30. 3. 1889: Spalování mrtvol plynem, krádeže drůbeže a zatarasené mostní oblouky

Před lety v PrazePražskýDEN.cz30. března 20194 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zatarasené oblouky pod Karlovým mostem

Jak známo, přepíná most Karlův několika mohutnými oblouky také ostrov Kampu. V obloucích těch zřídili majitelé sousedních domů na ostrově Kampě různé přístavky a skladiště, jichž užívají k ukládání různých věcí. Poněvadž pak oblouky tyto nalezají se v inundaci, bylo majitelům skladišť svého času nařízeno, aby oblouky tyto přístavků zbavili. Při komisionelním jednání, které následkem námitek, od sousedních majitelů domů činěných odbýváno bylo, zjistilo se, že přístavky pod oblouky mostu Karlova na Malé straně předpisům řádu stavebního a sice §§ 49, 61, 62, 51 a 87 nevyhovují, mimo to přístavky tyto nemajíce vlastních hraničních zdí a vzhledem k nahromaděným v nich zásobám uhlí, dříví, prken, sena a pod. také v ohledu policie požární jsou závadné a mostu nemalým nebezpečím hrozí. Uváží-li se, že oblouky mostní jsouce přístavky zastaveny v případě nenadálé povodně by účelu svému jako otvory inundační, proudu volnou cestu poskytující nevyhověly, nýbrž volný odtok vody by zdržovaly, čímž by stabilita mostu velmi trpěla a bezpečnost veřejná byla ohrožena, jest nařízené opatření zcela odůvodněno. Užívatelé přístavků brání se ovšem jich odstranění, dokazujíce, že vlastně není město vlastníkem mostu Karlova a že oni jsou v držení přístavků těch již od dob nepamětných. Mimo to prý nelze mluviti o obloucích těch jako o volných průchodech pro rozvodněný proud Vltavy, poněvadž před celým mostem Karlovým na ostrově Kampě nacházejí se skupiny domů, na kteréž proud dříve by naraziti musel, než by k obloukům voda dostoupila. Taktéž popírána jest ve věci té magistratu pražskému kompetence v první instanci, ježto prý záležitost tato týká se stavby vodní, za kterouž most Karlův považovati dlužno. Proto podána byla odvolání k místodržitelství z rozhodnutí magistratu a ku sboru obecních starších z ustanovení rady městské, o nichž tyto dny rozhodováno bude. Výsledky těchto zajímavých sporů neopomeneme svého času veřejnosti sděliti. – Národní listy, 30. 3. 1889

Spalování mrtvol plynem

Mezi tím co francouzská vláda vždy ještě jest na rozpacích, jaká ustanovení má navrhnouti k uzákonění nového způsobu spalování mrtvol na místě pohřbívání, činí se v Paříži další zkoušky, jak by se toto spalování sjednodušilo, lacinějším učinilo a zároveň urychlilo. Nejnovější spalovací pec, do níž se šestnácti troubami svádí plyn tlakem vzduchovým, vzplane rázem až na 1600—1700 stupňů horka, takže z předmětu tam uzavřeného mizí za minutu 1500 gramů. Proud takového žáru je tak mocný, že v málo minutách zůstává z těla jemu vystaveného jen trochu bilých, zcela zpopelnatělých kostí, které se pojednou na prach rozpadnuté snadno vejdou v popelnici sotva litr zaujímající. Tato zkouška tyto dny provedena na dvou skopcích vložených společně do truhly na způsob lidské mrtvoly, z nichž jeden vážil 60, drahý 53 kilogramů. První byl za 40 minut, druhý za 35 minut v prach i popel obrácen. Dřevěná rakev vyložená hoblovačkami a látky, v niž byli skopci obaleni vzplály a zpopelnatěly takořka v okamžiku. Však žár vyvozený v peci byl tak prudký a mohutný, že z části roztál i železný rošť, na němž rakev byla do pece vsunuta. Pokus to znamenitý a osvědčený, neboť v dosavadních pecích, pro zpalování mrtvol zhotovených nedosahoval vyvozený žár ani 600—800 stupnů, čímž strávení těl tam vložených prodlužovalo se až na 2—3 hodiny a ještě bývalo nedostatečné. Zbývá jen učiniti zákonná opatření pro výminečné případy, v nichž přirozený způsob a příčina úmrtí nejsou nade všechnu pochybu jasny. Ze zdravotních ohledů, zvláště ve velkých městech odporučuje se ovšem spalování mrtvol vždy důrazněji, neboť pochované lidské tělo v zemi také se rozpadává v prach a popel, jenže zvolněji, obyčejně v 7—9 letech. – Národní listy, 30. 3. 1889

[related-post id=“18637″]

Krádeže drůbeže

V poslední době spácháno bylo v letohrádcích kolem Prahy několik krádeží drůbeže. Policie dala si záležeti, aby zloděje vypátrala. V noci na dnešek rozestavila zejmena na libeňské silnici a u invalidovny sesílené stráže, kterým podařilo se zlodějskou tlupu dopadnouti a zatknouti. Jsou to několikráte již potrestaní zloději a sice nádenník Frt. Prost a syn jeho Jan, nádenník Josef Vodička, cihlář Josef Starý a jeho synové Alois a Josef a přechovávačka Anna Doležalová a Anna Sýkorová. Nalezeno bylo u nich 30 čerstvě zabitých kuřat. – Národní listy, 30. 3. 1889

Nepřehlédněte

19. 6. 1890: Z nešťastné lásky se chtěla zastřelit. Revolver ale selhal • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 5. 1889: Výtržnost v Celetné ulici a sebevražda vězněného zloděje • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Rok 1891: Hejno kobylek usmrtilo francouzského badatele • Hrozivá smrt postihla jednoho francouzského přírodovědce v roce 1891 v Alžírsku. Obrovské hejno kobylek ho ve spánku obklopilo a následně usmrtilo. Přečtěte si, jak o tragédii informovaly tehdejší české noviny.

