Trápení slavné Antonie Nedošinské. Život jí komplikovala matka, závist i nacisté

ZajímavostiTereza Běhalová22. listopadu 20183 minuty čtení
Antonie Nedošinská

Antonie Nedošinská.

Foto: Archiv

Nebyla krásná jako Adina Mandlová či Lída Baarová, přesto ji zbožňují miliony diváků. A to díky rolím laskavých a milujících maminek. Asi vás nepřekvapí, že taková byla Antonie Nedošinská i ve skutečném životě. Osud se s ní ale bohužel občas vůbec nemazlil.

Legendární herečka se narodila do dělnické rodiny na pražském Smíchově 26. června 1885 jako Antonie Valečková. K divadlu ji to táhlo už od malička, toužila se stát slavnou herečkou. Nadání zdědila po otci, vyučeném truhláři, který zpíval v Hlaholu. Ani špetku pochopení pro ni ovšem neměla matka. Malé dceři říkávala, že na herečku není dost hezká, a trvala na tom, aby si zajistila řádnou existenci. Antonie se proto vyučila švadlenou a nějakou dobu se touto profesí i živila. Volání múz ale nakonec bylo silnější než všechny matčiny zákazy.

Ideální pár

Ve třiadvaceti letech Antonie odložila šití, začala tajně chodit na hodiny herectví a později odešla ke kočovné divadelní společnosti. Na jedné ze štací potkala i svého manžela, ochotníka a bankovního úředníka Jiřího Nedošinského. Ten ji údajně miloval tak moc, že se kvůli ní vzdal svého teplého místečka v bance a začal se rovněž naplno věnovat divadlu.

Antonie Nedošinská
Antonie Nedošinská v roce 1909. Foto: Archiv

V roce 1919 získali manželé Nedošinští angažmá ve smíchovském Švandově divadle a posléze se jim narodila dcera. Antonie byla výbornou herečkou, ale s přehledem zvládala i péči o domácnost. Šťastný život ovšem nevydržel dlouho. Manžel Jiří podlehl v roce 1923 těžkému srdečnímu onemocnění a Antonie zůstala na všechno sama.

[related-post id=“13299″]

Antonie Nedošinská a Národní divadlo

Dařilo se jí naopak v profesním životě. Na divadelních prknech dokonale ztvárňovala role nejrůznějších rozšafných a hodných matek, tetiček a rázných manželek. I v malém prostoru skvěle dokázala vytvořit složité charaktery, a to díky úžasné práci s tělem, mimikou a výslovností hlasu.

Publikum Nedošinskou milovalo a její popularita začala stoupat strmě vzhůru. V roce 1928 nastoupila do Národního divadla, kde ale dostávala jen menší role. Tehdejší vedení mělo údajně problém s tím, že se Antonie začala objevovat ve filmech. Slávu jí záviděli i mnozí kolegové (zejména velké herecké osobnosti) a nemohli jí přijít na jméno. Pro její pokoru a kolegialitu ji ale naopak zbožňovali tehdejší mladí začínající herci.

Antonie Nedošinská
Antonie Nedošinská a její kariéra u filmu. Foto: Archiv

Kariéra u filmu

Antonie Nedošinská se poprvé objevila ve filmu už v roce 1916. Ve snímku Zlaté srdéčko si zahrála paní radovou. Skutečnou filmovou hvězdou se ale stala až s nástupem zvukového filmu ve 30. letech. Dodnes je nerozlučně spjata s hercem Theodorem Pištěkem, se kterým nejčastěji vytvářela manželské páry. Role hodných a laskavých maminek a tetiček ztvárnila například ve filmech Strýček z Ameriky (1933), Dokud máš maminku (1934), Studentská máma (1935) nebo Klapzubova jedenáctka (1938).

Antonie Nedošinská
Antonie Nedošinská s Theodorem Pištěkem. Foto: Archiv

Když ale přišla 2. světová válka, Antonie Nedošinská raději ukončila hereckou kariéru. Obávala se prý totiž nátlaku německých producentů, aby hrála v jejich filmech. A strach to byl oprávněný, patřila totiž k nejoblíbenějším hvězdám nechvalně proslulého nacisty K. H. Franka, čehož se sama velmi zalekla.

