Socialistická recitátorka Pelikánová sklízí dodnes jen posměch. Její život byl smutný a tragicky skončil

ZajímavostiKristián Vích12. října 20184 minuty čtení

Foto: Archiv

Odkaz socialistické recitátorky Ludmily Pelikánové přetrval i čtvrt století po její smrti. I když úplně jinak, než by sama chtěla. Může za to hlavně legendární vystoupení v pořadu Křeslo pro hosta, které dodnes koluje na internetu a baví desítky tisíc lidí.

Ludmila Pelikánová se narodila 8. září 1915 v Praze. V letech 1938–1945 působila v divadle Uranie, od roku 1948 až do odchodu do penze v roce 1981 byla členkou Divadla na Vinohradech.

O jejích uměleckých kvalitách přitom celou dobu panovaly přinejmenším pochybnosti, což přiznala i kolegyně z vinohradského divadla Jiřina Švorcová ve svém knižním rozhovoru Jiřina Švorcová osobně: „Nebyla to dobrá herečka. Svým způsobem byla nešťastná, protože asi chtěla hrát, ale to dost dobře nešlo. Když dělala s paní Iblovou alternaci v Dívce s bílými vlasy, tak se to prostě nedalo srovnat. Iblová byla opravdu velká herečka.“

Na divadelních prknech Pelikánová uplatnění příliš nenacházela, a proto se na plný úvazek vrhla do uměleckého přednesu. Poezie byla její celoživotní láskou, s obrovským zapálením recitovala na nejrůznějších shromážděních i v komorních sálech. Se svými pásmy recitací objížděla vojenské posádky a vídat ji mohli i televizní diváci v pořadu Nedělní chvilka poezie.

Problém byl, že ani jako recitátorka u publika příliš nepochodila. Nejčastěji reprodukovala revoluční díla sovětských a českých básníků, což v kombinaci s jejím přehnaně patetickým stylem působilo divákům záchvaty smíchu. Jedna pamětnice vzpomíná: „Zažila jsem ji kdysi na nějaké akci v KD Novodvorská. Při vší úctě k ní, z té recitace jsme se tehdy coby puberťáci váleli smíchy.“

Martin Růžek, Jiřina Švorcová, Marie Brožová a Ludmila Pelikánová na Václavském náměstí před Národním muzeem při oslavách 1. máje. Repro: Jiřina Švorcová osobně

Obětavá a charakterní žena

Ludmila Pelikánová je důkazem, že i bez talentu se to dá dotáhnout daleko, akorát je potřeba se politicky angažovat. Jako velmi aktivní členka KSČ získala mj. titul zasloužilá umělkyně (1965), Státní cenu (1953), Řád práce (1962) a poděbradskou Křišťálovou růži (1977) za poezii.

Jiřina Švorcová dále vzpomínala: „Velmi často recitovala vojákům a někteří na ni vzpomínají, že jim otevřela bránu poezie a naučila je poezii rozumět. Měla nesmírně velký repertoár, hlavně českou klasiku, a měla takový patetický projev. Moje první setkání s jejím stylem bylo ještě na učitelském ústavu, kde jsme dělali nějaký recitační pořad, a byla tam dvě děvčata z nižšího ročníku, která měla takovou podivnou intonaci. Řekla jsem jim, že to je blbé a proč to neřeknou normálně, a ony mi odpověděly, že je to takhle naučila paní Pelikánová. Pomyslela jsem si o ní něco velice neuctivého, a když jsem ji po letech poznala osobně, zjistila jsem, že to je obětavá a charakterní ženská. Byla zvláštní. Obdivovala jsem její píli, rozsah repertoáru a co všechno tomu věnovala. Poezie byla takové její celoživotní dílo. Nešťastné ale bylo, když ji Zelenka (ředitel normalizační Československé  televize – pozn. red.) pozval do pořadu Křeslo pro hosta, to skutečně nešlo.“

Křeslo pro hosta

„Dnes vám do Křesla pro hosta přivádím umělkyni, jejíž jméno se stalo pojmem a zárukou hlubokých posluchačských zážitků pro nejméně dvě generace nadšených vyznavačů uměleckého přednesu. Naším vzácným hostem je totiž vynikají recitátorka, laureátka Státní ceny, zasloužilá umělkyně Ludmila Pelikánová, nositelka Řádu práce,“ vítá diváky u obrazovek v roce 1985 moderátorka Zdena Vařechová.

