Kamila Moučková a Jiřina Švorcová: Kamarádky, které se usmířily na poslední chvíli

MagazínKristián Vích13. června 20192 minuty čtení

Foto: Archiv

Dvě výrazné ženy, jejichž osobní i profesní životy byly zásadně ovlivněny dějinami 20. století. Obě si zažily slávu, ale i drsný pád na dno. A obě svého času pojilo přátelství, přestože každá stála na jiné straně barikády. Po roce 1968 se jejich cesty na několik desítek let rozešly. K usmíření došlo až krátce před smrtí Jiřiny Švorcové.

Obě ženy se poznaly na přelomu 50. a 60. let minulého století. Jiřina Švorcová byla začínající herečka a Kamilu Moučkovou znala celá země jako televizní hlasatelku. „Ona byla bezvadná holka, strašně hodná. V té době jsme se šíleně kamarádily,“ vzpomíná Kamila Moučková. Zhruba rok spolu dokonce bydlely, protože Švorcová neměla po rozchodu s tehdejším přítelem kam jinam jít.

Zásadní zlom nastal v srpnu 1968. Kamila Moučková jako první v televizi ohlásila národu invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a ostře proti ní vystupovala. Režim ji za to potrestal vyhazovem z televize a dalších dvacet let měla ze života hotové peklo. Nesměla veřejně vystupovat a živila se jako uklízečka.

Kamarádky Kamila Moučková a Jiřina Švorcová při natáčení filmu Horoucí srdce (1962). Foto: Archiv

Jiřina Švorcová se v 70. letech naopak dostala na vrchol. Zastávala vysoké funkce v Komunistické straně, hrála v televizi a vystupovala na prknech pražského Vinohradského divadla. V té době už ale přátelství bylo přerušeno, bývalé kamarády se přestaly stýkat a komunikovat. Zatímco Moučková patřila mezi první signatáře Charty 77, Švorcová v Národním divadle četla odsuzující „Provolání československých výborů uměleckých svazů“.

Vše se obrátilo po roce 1989. Kamila Moučková se mohla vrátit k moderování v televizi, zatímco Švorcovou vyhodili z Vinohradského divadla a většina společnosti ji zavrhla za kolaboraci s komunisty. Jak ale vzpomínají mnozí kolegové a známí, byl to možná až příliš tvrdý trest. A potvrzují to i slova Kamily Moučkové: „Nevím, že by Jiřina někdy nikomu neublížila. Spíš když mohla, tak pomáhala,” říká.

[related-post id=“13213″]

K usmíření došlo až v roce 2011. „Měla jsem potřebu za ní jít, sehnala jsem na ni číslo a zavolala,“ popisuje Moučková, kterou krátce poté Švorcová uvítala na návštěvě u sebe doma. Přestože každá z nich i v té době zastávala jiný politický názor, obě dokázaly hodit tyto spory za hlavu a navázat na přerušené přátelství. Za dva měsíce Jiřina Švorcová zemřela.

Nepřehlédněte

My všichni školou povinní. Během natáčení zemřela Dana Medřická. Hrát měl i Tomáš Holý • Se začátkem školního roku televizní stanice pravidelně reprízují dnes už kultovní seriál My všichni školou povinní. Určitě budete souhlasit, že hned při poslechnu úvodní melodie Petra Hapky se v člověku probudí nostalgie, prapodivná smutná nálada a někdy možná až úzkost. Čím to, že si tento seriál i po letech udržuje obrovský zájem diváků?

5. 8. 1890: Noční bouře nad Prahou, dívka v bezvědomí a telegrafní spojení s Francií • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

8. 2. 1868: V chrámu sv. Víta objevili tajnou místnost. Ukrývala starožitnou bednu • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Unikátní protiatomový bunkr Folimanka se o víkendu opět otevře pro návštěvníky • Jeden z největších krytů civilní ochrany na území hlavního města Prahy se v sobotu 13. července 2019 opět otevře pro veřejnost. Unikátní prostory si zájemci budou moci prohlédnout od 9 do 15 hodin.

Kryt Folimanka se pro veřejnost otevírá pravidelně každý měsíc.

