25. 4. 1868: Prahu zachvátila vlna sebevražd. Provaz oběšence si někdo nechal pro štěstí

Před lety v PrazePražskýDEN.cz25. dubna 20182 minuty čtení

Foto: Archiv

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Samovražda a pověra

Včera ráno pobouřeno okolí sv. Haštala zprávou, že ve Svíčkové ulici v jednom domě na půdě oběsil se jistý druhdy zámožný v poslední době ale zadlužený mistr lakýrnický. Zpráva ta byla pravdiva, ráno nalezena mrtvola oběšeného na půdě, avšak nikoliv visící, nýbrž položená na zemi se zbytkem provazu na hrdle. Provaz ale nepřetrhl se s nešťastníkem, nýbrž byl uříznut. Patrně tedy kdosi již dříve nalezl oběšence a nepochybně ze známé pověry, že tomu kdo chová takový provaz po oběšenci štěstí přeje v loterii, tajemným spůsobem si jej přivlastnil. – Národní listy, 25. 4. 1868

Samovražda

V Bubnech včera ráno pohřešen 16letý lakýrnický učeň A. Patočka, ačkoliv vědělo se, že z domu neodešel. Otec hledaje ho, našel záchod zamknutý, i volal do vnitř, zda-li tam jest. V tom okamžení zaslechl však místo odpovědi ze záchodu ránu střelnou. Vypáčiv mžikem dveře, nešťastný otec spatřil syna střeleného do prsou a kterak od rány na prsou šatu mu hoří. Oheň sice ihned udusil, syna ale již k životu nevzkřísil, rána z bambitky projela nešťastníkovi srdce. Ze soudní obsílky u něho nalezené a z dřívějších výrokův jeho vysvítá, že učinil tak ze strachu před stíháním soudním. – Národní listy, 25. 4. 1868

[related-post id=“9620″]

Pomatená

Již po delší dobu pozorováno na paní Barboře O., v Jiřinách bydlící, že tísněna jest v mysli jakousi strastí neobyčejnou a výroky její všeobecné vzbuzovaly podivení, jelikož dotýkaly se domnělých případů a osob, o nichž blíže vysloviti nic nelze. Předevčírem však vyjádření její nabyla rázu nad míru povážlivého a choulostivého; rozkřikovalať po celém domě, že měla ve Vídni bližší známost s jistou vysoce postavenou osobností a následky toho že v srpnu se objeví. Vznešený milovník její slíbil prý jí, že pojede s ní do Tyrolska, kdež co „hraběnku“ ji opatří. Při okolnosti té a po shledání lékařském nezbylo městské policii nic jiného, než ubohou odevzdati do blázince. To se stalo včera odpůldne ovšem spůsobem prozřetelným. Přijel pro ni lékař, sděliv jí, že doveze ji přes Vídeň do Tyrol, zatím však že zastaví se u bankéra pro peníze na cestu a dovezl ji do –  blázince. „Vždyť nejsem bláznem, alebrž pravda, co mluvím!“ – Nicméně ubohá zůstala tam. – Národní listy, 25. 4. 1868

Nepřehlédněte

OBRAZEM: Na nároží Staroměstské radnice se vrátila socha Madony • Madona ze Staroměstské radnice je už opět na svém místě. Dělníci ji tam nainstalovali ve čtvrtek dopoledne za pomoci jeřábu. Na jihovýchodní nároží byla osazena již několikátá kopie, tentokrát je však na první pohled k nerozeznání od původní sochy ze 14. století. Autorem je sochař René Tikal. Instalovaná socha madony váží zhruba 350 kg a je prakticky v životní velikosti. „Figura Panny Marie má typické gotické esovité prohnutí, v pravé ruce přidržuje Ježíška, na hlavě má pak korunu a v levé ruce žezlo. Jsem velice rád, že se tato socha opět vrátila na své místo a věřím, že ji ocení všichni návštěvníci nejen orloje, ale také Staroměstského náměstí. Jde o věrnou kopií sochy ze 14. století, která bude ozdobena pozlacenými atributy,“ řekl radní hl. m. Prahy Jan Wolf. Na nároží Staroměstské radnice se vystřídalo několik kopií, ta poslední pochází z roku 1988 a jde o umělý kámen. Dochovaná kopie z umělého kamene bude vystavena na připravované výstavě o rekonstrukci věže, následně bude podrobena restaurátorskému zásahu a dále umístěna v suterénu Staroměstské radnice. Originál sochy je uložen v Muzeu hlavního města Prahy a pochází ze 14. století. [gallery size="full" columns="1" ids="12270,12271,12272"]

