či Lída Baarová, přesto ji zbožňují miliony diváků. A to díky rolím laskavých a milujících maminek. Asi vás nepřekvapí, že taková byla Antonie Nedošinská i ve skutečném životě. Osud se s ní ale bohužel občas vůbec nemazlil.

Antonie Nedošinská

Den, kdy komunisté zbavili funkce prezidenta Svobodu. Měl v tom prsty kariérista Husák? • „Nemůže-li president Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.“ Takhle zní ústavní zákon č. 50/1975 Sb., který dne 28. května 1975 přijali českoslovenští zákonodárci. Tzv. „Lex Svoboda” v praxi znamenal, že těžce nemocný armádní generál Ludvík Svoboda může být okamžitě zbaven funkce prezidenta. Na jeho místo o den později nastoupil Gustáv Husák.

Dva rivalové. Generál Ludvík Svoboda a kariérista Gustáv Husák.

Krásné prvorepublikové filmové plakáty vystavuje Muzeum hl. m. Prahy • Až do 11. března můžete v hlavní budově Muezea hl. m. Prahy navštívit výstavu s názvem Český filmový plakát 1931-1948.

Unikátní výstava potrvá do 11. března 2018.

Hvězda seriálu Most si zahraje v novém celovečerním filmu • Herec Zdeněk Godla, kterého proslavila role v dnes již kultovním seriálu Most, si zahraje hlavní roli ve čtvrtém pokračování filmu Bastardi. Ústřední dvojici ztvární společně s režisérem Tomášem Magnuskem.

Zdeněk Godla a Tomáš Magnusek se chystají na natáčení filmu Bastardi 4.

Nejstarší pražské multikino Galaxie skončilo kvůli nezájmu diváků • Když v dubnu 1996 otevřelo své brány první české multikino Galaxie na pražských Hájích, byla to velká sláva. Během úvodního víkendu se v osmi promítacích sálech s celkem jedenácti sty sedadly vystřídalo přes devět tisíc diváků. Tuto středu se tu ale po více než 23 letech promítalo naposledy.

Bombardování Prahy nepřežily stovky lidí. Byla to chyba Spojenců, nebo záměr? • Před 74 lety se Praze rozezněly sirény. Krátce po poledni se na nebi objevilo několik desítek bombardérů B-17 americké osmé letecké armády. Nikdo na zemi v tu chvíli ještě netušil, jaká zkáza všechny brzy postihne. Bombardování Prahy právě začalo.

Ničivé bombardování navždycky Prahu poznamenalo.

Pražská Vinohradská synagoga byla krásná a honosná. Nevydržela ale bombardování • V Sázavské ulici na pražských Vinohradech kdysi stávala jedna z největších a nejkrásnějších synagog na světě. Na konci 2. světové války ji však zničily nálety spojeneckých bombardérů. Dnes je na jejím místě škola. Královské Vinohrady byly na přelomu 19. a 20. století moderní a rychle se rozvíjející město. Do nově postavených činžáků se stěhovali zejména bohatí lidé, včetně mnoha židovských rodin. V roce 1881 byl ustanoven Spolek pro vybudování israelského Chrámu, který více než 10 let shromažďoval potřebné finanční prostředky. V roce 1894 si spolek objednal návrh nové synagogy u vyhlášeného vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. Ten později navrhl například i Jeruzalémsku synagogu, která stojí dodnes v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Stavba začala o rok později a slavnostní otevření za účasti mnoha významných osobností proběhlo v září 1896 u příležitosti vysokých židovských svátků. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13721"] Reprezentativní stavba v orientálně neorenesančním plášti pro dva tisíce lidí se stala chloubou Královských Vinohrad. Ve své době se jednalo o největší pražskou synagogu a zároveň jednu z největších na světě. Nad hlavním průčelím do Sázavské ulice, jemuž vévodilo mohutné růžicové okno s Davidovou hvězdou uprostřed, desky Desatera na vršku tympanonu a falešný portikus, se tyčily dvě vysoké, osmiboké věže zakončené cibulovitými báněmi s lucernami. Skutečný vstup do synagogy ale vedl dvěma průjezdy v postranních budovách – v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (zde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec. Interiér byl vybaven různobarevným mramorem, barevnými vitrážemi se starozákonními motivy a dřevěnými vyřezávanými sedadly. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13722"] Vinohradská synagoga fungovala jako svatostánek a komunitní centrum přes čtyřicet let. Během 2. světové války si z ní nacisté udělali skladiště majetku, který zůstal v bytech Židů deportovaných do koncentračních táborů. Osudnou se jí ale nakonec nestalo nacistické běsnění, nýbrž bombardování Prahy spojeneckými letouny 14. února 1945. [related-post id="5683"] Bomby zasáhly nejen Vinohradskou synagogu, ale i mnoho obytných čtvrtí. Popelem ten den lehl například emauzský klášter či Faustův dům na Karlově náměstí. Okupační orgány vydaly hasičům rozkaz, aby hasili pouze sousední budovy. Z výstavní synagogy tak nakonec zbyly jen obvodové zdi.  Ty byly strženy v roce 1951, na zasypaných základech vyrostla o deset let později budova základní školy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13725,13730"]

Vinohradská synagoga kolem roku 1910.