Werichova vila bývala domovem i mnoha dalších slavných osobností • Při procházce po pražské Kampě si nelze nevšimnout domu, kterému dnes už nikdo neřekne jinak než Werichova vila. Známá budova je unikátní nejen svým umístěním, ale i bohatou historií a řadou slavných obyvatel. Nebydlel zde pouze Jan Werich, ale i další významné osobnosti české historie.

28. 1. 1889: Nezdařený útěk z věznice a matka, která nechala zemřít své dítě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 2. 1889: Zrušené zábavy, prudká vichřice a mladý sebevrah • Kvůli smrti korunního prince Rudolfa bylo zrušeno konání několika zábav. Prudká vichřice napáchala řadu materiálních škod. A do vazby se dostal mladík, který chtěl spáchat sebevraždu. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Upalování vdov v Indii. Zakázaný rituál se nejspíš stále provádí • V historii lidstva najdeme nejrůznější zvyky, které nám z dnešního pohledu připadají barbarské, ale ve své době byly naprosto běžné. Jedním takovým je starodávný indický rituál Satí, spočívající v upalování živých vdov společně s tělem jejich mrtvých manželů.

Upalování vdovy v Indii.

29. 6. 1890: Šťastně zachránění dělníci a řádění profesionálních zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Děsivé detaily o popravách popisoval na přednáškách kat ve výslužbě • Stát se profesionálním popravčím není nic, co po čem by normální člověk toužil. Přesto to svým způsobem bývalo řemeslo jako každé jiné. Jeden penzionovaný kat z Velké Británie přišel na počátku minulého století na to, jak si ke svému důchodu slušně přivydělat. Pořádal přednášky o popravách. Přečtěte si původní článek z Národních listů ze srpna 1901.

Přednášky o popravách

Příběh jako z románu. Znali se pár minut a už pospíchali k oltáři • Říká se, že láska je mocná čarodějka. Někdo na tu svou osudovou musí čekat spoustu let, jiným doslova spadne do klína. Přečtěte si příběh z roku 1891, který se odehrál ve Spojených státech. Text otiskly v Praze vydávané Národní listy.

Nejslavnější česká neherečka Milada Ježková. K filmu se dostala neskutečnou náhodou • Až do svých 55 let žila úplně obyčejně. Pracovala jako brusička a soustružnice, dělala účetní v podniku Nářadí Vršovice a nějaký čas byla zaměstnaná v obchodě se stříbrem. Až jedno náhodné setkání jí obrátilo dosavadní život vzhůru nohama.

