Chlebíček vznikl úplnou náhodou. Ládoval se jím Burian i Werich, zabíjel kolaboranty

Už více než sto let patří obložený chlebíček k základům české kuchyně. Fenomenální pokrm nemůže chybět na žádné rodinné oslavě nebo společenské události. Čím to, že si získal takovou oblibu? A jakou roli sehrál v českých dějinách?

Vynález chlebíčku se přisuzuje vyhlášenému pražskému lahůdkáři Janu Paukrtovi, o kterém bude v našem povídání ještě řeč. Nejdřív se ale musíme vydat do Anglie druhé poloviny 18. století.

Sendvič pro vášnivého karbaníka

Na počátku všeho byl Lord Sandwich. Traduje se historka, že za vznik sendviče může jeho vášeň pro karetní hry. Aby se prý nemusel kvůli jídlu zvedat od hry a odkládat karty, nařídil sluhovi dát steak masa mezi dva krajíce chleba. Lord tak mohl pohodlně jednou rukou jíst a druhou hrát.

Seriózní badatelé ale pro tuto teorii nemají žádný důkaz. Z historických souvislostí je naopak zřejmé, že Sandwich byl mimořádně vytíženým a důležitým úředníkem monarchie. Vznik sendviče tak byl způsoben spíše velkým objemem Lordových pracovních úkolů a nedostatkem času na oběd.

Stejný problém trápil i francouzského císaře Napoleona, který také nikdy neměl čas se v klidu najíst, a proto mu jeho kuchaři bohatě obkládali chleba.

Chlebíček v Praze

Dle dochovaných záznamů se chlebíček dostal poprvé do Čech koncem 19. století. Už roku 1892 jej prodával například pražský lahůdkář Josef Lippert. Skutečný věhlas si však získal o více než 20 let později.

Když v roce 1916 vyhlášený pražský lahůdkář Jan Paukrt hostil populárního a věčně hladového malíře Jana Skramlíka, místo tehdy oblíbených, ale malých jednohubek mu rovnou naservíroval obloženou veku. Umělec byl nadšený a druhý den proto Paukrt začal novinku nabízet zákazníkům svého lahůdkářství.

[related-post id=“11776″]

Zrodila se superstar

Chlebíček se stal okamžitě hitem, moderní a módní záležitostí. Lahůdku začala krátce poté kopírovat i konkurence. Pražští lahůdkáři se předháněli, čím vším své večky obloží. K nejpopulárnějším patřily chlebíčky s husími játry, uzeným úhořem, sardelkami, kapary, lanýži či uzeným jazykem. Drahou delikatesou pak byl chlebíček z humra.

Oblibu si chlebíček zachoval i po zániku monarchie. Za první republiky platilo, že na chlebíček patří jen ty nejvybranější, dokonale naaranžované delikatesy. Mezi Paukertovy věrné zákazníky patřil třeba Karel Čapek, Adina Mandlová, Vlasta Burian nebo Jan Werich, opravdoví velikáni své doby. Traduje se, že Vlasta Burian dokonce pořádal oblíbené chlebíčkové párty.

Chlebíček odbojář

Významnou roli sehrál chlebíček i v českých dějinách. Protektorátní předseda vlády Alois Eliáš nechal při setkání se sedmi kolaborantskými novináři v září 1941 naservírovat chlebíčky infikované jedem. Tzv. chlebíčková aféra je dodnes považována za významný odbojový čin, i když nakonec na následky otravy zemřel jen jeden ze sedmi plánovaných cílů. Incident stál bohužel život i samotného Eliáše, kterého zá pár měsíců nacisté popravili.

Proč je chlebíček tak populární?

Obložený chlebíček si získal oblibu nejspíš díky své jednoduchosti a variabilitě. Díky množství nejrůznějších uzenin, sýrů, salátů, pomazánek a paštik může mít tolik podob, že v pestrosti předčí i slavné sendviče.

[related-post id=“12057″]

I když má český chlebíček po celém světě řadu příbuzných, v té pravé a nefalšované podobě ho ochutnáte pouze u nás, případně na Slovensku a v několika vídeňských prodejnách delikates. I to je možná důvod, proč si ho zamilovali také cizinci. Doma zkrátka nic podobného nemají.

O budoucnost se chlebíček bát nemusí

I když se stravovací návyky Čechů v posledních letech proměňují, zdá se, že na obložené chlebíčky stále nedají dopustit. Některé obchody v Praze nabízejí i desítky nejrůznějších druhů. Bez ohledu na trendy ale zůstává nejoblíbenějším tradiční chlebíček se šunkou, bramborovým salátem, vejcem a majonézou.