Záznam tohoto dílu v současné době koluje na internetu a baví se jím desítky tisíc lidí. Někteří recesisté dokonce dokáží odříkat většinu vystoupení nazpaměť. Pelikánová v pořadu mimo jiné pronesla: „Kdyby člověk nemyslel na vlast, nemohli by v jeho repertoáru figurovat básníci, kteří dokázali říci kategorické NE každé té orientaci imperialistické a kapitalistické. Takový Stanislav Kostka Neumann, Jiří Wolker, Marie Pujmanová. Opravdové štěstí je, může-li si člověk říci: Snad jsem udělal kousek práce pro lidi, pro mír, pro dvě nanejvýše milované země – pro vlast a pro Sovětský svaz.“

Na konci 80. let už Ludmile Pelikánové docházely duševní síly a začaly se prý projevovat náznaky stařecké demence. „Mám dojem, že skončila tak nějak podivně. Pamatuji si, že na jednom z posledních zasedání Svazu v roce 1989 tady v Praze ke mně přišla a řekla: »Jiřinko, my tu budeme přespávat?« Už nevěděla, kde je a co se kolem ní děje,“ uzavřela vzpomínku na Pelikánovou Jiřina Švorcová.

Ludmila Pelikánová zemřela 6. října 1993.

Nepřehlédněte

Bolševická bestie řádí jako tyfus, bojíme se žít, napsali čeští zemědělci v roce 1957 • Národní zemědělské muzeum získalo zcela unikátní předmět – nápis z roku 1957, autentický popis hrůz kolektivizace na českém venkově. Vzkaz byl vepsán přímo na dřevo při výrobě dveří, pravděpodobně truhlářem. Při řezání dřeva na podpal jej našli dědici rodinného statku na Prostějovsku. Muzeologové nápis považují za jeden z nejautentičtějších dokladů utrpení lidí na venkově.

Otto Wichterle vadil nacistům i komunistům. Jeho revoluční vynález změnil vidění světa milionům lidí • Přesně před 108 lety se narodil světoznámý český chemik, vynálezce gelových kontaktních čoček a kandidát na Nobelovu cenu za chemii Otto Wichterle. Jeho životní příběh je neobyčejně pestrý, ale také trochu smutný. Větší úcty se mu totiž dostalo až po roce 1989. Výročí narození dnes připomíná dokonce i vyhledávač Google.

Praha chce koupit dům, kde zemřel Jan Palach a farář Josef Toufar • Vedení pražského magistrátu oznámilo, že chce začít jednat o odkupu bývalého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici. Komplex dvou budov by se měl v budoucnu proměnit na důstojné místo, které by připomínalo historické milníky Česka v průběhu dvacátého století.

Borůvkovo sanatorium v Legerově ulici již delší dobu chátrá. Jana Palacha a Josefa Toufara připomíná kresba designéra Otakara Duška.

Druhý Jaroslav Hašek zemřel tragicky a příliš mladý. Před smrtí si napsal dojemný epitaf • Osud se s ním vůbec nemazlil. Přesně před 120 lety se narodil český spisovatel a básník Jiří Haussmann, kterého mnozí označovali za druhého nejvýznamnějšího satirika své doby po Jaroslavu Haškovi. Tvorbou navazoval na Karla Havlíčka Borovského, ale měl hodně společného i s Jiřím Wolkerem.

Žena za pultem. Kultovní seriál pohoršoval sexuální obscénností. Hrát měla původně jiná herečka • Když se řekne Žena za pultem, každý si okamžitě vybaví Jiřinu Švorcovou. Málokdo ale ví, že roli statečné prodavačky, která si bez mrknutí oka hravě poradí s protivnými zákazníky, slizkým exmanželem a pubertální dcerou tzv. „na přes držku“ (a ještě u toho – jakoby jen tak mimochodem – zvládne uchlácholit několik bolavých dušiček) měla původně hrát úplně jiná herečka.

Hlasatelky se vrací na obrazovky. ČT spustí nový kanál pro seniory • Česká televize spouští v pondělí 23. března nový program ČT3. Důvodem je především snaha televize pomoci nejohroženější skupině - starším lidem, kteří jsou v této době nuceni zůstávat doma.

Televizní hlasatelka Zdena Vařechová. Kolegové ji nesnášeli, zemřela v zapomnění • Legendární televizní hlasatelka Zdena Vařechová (†60) dlouhá léta promlouvala z obrazovky k milionům diváků po celém Československu. Přesto nakonec zemřela zcela zapomenutá. Doplatila na to, že se až příliš podbízela tehdejšímu režimu.