Tajuplné historky z pražské židovské čtvrti, ze kterých vás bude mrazit • Pražská židovská čtvrť je odpradávna opředena mnoha záhadami. Josefov býval tajemný a uzavřený svět, o kterém se po Praze šířily nejrůznější báchorky a povídačky. Tohle jsou čytři nejděsivější z nich. Děti, které vstávají z hrobůV Josefově jednoho času začalo umírat velké množství dětí. Všichni si mysleli, že je to Boží trest. Nikdo však netušil, za co Bůh pražské Židy trestá. Rabi Löw si proto zavolal svého žáka a poručil mu sebrat rubáš jednomu z mrtvých dětí, které o půlnoci vstávají z hrobů. Když se mu to povedlo, okradený duch dítětě nemohl bez svého rubáše ulehnout a musel rabimu prozradit, které čtyři osoby z Josefova žijí nemravným způsobem života. Duch pak dostal svůj rubáš zpátky a nemravní lidé z Josefova byli potrestáni. Od té doby mor dětí v Josefově přestal. Tančící ŽidovkaV Praze kdysi stával divoký nevěstinec „U desíti panen“. Sjížděli se do něj bohatí obchodníci z nejširšího okolí. Jednou na Velký pátek, kdy celý křesťanský svět truchlí a v modlitbách vzpomíná na svého Vykupitele, konala se v nevěstinci sodoma sodomská až hrůza. Nejvíce vyváděla jedna čarokrásná Židovka, když tu vstoupila do domu postava v kápi a posměvačnou Židovku vyhnala karabáčem na ulici. „Tancuj – bezbožnice – tancuj až do soudného dne!“ Těmito slovy proklela postava spanilou ženu a ta od té doby tančí v ulicích a jakmile jí nějaký švarný mládenec padne do náručí, utancuje ho k smrti. [related-post id="5764"] Nepovedený obchodJeden mnich z Emauzského kláštera velmi toužil po světském životě, ale potřeboval k tomu hodně peněz. Slíbil mu je Žid z Josefova výměnou za nejsvětější svátost oltářní, kterou chtěl použít na čáry a kejkle proti svým nepřátelům. Domluvili se, ale jejich tajnou schůzku vyslyšel jeden z mnichů kláštera. S dalšími řeholníky hanebného mnicha zajali a předali soudu. Ten byl velmi krátký, mnichovi usekli hlavu na klášterním nádvoří a Žid byl rozčtvrcen a upálen na hranici. Oba od té doby chodí a straší na starých schodech poblíž chrámu sv. Kosmy a Damiána. [related-post id="4708"] Bludný varhaníkŽid, který přijal katolickou víru a stal se kaplanem u sv. Víta, před smrtí zatoužil ulehnout na Starém židovském hřbitově a odpočívat tak vedle své někdejší milenky. Za svou náboženskou nestálost byl ale potrestán. Každou noc o jedenácté hodině musí vstát z hrobu, přispěchat na vltavský břeh, kde na něj již čeká kostlivec. Ten ho pak v loďce převeze na Malou Stranu. Zpronevěřilý kněz pak u sv. Víta hraje tklivé písně na varhany a kostlivec šlape měchy.

O pražském židovském ghettu se toho ledacos vyprávělo...

30. 6. 1890: Stařena ve strouze, opozděný rychlovlak a hon na pytláky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Tajemství věčného mládí slavné francouzské herečky. O obličej a vlasy denně důkladně pečovala • Když slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt navštívila v roce 1888 Prahu, obecenstvo Národního divadla ji přijalo s obrovským nadšením a spisovatel Jaroslav Vrchlický k jejímu uvítání dokonce napsal oslavný fejeton. Pozornost strhávala nejen svým talentem, ale i mimořádně mladistvým vzhledem.

Legenda českého zemědělství. Před 80 lety vyjel traktor Svoboda Diesel-Kar 12 • Přesně před 80 lety na česká pole poprvé vyjel jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pomocníků malých a středních rolníků první poloviny dvacátého století – traktor Svoboda Diesel-Kar 12. Na tento typ pak navázalo několik úspěšných řad zemědělských strojů Svoboda, než byla v roce 1948 firma znárodněna. Ikonický traktor zdobí také vchod do hlavní výstavní budovy muzea v Praze na Letné.

Jak nenápadně zjistit skutečný věk ženy? Zkuste rady našich předků • Tázat se dámy na její skutečný věk je i v dnešní době považováno za poněkud nezdvořilé. A nejinak tomu bylo už v dobách našich předků. Národní listy otiskly v dubnu roku 1901 článek, který zvědavým mužům nabízí řešení. Zároveň ale jeho autor dodává, že ne vždy to bude fungovat.

