30. 3. 1889: Spalování mrtvol plynem, krádeže drůbeže a zatarasené mostní oblouky

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zatarasené oblouky pod Karlovým mostem

Jak známo, přepíná most Karlův několika mohutnými oblouky také ostrov Kampu. V obloucích těch zřídili majitelé sousedních domů na ostrově Kampě různé přístavky a skladiště, jichž užívají k ukládání různých věcí. Poněvadž pak oblouky tyto nalezají se v inundaci, bylo majitelům skladišť svého času nařízeno, aby oblouky tyto přístavků zbavili. Při komisionelním jednání, které následkem námitek, od sousedních majitelů domů činěných odbýváno bylo, zjistilo se, že přístavky pod oblouky mostu Karlova na Malé straně předpisům řádu stavebního a sice §§ 49, 61, 62, 51 a 87 nevyhovují, mimo to přístavky tyto nemajíce vlastních hraničních zdí a vzhledem k nahromaděným v nich zásobám uhlí, dříví, prken, sena a pod. také v ohledu policie požární jsou závadné a mostu nemalým nebezpečím hrozí. Uváží-li se, že oblouky mostní jsouce přístavky zastaveny v případě nenadálé povodně by účelu svému jako otvory inundační, proudu volnou cestu poskytující nevyhověly, nýbrž volný odtok vody by zdržovaly, čímž by stabilita mostu velmi trpěla a bezpečnost veřejná byla ohrožena, jest nařízené opatření zcela odůvodněno. Užívatelé přístavků brání se ovšem jich odstranění, dokazujíce, že vlastně není město vlastníkem mostu Karlova a že oni jsou v držení přístavků těch již od dob nepamětných. Mimo to prý nelze mluviti o obloucích těch jako o volných průchodech pro rozvodněný proud Vltavy, poněvadž před celým mostem Karlovým na ostrově Kampě nacházejí se skupiny domů, na kteréž proud dříve by naraziti musel, než by k obloukům voda dostoupila. Taktéž popírána jest ve věci té magistratu pražskému kompetence v první instanci, ježto prý záležitost tato týká se stavby vodní, za kterouž most Karlův považovati dlužno. Proto podána byla odvolání k místodržitelství z rozhodnutí magistratu a ku sboru obecních starších z ustanovení rady městské, o nichž tyto dny rozhodováno bude. Výsledky těchto zajímavých sporů neopomeneme svého času veřejnosti sděliti. – Národní listy, 30. 3. 1889

Spalování mrtvol plynem

Mezi tím co francouzská vláda vždy ještě jest na rozpacích, jaká ustanovení má navrhnouti k uzákonění nového způsobu spalování mrtvol na místě pohřbívání, činí se v Paříži další zkoušky, jak by se toto spalování sjednodušilo, lacinějším učinilo a zároveň urychlilo. Nejnovější spalovací pec, do níž se šestnácti troubami svádí plyn tlakem vzduchovým, vzplane rázem až na 1600—1700 stupňů horka, takže z předmětu tam uzavřeného mizí za minutu 1500 gramů. Proud takového žáru je tak mocný, že v málo minutách zůstává z těla jemu vystaveného jen trochu bilých, zcela zpopelnatělých kostí, které se pojednou na prach rozpadnuté snadno vejdou v popelnici sotva litr zaujímající. Tato zkouška tyto dny provedena na dvou skopcích vložených společně do truhly na způsob lidské mrtvoly, z nichž jeden vážil 60, drahý 53 kilogramů. První byl za 40 minut, druhý za 35 minut v prach i popel obrácen. Dřevěná rakev vyložená hoblovačkami a látky, v niž byli skopci obaleni vzplály a zpopelnatěly takořka v okamžiku. Však žár vyvozený v peci byl tak prudký a mohutný, že z části roztál i železný rošť, na němž rakev byla do pece vsunuta. Pokus to znamenitý a osvědčený, neboť v dosavadních pecích, pro zpalování mrtvol zhotovených nedosahoval vyvozený žár ani 600—800 stupnů, čímž strávení těl tam vložených prodlužovalo se až na 2—3 hodiny a ještě bývalo nedostatečné. Zbývá jen učiniti zákonná opatření pro výminečné případy, v nichž přirozený způsob a příčina úmrtí nejsou nade všechnu pochybu jasny. Ze zdravotních ohledů, zvláště ve velkých městech odporučuje se ovšem spalování mrtvol vždy důrazněji, neboť pochované lidské tělo v zemi také se rozpadává v prach a popel, jenže zvolněji, obyčejně v 7—9 letech. – Národní listy, 30. 3. 1889

[related-post id=“18637″]

Krádeže drůbeže

V poslední době spácháno bylo v letohrádcích kolem Prahy několik krádeží drůbeže. Policie dala si záležeti, aby zloděje vypátrala. V noci na dnešek rozestavila zejmena na libeňské silnici a u invalidovny sesílené stráže, kterým podařilo se zlodějskou tlupu dopadnouti a zatknouti. Jsou to několikráte již potrestaní zloději a sice nádenník Frt. Prost a syn jeho Jan, nádenník Josef Vodička, cihlář Josef Starý a jeho synové Alois a Josef a přechovávačka Anna Doležalová a Anna Sýkorová. Nalezeno bylo u nich 30 čerstvě zabitých kuřat. – Národní listy, 30. 3. 1889