Poslední film, který natočila, byl Nebe a dudy (1941) Vladimíra Slavínského. Po válce se pak objevila ještě v Čapkových povídkách (1947) režiséra Martina Friče. V té době už ji však trápily zdravotní potíže. Stejně jako její zesnulý manžel, i ona měla nemocné srdce. Léčit se jezdila do lázní v Poděbradech, kde také 17. července 1950 ve věku 65 let zemřela.

Nepřehlédněte

31. 1. 1868: Na Karlově náměstí poletoval motýl. Vyvolal veliké pozdvižení • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

27. 2. 1890: Dohazovači míst v obchodech, studená lázeň a náhlé úmrtí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 3. 1868: Na dobytčím trhu se prodávalo zkažené hovězí maso. Odvezli ho k likvidaci • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zabavené maso Včerejšího dne byly na pražský trh dobytčí čtyři čtvrtě masa hovězího (vážíce 339 liber) na prodej přivezeny, které však při lékařském prohlížení co nezdravé a k požívání za nespůsobilé uznány byly. Za tou příčinou bylo maso zabaveno a rasu k zničení odevzdáno. – Národní listy, 10. 3. 1868 Dobročinný skutek Včera odpoledne ubíral se Karlovou ulici jistý starý chudobný muž; pojednou však slabostí sklesl na dlažbu. Právě okolojdoucí duchovní přispěl ihned starci ku pomoci a ustrnuv se nad ním dal jej v přivolané drožce na své outraty do nemocnice k milosrdným sestrám na Malou stranu k dalšímu ošetřováné dovezti. – Pražský denník, 10. 3. 1868 [related-post id="6487"] Otevírají se kašny Dřevěné přikryvky na pražských kašnách, jež slouží k tomu, by po čas zimy voda v nich nezmrzla, počaly se včerejším dnem odstraňovati a do obecního dvora co skladiště těchto příkrovů dovážeti. – Pražský denník, 10. 3. 1868 Situace na Vltavě Rozvodněná Vltava počiná se zponenáhla do obyčejného svého řečiště vraceti. Voda stále opadává a klesla včera večer na 35 palců, pročež převoz přes řeku bude již opět co nejdříve zaveden. – Pražský denník, 10. 3. 1868

25. 4. 1868: Prahu zachvátila vlna sebevražd. Provaz oběšence si někdo nechal pro štěstí • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Samovražda a pověra Včera ráno pobouřeno okolí sv. Haštala zprávou, že ve Svíčkové ulici v jednom domě na půdě oběsil se jistý druhdy zámožný v poslední době ale zadlužený mistr lakýrnický. Zpráva ta byla pravdiva, ráno nalezena mrtvola oběšeného na půdě, avšak nikoliv visící, nýbrž položená na zemi se zbytkem provazu na hrdle. Provaz ale nepřetrhl se s nešťastníkem, nýbrž byl uříznut. Patrně tedy kdosi již dříve nalezl oběšence a nepochybně ze známé pověry, že tomu kdo chová takový provaz po oběšenci štěstí přeje v loterii, tajemným spůsobem si jej přivlastnil. – Národní listy, 25. 4. 1868 Samovražda V Bubnech včera ráno pohřešen 16letý lakýrnický učeň A. Patočka, ačkoliv vědělo se, že z domu neodešel. Otec hledaje ho, našel záchod zamknutý, i volal do vnitř, zda-li tam jest. V tom okamžení zaslechl však místo odpovědi ze záchodu ránu střelnou. Vypáčiv mžikem dveře, nešťastný otec spatřil syna střeleného do prsou a kterak od rány na prsou šatu mu hoří. Oheň sice ihned udusil, syna ale již k životu nevzkřísil, rána z bambitky projela nešťastníkovi srdce. Ze soudní obsílky u něho nalezené a z dřívějších výrokův jeho vysvítá, že učinil tak ze strachu před stíháním soudním. – Národní listy, 25. 4. 1868 [related-post id="9620"] Pomatená Již po delší dobu pozorováno na paní Barboře O., v Jiřinách bydlící, že tísněna jest v mysli jakousi strastí neobyčejnou a výroky její všeobecné vzbuzovaly podivení, jelikož dotýkaly se domnělých případů a osob, o nichž blíže vysloviti nic nelze. Předevčírem však vyjádření její nabyla rázu nad míru povážlivého a choulostivého; rozkřikovalať po celém domě, že měla ve Vídni bližší známost s jistou vysoce postavenou osobností a následky toho že v srpnu se objeví. Vznešený milovník její slíbil prý jí, že pojede s ní do Tyrolska, kdež co „hraběnku“ ji opatří. Při okolnosti té a po shledání lékařském nezbylo městské policii nic jiného, než ubohou odevzdati do blázince. To se stalo včera odpůldne ovšem spůsobem prozřetelným. Přijel pro ni lékař, sděliv jí, že doveze ji přes Vídeň do Tyrol, zatím však že zastaví se u bankéra pro peníze na cestu a dovezl ji do –  blázince. „Vždyť nejsem bláznem, alebrž pravda, co mluvím!“ – Nicméně ubohá zůstala tam. – Národní listy, 25. 4. 1868