29. 5. 1890: Mladý gymnazista tragicky utonul ve Vltavě. Nikdo mu nedokázal pomoci • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Most přes kanál La Manche. Nerealizovaný plán z 19. století • V roce 2018 přišel Boris Johnson, tehdy ještě jako britský ministr zahraničí, s myšlenkou na stavbu mostu přes kanál La Manche. Spojení Francie a Velké Británie železničním tunelem podle něj nestačí. Podobné plány se přitom objevovaly již na konci předminulého století. Přečtěte si, jak o něm psaly dobové Národní listy v dubnu 1891.

27. 2. 1890: Dohazovači míst v obchodech, studená lázeň a náhlé úmrtí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

3. 1. 1869: Třicetiletý muž spáchal sebevraždu. Ještě před smrtí stihl říct důvod • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

26. 3. 1889: Nepovedený pohřeb a případy drzých pražských zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Silvestr 1890. Takhle se oslavovalo v dobách Rakousko-Uherska • Jak oslavovali příchod nového roku naši předci na konci 19. století? Jejich způsob se v mnohém nelišil od současnosti. Snad jen s tím rozdílem, že tehdy neplatil zákaz nočního vycházení.

8. 6. 1890: Most Františka Josefa bude muset být upraven, aby zvládl větší zátěž • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 8. 1889: Výbuch střelného prachu, přednáška Emila Holuba a soukromé školy v Čechách • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 4. 1868: Velký zátah! Strážníci v Praze zatkli desítky žebráků • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Otevírání brány Vyšehradská brána bývala doposud, jak známo, o hodinu později otevírána než brány ostatní, což bylo nemilým opožďováním pro lid z té strany do Prahy na trh jdoucí. Vyšehradské policejní komisařství se tudíž obrátilo v té záležitosti k c. k. velitelství pevnostnímu a již jest nářkům odpomoženo; venkovská brána jest nyní k rozkazu zemského gen. velitelstva odevzdána finančním orgánům, až si ji otevírají stejnou dobou s ostatními branami pražskými a vnitřní brána zůstane ve dne v noci otevřena. To jest zavedeno už od 15. dubna. – Pražský denník, 18. 4. 1868 Vystěhovalci Předevčírem večer ubíralo se pět osob z okresu skutečského pocházejících na další cestu do Ameriky. Jak se pozoruje, ubývá letošním rokem již značně oněch bláhovců, kteří přes všechny výstrahy v daleké cizině lepšího živobytí než ve své vlasti dosáhnouti chtěli. Až do nynějška nedosáhl počet do Ameriky letos se vystěhovavších ani třetí díl, co jich loňského roku do té doby bylo odešlo. – Pražský denník, 18. 4. 1868 [related-post id="9496"] Zátah na žebráky Vydatný lov učinili včera dopoledne městští strážníci. Zatknuli totiž na sta žebráků, kteří včerejšího pátku co v privilegovaný den jejich, při žebrání na ulici od strážníků postiženi byli. Žebráci tito byli od strážníků na okresní strážnici dopravováni, odkudž pak v tlupách po 10 až i po 20 osobách na policejní ředitelství dodáni byli, kde tamější místnosti vesměs jimi se přeplnily. Mezi zatknutými nacházelo se nejvíce starců, mrzáků a mladších žen, každá s několika dítkami. – Pražský denník, 18. 4. 1868

13. 10. 1889: Falešné certifikáty na maso, drzé zlodějky a stavba nábřeží • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

31. 10. 1889: Nález vzácných ptáků, pokousaný chlapec a žena na útěku • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Největší lež o Praze. Socha Jana Žižky není největší jezdeckou sochou na světě • V mnoha učebnicích i turistických průvodcích se dočtete, že bronzová socha Jana Žižky z Trocnova na pražském Vítkově je největší jezdeckou sochou na světě. I když se nám to nemusí líbit, toto tvrzení se nezakládá na pravdě.

Socha Jana Žižky na Vítkově.

30. 10. 1889: Tajemství domu na Maltézském náměstí a pohřeb bez mrtvoly • Život našich předků na konci 19. století byl v mnohém odlišný od toho našeho. Dobové novinové články však dokládají, že někdy lidé řešili téměř stejné situace, se kterými se potkáváme i my. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 8. 1890: Noční bouře nad Prahou, dívka v bezvědomí a telegrafní spojení s Francií • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.