7. 12. 1889: Zdražení kávy a podrobnosti k tragédii v cukrovaru • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 9. 1868: Neopatrná žena se zbavila losu, který později vyhrál • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Den po tragédii. Požár Národního divadla oplakávají statisíce Čechů • „Včera před šestou hodinou večerní zastihlo národ český kruté, nevýslovné neštěstí. Chlouba Prahy, pýcha vlasti, naděje národa, skvělý pomník našeho znovuzrození, naše velké národní divadlo, k němuž se nesly tolikeré naděje, jest zničeno!“ Je sobota 13. srpna 1881. Magdalena, manželka obuvnického mistra Kučery ze Zbraslavi, právě vstává, aby svému muži připravila snídani. V rendlíku míchá čerstvě sesbíraná vajíčka, když v tom zaslechne křik: „Vstávejte, Češi, stalo se neštěstí! Shořelo nám divadlo!“ Magdalena, ještě trochu rozespalá, spráskne ruce, odhodí rendlík z pece a vyskočí před dům, aby si vyslechla tragické zvěsti, které mladíček s červeným šátkem kolem krku přiběhl sdělit. „Praví se, že se vzňalo nepozorností při letování měděné střechy. Dělník prý špatně ukryl pánev s rozžhaveným uhlím. Po šesté hodině vyskytly se známky ohně, a brzo na to stálo divadlo v jednom obrovském plemenu,“ předčítá chlapec rozechvěným hlasem, ale přece nahlas, aby ho všichni slyšeli, z nejčerstvějšího vydání Národních listů. [gallery size="full" columns="1" ids="11963"] Národní tragédie Český národ dostal toho dne ránu přímo do srdce. Spoustu let Češi snili o vlastním divadle. Dlouho na něj sbírali peníze. Od položení základního kamene uběhlo dlouhých 13 let. A teď, když sotva před dvěma měsíci odehrála se slavná premiéra Smetanovy Libuše, nachází se Národní divadlo v plamenech? Co je to za nejapný žert? [related-post id="11776"] Nevýslovný smutek Redaktoři Národních listů líčí tragédii velmi emotivně: „Po půl osmé hodině sřítila se část vnitřních klenb a záplava jisker vznesla se v obrovském ohnivém sloupu k nebesům. Požár pokračoval od střechy do vnitřních místností a zachvacoval nelítostně drahocenný nábytek a skvělou úpravu. Ze všech oken šlehaly ohnivé jazyky, ničící, co národ za dlouhá leta s láskou a obětavostí dohromady snášel a na čem lpělo tolik potu pracovného lidu. Co toto třesoucí se rukou píšeme, zuří zhoubný živel dále. Také sousední budovy a prozatímní divadlo jsou ohroženy. Zpráva o požáru rozlítla se po celém městě rychlostí blesku. Z počátku nechtěl nikdo děsné té pověsti věřit, až strašná skutečnost přesvědčila je o pravdě. Se všech stran hrnuly se k hořící budově davy lidu a na všech tvářích jevilo se zděšení. Plameny šlehaly z celé střechy a za několik okamžiků draly na již okny malírny.“ [gallery size="full" columns="1" ids="11964"] Každý se snažil divadlo zachránit „Hasičské spolky pražské i předměstské dostavily na záhy k požáru, leč pomoc jejich více neprospívala. Mocné proudy vody, vrhané do obrovské prostory divadelní, z níž sálaly plameny, proměnily se okamžitě v páru, aniž by byly přispěly k umírnění rozkáceného živlu, který ke všemu ještě podporován značným větrem. Také železná opona, která jeviště od skladiště dělila, nemohla již býti spuštěna, poněvadž prý klíč se nemohl najíti. – Marné bylo všecko namáhání hasičů, kteří vlezli na balkon, a okny do vnitř stříkali. O tři čtvrtě na 7. hod. vzňalo se provaziště a jeviště, pak sřítil se překrásný lustr, lože a galerie vzňaly se jedním plamenem a dílo zhouby bylo dokonáno. Konečně byli hasiči nuceni omeziti se na hájení budov sousedních a hořící divadlo ponechati jeho osudu. Střecha sřítila se před půl osmou hodinou, jedině železná její konstrukce rozžhavená žárem, výčnívala nad mohutnými zděmi, z nichž obrovský sloup ohně do výše se vznášel. Praha byla celá na nohou, davy lidu stály na nábřeží, na mostech a v ulicích, odkud se vyhlídka na divadlo otvírala a každý pohlížel bez dechu, na smrt polekán na hořící klenot vlasti! K požáru dostavil se pan správce místodržitelství polní podmaršál bar. Kraus, pan náměstek komandujícího generála polní podmaršál bar. Dumoulin, pan policejní ředitel ryt. Stejskal a četné vynikající osobnosti,“ popisují smutnou událost oné osudové srpnové noci Národní listy. „Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ vzpomínal český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér Jaroslav Kvapil. [related-post id="11869"] Český národ se nedá! Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa. Vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku, Za pouhých 47 dní byl vybrán milion zlatých. Na sbírku přispělo celkem 45 % lidí z Prahy. Nutno dodat, že nadšení národa neodpovídaly zákulisní boje, které se rozhořely po katastrofě. Původní architekt Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem ovšem respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883.  Opět se hrála Smetanova Libuše.

Národní divadlo v Praze.

11. 7. 1890: Žena okradla pětileté dítě. Už sedí ve vyšetřovací vazbě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Konzumace brambor je v některých případech vysoce nebezpečná • Brambory si vydobyly pevné místo v české kuchyni i v našem jídelníčku již před stovkami let. A přestože v poslední době se do popředí zájmu dostávají i různé „nové“ netradiční přílohy, bramborám stále ani zdaleka nesahají tzv. „po kotníky“. Občas ale jejich konzumace může být velmi nebezpečná.

12. 7. 1890: Neznámý darebák nařezává boty pražským ženám • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 8. 1889: Exekuční novela, požár v obchodě a neopatrná střelba • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.