20. 7. 1889: Sebevražda z nešťastné lásky a tragédie při koulení kuželek • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 1. 1868: Neposypané chodníky v Praze působí lidem vážná zranění • Pražané nedbají úředního nařízení a zanedbávají posyp zledovatělých chodníků, což má za následek hned několik vážných zranění. A ochotníci ze Smíchova budou hrát dobročinné představení. Přečtěte si, o čem psaly dobové noviny přesně před 150 lety.

13. 5. 1868: Zásobte se masem, vzkazují Pražanům řezníci. O víkendu se prodávat nebude • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Přípravy na slavnost K okrášlení ulic, jimiž slavností průvod v sobotu dopoledne z invalidovny na staveniště národního divadla ubírati se bude, dováží se nyní do Prahy z venkova ohromné množství květin a chvoje. Na uhelném trhu se nalezají celé haldy bujného zelení a bezpočetných věnců, jež jsou hojně kupovány od obecenstva bydlícího v oněch ulicích, kudy průvod se pobéře, by ozdobilo jimi průčel domů a okna. Na mnoha místech v ulicích jsou četné ženštiny zaměstnány vitím koberců a věnců z chvojí. Pyramidy stojící v Kolovratské a Ferdinandově třídě byly už včera zelením ovíjeny. Před hlavní celnicí na Josefském náměstí buduje se také velká tribuna pro diváky. Na Karlínském náměstí pak jest postaveno v řadě vedle sebe 11 ohromných sloupů, jež v sobotu prapory a zelením ozdobeny budou.– Pražský denník, 13. 5. 1868 Řezníci budou mít zavřeno Zdejší řezníci vyzývají své odběratele, aby se na budoucí dva svátky zásobili masem již v pátek dne 15. května, an v sobotu na sv. Jana nebude se v masných krámech sekati a prodávati. – Pražský denník, 13. 5. 1868 Vystěhovalci Do Ameriky odjíždělo odtud včera večer opět několik rodin z okresu vlašimského pocházejících. Matka jedné ze stěhujících-se těchto rodin nalezá se v takovém stavu, že bezpochyby někde na širém oceáně novým dítkem obdařena bude, tak že místo jeho rodiště bude těžko lze určiti. – Pražský denník, 13. 5. 1868 [related-post id="10019"] Letní ovoce Letního ovoce jako třešní a luštěnin počíná se vždy více na zdejších trzích objevovati. Dnes očekává se množství košů s třešněmi z Itálie po dráze sem zaslaných. – Pražský denník, 13. 5. 1868

Novodobý vánoční zvyk v českých domácnostech. Taky tohle děláte se stromečkem? • Co by to bylo za Vánoce bez vánočního stromečku? Jeho tradice však není zase tak stará, jak by se mohlo zdát. A zejména v posledních letech navíc doznává podstatných změn.