Vraždu Milady Horákové připomínají plakáty na pražských budovách • Letos uplynulo 70 let od vykonstruovaného soudního procesu a popravy doktorky Milady Horákové. Ta byla za údajné spiknutí a velezradu popravena komunistickým režimem 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno na dvoře pankrácké věznice. Smutnou kapitolu našich dějin chce připomenout občanská iniciativa „Milada 70: Zavražděna komunisty“.

Herec Václav Voska získal všestranný talent od Boha, ale zemřel příliš brzy • Jeden z nejvýznamnějších českých herců minulého století se narodil na pražských Vinohradech v roce 1918, jen několik dní po vzniku republiky. Patřil k těm výrazným hercům, kteří díky své přirozenosti a charizmatu dokázali ztvárnit jak postavy dramatické, tak i komediální. K jeho elegantnímu vzezření a noblesnímu vystupování přispíval i kultivovaný melodický hlasový projev.

Legendární televizní hlasatelka Milena Vostřáková. Kvůli jedné větě jí zničili celý život • Milena Vostřáková patřila v šedesátých letech minulého století k nejpopulárnějším tvářím televizní obrazovky. Stejně jako její kolegyně, i ona se stala ideálem ženské krásy. Divačky se podle ní líčily, oblékaly i česaly. Slibně nastartovanou kariéru ovšem na dvacet let přerušila jediná věta pronesená v živém televizním vysílání.

Saskia Burešová: Analogová královna vládne televiznímu éteru už 52 let • Podepsala snad smlouvu s ďáblem? V české kotlině nenajdeme žádnou jinou ženu, která by se více než půl století pravidelně objevovala na televizních obrazovkách a ještě při tom vypadala stále skvěle. Saskia Burešová totiž několik desítek let nestárne. V čem je její tajemství? A věděli jste, že krása jí paradoxně hodně uškodila?

Nestárnoucí Saskia Burešová.

Poslední dopis Milady Horákové je vystaven v Národním muzeu • V Pantheonu Historické budovy Národního muzea je až do 10. července k vidění první a poslední strana dopisu, který napsala Milada Horáková těsně před svou popravou 27. června 1950.

Kultovní hlasatel Miloš Frýba. Zmizel z obrazovky a stal se záhadou • Píše se rok 1968 a do Československé televize nastupuje jako elektroefektář, tedy tvůrce elektrických efektů, třiadvacetiletý pohledný blonďák Miloš Frýba. Málokdo tuší, že už za pár let se z něj stane hvězda obrazovky.

Miloš Frýba jako programový hlasatel.

VIDEO: Na Václaváku se demonstrovalo proti komunistům a Babišovi • Stovky lidí dorazily v neděli na Václavské náměstí, aby si připomněli 70. výročí komunistického puče z roku 1948. Demonstraci v den výročí tzv. "Vítězného února" svolali zástupci občanských iniciativ, podnikatelských sdružení, některých parlamentních i neparlamentních politických stran a Konfederace politických vězňů. Organizátoři akce varují před návratem komunistů k moci a vládou jedné strany. Po období komunistické totality podle nich zůstala pouze "spálená země" a statisíce obětí.

70 let od komunistického puče připomíná unikátní online výstava • Muzeum hlavního města Prahy připravilo při příležitosti 70. výročí komunistického státního převratu v Československu on-line výstavu Únor 1948 v Praze. Projekt přibližuje cestu k tragickému milníku novodobých československých dějin, který stojí na prahu totalitního režimu, a předznamenává tak průběh celé druhé poloviny 20. století. Záměrem výstavy je představit události v Praze během vyhroceného politického dění ve dnech 20.–25. února 1948, které vyplnila vládní krize vyvolaná jednáním o sérii případů zneužívání bezpečnostních složek tehdejšími komunisty. Ta nakonec pod tlakem politických represí vyústila v rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše přijmout demisi ministrů tří nekomunistických stran a potvrdit návrh předsedy vlády Klementa Gottwalda na složení nové komunistické vlády. Kritické únorové dny jsou v on-line výstavě představeny dobovými fotografiemi, reprodukcemi vybraných textových dokumentů a v menší míře úryvky denního tisku. Webová výstava přitom sleduje události únorového dění ve dvou rovinách: v té první je pozornost obrácena především k veřejnému dění v centru Prahy, zejména k manifestacím, projevům komunistických představitelů a k činnosti ozbrojených složek Lidových milicí v pražských ulicích. V té druhé je zachyceno jednání tehdejší politické reprezentace, ať již na celostátním sjezdu závodních rad v Průmyslovém paláci, na schůzi Ústředního akčního výboru Národní fronty nebo na Pražském hradě při setkání předsedy vlády Klementa Gottwalda s prezidentem Edvardem Benešem 25. února 1948. Celkový rámec výstavy doplňuje série dobových plakátů, na nichž je tzv. „Vítězný únor“ prezentován jako předmět dobové propagandy v průběhu následujících 40 let. Výstava je přístupná na adrese www.muzeumprahy.cz.