Hvězdná herečka Eva Gerová se vzdala kariéry ze dne na den. Nelitovala toho • Už ve velmi mladém věku stála Eva Gerová po boku takových filmových hvězd, jako byly Zita Kabátová, Věra Ferbasová, Adina Mandlová nebo Antonie Nedošinská. Do svých devatenácti let stihla zazářit v několika prvorepublikových filmech. Pak se ale rozhodla, že slávu vymění za něco hodnotnějšího.

Eva Gerová

Děsivé detaily o popravách popisoval na přednáškách kat ve výslužbě • Stát se profesionálním popravčím není nic, co po čem by normální člověk toužil. Přesto to svým způsobem bývalo řemeslo jako každé jiné. Jeden penzionovaný kat z Velké Británie přišel na počátku minulého století na to, jak si ke svému důchodu slušně přivydělat. Pořádal přednášky o popravách. Přečtěte si původní článek z Národních listů ze srpna 1901.

Přednášky o popravách

První české muzeum filmu otevře své brány v centru Prahy • V České republice až dosud neexistovalo filmové muzeum. To se ale již brzy změní, v prosinci přivítá první návštěvníky filmové muzeum NaFilM. Sídlit bude v historické budově Mozarteum v centru Prahy.

O Českého lva se uchází Havel, Šarlatán Modelář i Žáby bez jazyka • Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila nominace pro 28. ročník výročních cen Český lev.

Zemřel herec Jan Skopeček (†94), představitel otce Potůčka a manžel Věry Tichánkové • Ve věku nedožitých 95 let zemřel Jan Skopeček. Diváci si ho mohou pamatovat hlavně jako otce Potůčka ze seriálu Tři chlapi v chalupě. Během své dlouholeté kariéry ztvárnil několik desítek menších rolí, například ve filmech S čerty nejsou žerty, 2Bobule nebo Kameňák. Informaci jako první přinesla stanice CNN Prima News.

Nacisté tu sekali hlavy jako na běžícím páse. Pražská sekyrárna nahání hrůzu • „Ve jménu Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň se vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Uslyšet tato slova znamená začátek konce. Odsouzený je ve spodním prádle odveden do tzv. „přípravné“ cely, kde má možnost se spoutanýma rukama napsat svůj poslední dopis. Komise ověřuje totožnost. V následující místnosti za černým závěsem je už připravena gilotina. Popravy v nechvalně proslulé pankrácké „sekyrárně“ byly vykonávány zpravidla v úterý a ve čtvrtek po 16. hodině. Nacisté zde o život připravili oficiálně celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. Skutečný počty obětí je ale nejspíš mnohem vyšší. Kat Alois Weiss společně se třemi dalšími pomocníky svázaného odsouzeného pokládají na stůl. Nejdřív mu nasadí dřevěný límec, po stisknutí páky sjíždí dolu čepel ostře nabroušeného nože. Trest je vykonán. [gallery size="full" columns="1" ids="12175"] Chtěli ušetřit „Sekyrárnu“ na Pankráci zřídili nacisté až v dubnu roku 1943. Důvodem bylo šetření. V protektorátu během heydrichiády stoupal počet lidí souzených německým lidovým soudem, a tím pádem i počet popravených. Trest smrti je ukládán se ilegální odbojovou činnost, ale třeba i za černou porážku prasete. Vozit odsouzené k exekucím do Berlína a Drážďan je zdlouhavé a drahé, a tak je výnosem říšského ministra spravedlnosti dr. Georga Otto Thieracka ze dne 15. dubna 1943 zřízeno samostatné popravní místo pro výkon trestu smrti stětím i v Praze na Pankráci. První poprava je zde vykonána už o deset dní dříve. Na formality si nacistické zrůdy nepotrpí. Historik Petr Koura uvádí, že v době zřízení pankrácké „sekyrárny“ bylo již možné udělit trest smrti prakticky za cokoliv. Pod vymezení „projevy protiněmeckého smýšlení nebo poškozování blaha německého národa nejrůznějším chováním“ bylo možné zahrnout v podstatě jakýkoliv delikt. [gallery size="full" columns="1" ids="12176"] Oběti odvážel náklaďák Mrtvá těla dozorci přenáší do další místnosti, tzv. „rakvárny“, kde je hvězdicovitým způsobem ukládají kolem kanálku uprostřed podlahy, aby mohla odtéct krev. Dodnes jsou na zemi v této místnosti patrné paprskovité stopy, které vznikly chemickou reakcí krve s povrchem dlaždic na podlaze. Oběti jsou následně uloženy do podlouhlých beden z nehoblovaného dřeva. Po 17. hodině nákladní automobil odváží truhly s mrtvými do strašnického krematoria, kde jsou pod přímým dozorem příslušníků gestapa v noci zpopelněny. Popel je pak vysypán do vyhloubených jam hned vedle krematoria. [gallery size="full" columns="1" ids="12174"] V jeden „popravní“ den se stihlo pět až šest lidí. Celý proces byl důkladně promyšlený, vše trvalo jen několik málo minut. 4. srpna 1944 stihl proto kat za den popravit 29 lidí. Vězni  popisovali, že zvuk dopadání čepele gilotiny se rozléhal celou chodbou. Pankrácká sekýrárna. Za okupace tu nacisti popravili 1 075 lidí, z toho 155 žen. Poslední popravení tu zemřeli ještě 26. dubna 1945, ten den už bylo například Brno osvobozeno. Na člověka tu padá neuvěřitelná tíseň. #odboj #WWII pic.twitter.com/QnUoqNiw4O