17. 9. 1868: Tragédie na stavbě domu. Dělníky zasypala zemina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Tajemná nevěsta V jedné vsi u Prahy nalezala se od mládí svého jistá hezká dívka na výchově, která si udělala známost s jedním chasníkem. Známost tato vedla v poslední době k následkům, jež mladou dívku matkou učinily. Tu najednou obdržela mladá matka do vínku 40.000 zl. s tím podotknutím, že ještě jednou tolik obdrží, až se provdá. Nenadále zbohatlá dívka hodlá se teď skutečně za dřívějšího milovníka svého provdati, ač se jí nabízí množství ženichů, kteří by se značným věnem jejím i ono dítko rádi za své přijali. – Pražský denník, 17. 9. 1868 Neštěstí Včera v poledne sesula se hlína v základech nového domu, jenž se staví na začátku Smichova hned u zahrady hraběte Kinského. Dělníci kopají tam grunty, podkopali se ale v hloubce tak neopatrně, že se stěna na ně sesypala a čtyři více méně přikryla. Zvlášť na jednoho padla celá tíže hlíny, tak že jej téměř umačkala a ubohý málo živ do nemocnice dopraven být musel. Tři ostatní jsou jen lehce poranění. Zvědavého lidu bylo po celé půldne plno kolem staveniště. – Pražský denník, 17. 9. 1868 [related-post id="12407"] Zvýšení poplatku Dnem 12. t. m. počínaje zvýšen jest poplatek za uložení zboží v stanici pražské státní dráhy na 3 kr. denně z centu a neděle počítají se v dobu, která z poplatku byla vyloučena. Ustanovení toto stalo se nutným za tou příčinou, že odběr zboží při normálním poplatku nesmírně mdle se konal, čímž pořádek skládání zboží pro Prahu utrpěl značného porušení. – Pražský denník, 17. 9. 1868

19. 9. 1868: Mladík vrazil sokovi v lásce kudlu do ramene • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Soud se strážníkem Pro pokus vraždy souzen byl včera u zemského soudu obecní strážník z Číčovic, jenž povadiv se dne 3. května v hospodě s jakýmsi nádenníkem Južkem, počíhal si v noci na Južka a střelil po něm. U soudu řekl, ze mu nevědomky ručnice spustila. Svědkové ale dokázali, že mířil a tak jej soud, poněvadž poškozenému jen jeden brok do ramena vrazil, odsoudil pro zločin těžkého poškození na těle na dva měsíce těžkého žaláře, postem zostřeného. Státní zástupce viděl v tom pokus vraždy a navrhoval pět let těžkého žaláře. – Pražský denník, 19. 9. 1868 Můstek přes Vltavu Prostřední pilíř, přes nějž drátěný můstek přes Vltavu pnouti se bude, počne se v těchto dnech stavěti. Po desítidenním pumpování byla voda ze srubu odstraněna jakož i písek v hloupce 12 stop vykopán, tak že ve čtvrtek bylo již možno na pevnou půdu základy z betonu činiti, na kteréž teprv pískovcové balvany klásti se budou. Ve vykopané půdě dobylo se též mnoho velkých kamenů, jenž při stavbě pilíře se upotřebí. Stavivo k pilíři bude se břehu zvláštním strojem ke srubu dopravováno. Na vyrovnání a rozšíření břehu se strany staroměstské se stále pracuje a část jeho byla již vydlážděna. – Pražský denník, 19. 9. 1868 [related-post id="12633"] Pomsta žárlivého milovníka Předvčírem v noci vyšel z jedné hospody na malém náměstí staroměstském jistý myslivec s mladým děvčetem, s kterým si nedávno byl známost učinil. Ale sotva že pár kroků odešli, vrhl se tu jiný ošumělý mladík na myslivce a vrazil mu nůž do levého ramene. Myslivec vzdor těžké ráně ale ničemu přece chytil a odevzdal jej hlídce policejní. Ukázalo se, to to byl dřívější milovník oné dívky, které se ovšem myslivec více líbil než otrhaný ničema. – Pražský denník, 19. 9. 1868 Pominulý pes Řezník v Bubnech pan Bláha odevzdal předvčírem malostranskému pohodnému svého psa, poněvadž se na něm jevily známky pominulosti. C. k. policie pražská učinila hned v Bubnech potřebná opatření a dala pohodnému odevzdati ještě jiné tři psy, s nimiž byl onen pes toho dne běhal. Pan Bláha, jenž byl od něho do ruky škrábnut, dal se ihned lékařsky ošetřovati. – Pražský denník, 19. 9. 1868