Den, kdy komunisté zbavili funkce prezidenta Svobodu. Měl v tom prsty kariérista Husák? • „Nemůže-li president Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.“ Takhle zní ústavní zákon č. 50/1975 Sb., který dne 28. května 1975 přijali českoslovenští zákonodárci. Tzv. „Lex Svoboda” v praxi znamenal, že těžce nemocný armádní generál Ludvík Svoboda může být okamžitě zbaven funkce prezidenta. Na jeho místo o den později nastoupil Gustáv Husák.

Dva rivalové. Generál Ludvík Svoboda a kariérista Gustáv Husák.

Muzeum paměti XX. století dnes symbolicky zahájilo svou činnost • Zápisem do Rejstříku ústavů dnes formálně vzniklo Muzeum paměti XX. století. Nově byly ustaveny orgány instituce. Na základě výběrového řízení se historicky prvním ředitelem muzea stane Jiří Šesták. Obsazena byla také pozice předsedkyně správní rady, kterou se stala radní hlavního města Prahy Hana Kordová Marvanová, a pozice předsedy dozorčí rady, kterým se stal Zdeněk Zajíček.

Praha plánuje vybudovat Muzeum paměti XX. století • Praha by mohla mít v budoucnu muzeum, které by připomínalo zásadní historické události minulého století. Podobné instituce už mnoho let fungují v jiných světovým metropolích – například Muzeum II. světové války v Gdaňsku, Dům teroru v Budapešti či Topografie teroru v Berlíně.

Bude to druhé Národní, pronesl ředitel Vinohradského divadla při slavnostním otevření • Nádherná secesní budova Vinohradského divadla stojí na svém místě už více než 112 let. Na její kráse se sice trochu podepsal zub času (zejména v interiéru), ale to by měla v příštích letech vyřešit kompletní rekonstrukce. Poté snad bude tato stavba stejně krásná, jako při slavnostním otevření dne 24. listopadu 1907. Jak se můžeme dočíst v dobovém tisku, tehdejší společnost neskrývala nadšení z nového kulturního svatostánku

Zemřela Gabriela Vránová. Ikona Vinohradského divadla prohrála boj s nemocí • Po těžké nemoci zemřela v sobotu ráno herečka Gabriela Vránová. Dlouholeté člence Divadla na Vinohradech bylo 78 let. Hrála i v mnoha televizních seriálech a inscenacích. Vránová podle zpráv z médií dlouho bojovala s rakovinou tlustého střeva. V loňském roce prodělala operaci, při níž jí lékaři odstranili nádor. Od té doby se snažila znovu nabrat sílu, ale práci odmítala. Gabrielu Vránovou díky jejímu specifickému hlasu znali posluchači zejména z rozhlasových her a pohádek. Neopomenutelná je rovněž její práce v dabingu, za který obdržela Cenu Františka Filipovského. Jejím hlasem mluvily ve filmech třeba Marylin Monroe, Catherine Deneuve, Jeanne Moreau nebo Elizabeth Taylorová. Narodila se na Slovensku do učitelské rodiny. Dětství prožila v Brně, kde v roce 1960 absolvovala JAMU. Jejím prvním působištěm bylo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, odkud po dvou sezonách v roce 1962 přešla do pražského Divadla na Vinohradech. Zde působila až do roku 2016 (s přestávkou mezi roky 2004-2012). Hrála v televizních seriálech F. L. Věk, Sňatky z rozumu nebo Chalupáři. Nezapomenutelnou televizní rolí je psychicky labilní učitelka Hedvika Hajská v seriálu My všichni školou povinní. Objevila se ale i ve filmech Hledá se táta, Poklad byzantského kupce či Jak vytrhnout velrybě stoličku. [youtube]ZskZUteu7-I[/youtube]