Krize bydlení i plánování měst tématem filmové přehlídky Městem • Tři kina, tři dny, tři dokumenty. A tři pohledy na současná města. Spolek AutoMat chystá po roční pauze druhý ročník filmové přehlídky Městem. Divákům v září a listopadu zdarma představí tři zahraniční snímky, které se nedostanou do běžné distribuce, a pozve také na debaty s odborníky. Film Tohle město není pro chudý má úplnou premiéru.

Filmový debut Lukáše Vaculíka. První láska mu zahýbala s Janem Hrušínským • Psal se rok 1979, když režisér Karel Kachyňa natočil jeden ze svých stěžejních filmů – Lásky mezi kapkami deště. Příběh diváky zavádí do pražského Žižkova na počátku 30. let minulého století.

Antonie Nedošínská: Průkopnice českého filmu • Antonie Nedošínská, rozená Antonie Valečková (26. června 1885, Praha-Smíchov – 17. července 1950, Poděbrady), byla významnou postavou českého filmu a divadla. Narodila se v Praze a původně se věnovala šití, ale její vášeň pro divadlo ji brzy přivedla k ochotnickým představením a soukromým hereckým kurzům u Karla Želenského.

Antonie Nedošinská

Otto Wichterle vadil nacistům i komunistům. Jeho revoluční vynález změnil vidění světa milionům lidí • Přesně před 108 lety se narodil světoznámý český chemik, vynálezce gelových kontaktních čoček a kandidát na Nobelovu cenu za chemii Otto Wichterle. Jeho životní příběh je neobyčejně pestrý, ale také trochu smutný. Větší úcty se mu totiž dostalo až po roce 1989. Výročí narození dnes připomíná dokonce i vyhledávač Google.

Další útok na sochu maršála Koněva. Někdo ji polil růžovou barvou. Rusové budou zuřit • Na sochu sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Bubenči po pěti měsících znovu zaútočili vandalové. V noci na sváteční úterý 8. května ji polili růžovou barvou a na podstavec připsali letopočty 1956, 1968 a větu „Ten, který nikdy nevystřelil“. Kontroverzní socha na náměstí Interbrigády v Praze 6 se nestala terčem útoku poprvé. Maršálovi už v listopadu 2014 někdo nabarvil na růžovo kalhoty od pasu dolů. Před třemi lety se na podstavci objevil nápis „Heil Putin?“ a v listopadu loňského roku pro změnu letopočty 1956, 1961, 1968 a 2017. „Maršál Koněv už je zase růžovej. Za radnici konstatuju, že ho zase vyčistíme a dáme k němu během letošního června tři bronzové desky s českým, ruským a anglickým textem, jak to bylo doopravdy, aby to na něj stále dokola nesprejovali,“ napsal na Facebook místostarosta Prahy 6 Jan Lacina. K činu se na Twitteru přihlásila skupina, která si říká Čeští vlastenci. Reálnou identitu pachatelů však zatím policisté neznají. Případ bude s největší pravděpodobností klasifikován jako přečin poškození cizí věci. Přihlašujeme se tímto k dnešní noční akci u sochy maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze a k jejímu obarvení symbolickou růžovou barvou. pic.twitter.com/ikGajNySGH

Památník na Vítkově připomíná utrpení Poláků za 2. světové války • V Národním památníku na Vítkově můžete ode dneška vidět menší panelovou výstavu s názvem „Boj a utrpení. Polští občané za druhé světové války“, která připomíná nelehké osudy obyvatel našeho sousedního státu.