14. 3. 1868: Pražské parky a sady se už připravují na příchod jara • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pohřeb Při pohřbu zlatníka Nováka, jenž se byl blízko všeobecné nemocnice zastřelil, udála se včera odpoledne výtržnost, an kněž z němocnice nevěda, že přátelé zesnulého chtějí nad rakví zapěti, bez ohledu na ně vykropoval a tím mezi přítomnými pohoršení spůsobil. Ženské pohlaví šlo při výčitkách knězi činěných ovšem bezohledněji dále. – Pražský denník, 14. 3. 1868 Přípravy na jaro Za jarního počasí nynějšího počínají se sady na rozličných místech v Praze upravovati. Na Karlovu náměstí byly včerejšího dne střechy, jimiž v zimě tamní vodomety přikryté jsou, odstraněny a vodomety samy čištěny. V sadech pak jest více dělníků zaměstnáno připravováním půdy pro květiny. Totéž samé platí o sadech na Františkovu náměstí, na náměstí Karlinském a jinde. Na hradnách pražských se pracuje v okrašlování a upravování sadů a stromořadí; mimo to také se v tamních restauracích přípravy činí k brzkému otevření těchto místností. – Pražský denník, 14. 3. 1868 [related-post id="6853"] Nemoc Náhlou nemocí překvapen byl včera v poledne jistý vojín na stráž se ubírající. Sklesl bez sebe na zem a zůstal bez pohnutí ležeti. Bylo mu ihned pomáháno, načež po delší době se vojín tak dalece vzpamatoval, že mohl do kasáren dojíti. – Pražský denník, 14. 3. 1868 Podivný nález Včera ráno byl na břehu Vltavy u jezovitské zahrady na Malé straně nalezen oblek dělostřeleckého poddůstojníka, také šavle a čepice jeho se při tom nalezaly. Myslí se, že se tu někdo utopil. – Pražský denník, 14. 3. 1868

9. 7. 1889: Těžce raněná dívka, nebezpečný zuřivec a případ vztekliny v Karlíně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Rok 1891: Drsné soužití Eskymáků. Domácí násilí na mužích, útoky nožem i láskyplné usmiřování • Na konci 19. století nebyl svět tak propojený jako dnes. Lidé příliš necestovali, a tak si o vzdálených zemích a jejich obyvatelích většinou mohli pouze přečíst v knihách nebo novinách.

Slepá jasnovidka Baba Vanga prý znala temnou budoucnost lidstva. Její život je opředen tajemstvím • Údajně předpověděla 3. světovou válku, havárii v Černobylu, 11. září 2001, tragédii ponorky Kursk i smrt princezny Diany. Řeč je o bulharské vědmě a léčitelce, známé po celém světě jako Baba Vanga. Tajemná žena prý ve svých vizích viděla i vývoj lidstva v příštích několika stovkách letech a úplný konec světa. Je ale tohle všechno pravda?

Národní muzeum zahájilo výstavu o vlastní historii • Národní muzeum zahájilo novou výstavu s názvem Muzeum od sklepa po půdu. Návštěvníkům nabízí pohled do života Národního muzea jakožto instituce, historického objektu, místa pro uchování předmětů nevyčíslitelné hodnoty i prostoru spjatého s množstvím zajímavých osobností.

Historická budova národního muzea se po rekonstrukci otevřela návštěvníkům v říjnu loňského roku.

11. 3. 1868: Žena nedbalostí způsobila požár obchodu. Uvnitř byl uzamčený pes • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Vražda na Letné K tajemné vraždě na Letné, která posud odhalena není, vyšetřilo se, že knoflíky, jež zavražděný měl na svém kabátě, výhradně se zhotovují v Jablonci. Tytéž jsou zdělány z pryskiřice a kolofonia a nalezá se na nich co tovární znak bič ve spůsobu písmeny R zatočený. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Žebrák Sběh lidu spůsobil včera odpoledne jistý mladý ničema v ulici pod kamenným mostem. Potloukal se po domích žebrotou, přičemž jej policejní strážník zastíhl a znaje jej co prohnaného zloděje chtěl jej zatknouti. Klučina se však strážníkovi opřel a vší mocí se bránil. Na štěstí přispěl jiný strážník soudruhu svému v zatýkání výrostka, tak že spojenému úsilí obou se podařilo zpouzejícíhi se chlapíka dovléci na malostranskou strážnici, kamž je množství lidu následovalo. – Pražský denník, 11. 3. 1868 [related-post id="6489"] Krádež Včera časně z rána vkradl se jakýsi tulák do jednoho hostince na haštalském námstí, chtěje v něm bezpochyby své nekalé řemeslo provozovati. A však ničehov nenaleznuv, co by snadno odnesti mohl a nechtě se s prázdným odebrati, uzmul v průjezdě visicí lampu a chtěl s ní uprchnouti. Na ulici byl však zadržán a přivolanému strážníku odevzdán. – Pražský denník, 11. 3. 1868 Zapomětlivá krámská Když v neděli večer krámská jednoho pekaře odcházela ze skladu na Široké ulici, zapomněla odstranit hrnec s uhlím a vzít svého psa s sebou. O 10. hod. v noci slyšeli lidé kolem jdoucí, že pes v krámě kňučí, pročež dali krám otevříti. Byl ale již svrchovaný čas; od uhlí počal již stůl hořeti a pes ležel jakoby pošlý u dveří. Proti zapomětlivé krámské zakročeno u policie. – Pražský denník, 11. 3. 1868

Výstava ukazuje, jak se z provinční Prahy stala významná metropole • Muzeum hlavního města Prahy pořádá od 13. června 2018 do 24. února 2019 v hlavní budově muzea na Florenci dvousálovou výstavu s názvem Praha 1848–1918. Výstava představuje významné okamžiky zejména druhé poloviny 19. století a počátku 20. století, kdy v Praze došlo k dramatickým událostem, jež stály za proměnou provinčního města Prahy v moderní metropoli. Významná data 1848 i 1918 slaví letos 170. a 100. výročí, čímž se výstava připojuje k oslavám vzniku první Československé republiky. Vystavena budou realistická vyobrazení z muzejních sbírek, dobové plány a fotografie ilustrující obecný rozvoj Prahy. K výstavě jsou připraveny doprovodné programy pro veřejnost i pro školy. Zároveň v rámci výstavy vychází i nová publikace. Výstava realizovaná ve dvou sálech hlavní budovy muzea představí významné okamžiky sedmi desítek let, během nichž Praha prošla výraznou proměnou a z provinčního města se stala moderní metropolí. Návštěvník výstavy si může hned v úvodu udělat představu o politických změnách po březnu 1848 i o dramatických pouličních bojích na barikádách v červnu 1848, které bývají označovány jako Svatodušní bouře. Grafické listy ilustrují odhodlanost obránců barikád uhájit své město před agresí generála Windischgrätze, zarytého příznivce starých pořádků, stejně tak urputnost vojáků při dobývaní barikád a obsazování vzbouřeného města. Vystaven je rovněž soubor zbraní odevzdaných Pražany po porážce povstání. [related-post id="9642"] Dobové plány a zejména historické fotografie ilustrují jak obecný rozvoj Prahy na konci „prodlouženého“ 19. století, tak i brutální proměnu života Pražanů v době první světové války. Obraz tohoto dramatického období je zde představen jako mozaika jednotlivých příznaků války a jejich dopadu na každodennost pražského obyvatelstva. Díky rozmanitému souboru fotografií a tisků má návštěvník výstavy možnost přenést se v čase do ulic a domů pražských čtvrtí před sto lety a seznámit se s každodenní realitou přídělového systému, zásobovacích potíží ve městě a v neposlední řadě s přijímáním zraněných vojáků vracejících se z fronty. Výrazný předěl v rámci výstavy představuje sekce věnovaná prvním dnům samostatného Československa. Hektické události 28. října jsou zde nastíněny z perspektivy hlavních politických protagonistů, jejichž postup při obsazování klíčových úřadů v historickém centru Prahy přibližuje interaktivní dobový plán města. Chronologický rámec výstavy završuje návrat prezidenta Tomáše G. Masaryka do vlasti. [related-post id="6443"] Dobová vyobrazení, fotografie a tisky doplňují moderní počítačové animace, díky nimž historické prameny dostávají novou dynamiku. Divák se kupříkladu může zábavně i názorně poučit o zvratech v bojích v červnu 1848, rovněž sledovat rozvoj města po zbourání hradeb pomocí digitálního prolínání historických plánů města či se seznámit s novými stavbami: železničními i silničními mosty nebo výstavnými veřejnými budovami, z nichž nejvíce zaujme reprezentativní budova Národního divadla.

18. 2. 1890: Vyloučení ženské obsluhy z hostince a upozornění pro pražské pekaře • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 4. 1889: Obrovská drzost německých studentů medicíny a smrt nadějného inženýra • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

16. 7. 1890: Zatčení bývalého konzula, podvodník na útěku a smrt na plovárně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.