27. 5. 1890: Nová restaurace v Královské oboře a těžké zranění dělníků • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 8. 1868: Chudou stařenu na Petříně brutálně napadl zahradník • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Vrátil se Z Ameriky se vrátil chalupník Antonín Smukovský z Fridrichova u Kutné Hory, jenž před třemi roky svůj majetek prodal a do státu Illinois v sev. Americe se vystěhoval. Rodina jeho ale tam byla častými nemocemi navštěvována a když i o všecko přišel, navrátil se v pátek se ženou a s pěti dětmi do vlasti nazpátek. Líčení jeho o amerických poměrech by bylo nejlepší výstrahou pro ony, kdož pořád ještě v Americe ráje vidí. Všecky vábivé zprávy v psaních sem docházejících jsou prý pouhá lež, neboť největší část českých vystěhovalců se tam v kruté bídě nalezá. – Pražský denník, 30. 8. 1868 Surovost Ve čtvrtek ráno šla jistá 76letá stařena z Oujezda na Petřín, kde u hostince Hasenburku hledala na smetišti hadry a papíry. Dle udání jejího přišel prý k ni zahradník a dal jí takovou ránu, že na zem se skácela a pak ještě ji pokopal. Následkem poranění do hlavy musela stařena do nemocnice odnešena býti. – Pražský denník, 30. 8. 1868 Neštěstí Přejet byl včera dopoledne na svatováclavském náměstí jistý sklenářský učenník. Byl poražen od koně, jehož předběhnouti chtěl, a obě kola povozu přes ležícího přejely. Těžce poraněný byl odnešen do všeobecné nemocnice. – Pražský denník, 30. 8. 1868 [related-post id="12238"] Pokousaná domovnice Od psa pokousána byla předevčírem do ruky jedna domovnice v ulici u nádraží, tak že musel být lékař hned zavolán. Pes, jenž gen. řediteli Š. náležel, byl odevzdán pohodnému. – Pražský denník, 30. 8. 1868

28. 3. 1889: Rozšíření Skořápkové ulice, jatka v Holešovicích a případ šíleného ovčáka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

31. 1. 1889: Smrt korunního prince Rudolfa, povinné očkování a vystavená velryba • Pražany šokovala zpráva o náhlém úmrtí korunního prince Rudolfa, v nemocnicích bylo zavedeno povinné očkování proti neštovicím a výstavu velryby si nenechalo ujít několik tisíc lidí. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 9. 1889: Časná zima, placení hudebného a spojení s Vídní • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

23. 3. 1868: Místo do práce šli chasníci na pivo. Mistr jim totiž neplatil • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zvláštní poranění Jistý zdejší zámožný obchodník s dobytkem minulého čtvrtku podivným způsobem přišel k úrazu, jejž mohl snadno životem zaplatit. Seděl řečeného dne v jednom hostinci na Poříčí. Vytahuje peníze, upustil šesták. Sehne se proň, ale v tu chvíli vykřikne strašně bolesti a sklesne na zem. Lidé přiskočí, rozepínají mu kabát a shledají, že bodl se do prsou zrovna nad srdcem o vlastní kapesní nůž, který byl zřízen tak, že pouhým stisknutím otevřel se. Rychlej shýbaje se, ubohý bezděčně zavadil o péro nože, jejíž měl v poprsní kapse a čepel vyskočil s takovou prudkostí, že na půl coule zajel mu do těla mezi žebrami. Však teď již poraněnému vede se lépe. – Národní listy, 23. 3. 1868 Žhář Oheň vypukl v noci na sobotu v jednom domě v Mariánské ulici; chytili tam hobliny na půdě, ale jeden tovaryš spozoroval oheň i udusil jej. Jistý bednářský chasník, jejž mistr z téhož domu byl pro nespořádaný život z díla pustil, založil onen oheň a byv zatčen ku zločinu tomu se přiznal. – Pražský denník, 23. 3. 1868 [related-post id="7888"] Zapomněl platit V sobotu dopoledne přišel na policii jeden zdejší pan mistr a oznamoval, že všech jeho sedm chasníků se mu nedostavilo ráno do práce, pročež že by zadal, aby byli, anto pospolu v blízké hospodě pijí, zatčeni. Potud měl pan mistr právo na své straně. Když policejní strážník s chasníky promluvil, pravili mu tito, že jim mistr už po sedmý týden nevyplatil mzdu. Tu zas bylo právo na straně chasníků. Dotazován, jak se to stalo, pravil mistr, že jako na smrt zapomněl vypláceti mzdu; když pak se s nimi vypořádal, šli všickni zase do práce. – Pražský denník, 23. 3. 1868

18. 10. 1868: Dělníci na stavbě objevili velké ložisko kostí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pomatenec Sběh lidu spůsobil předevčírem večer jistý muž v mostecké ulici podivným svým chováním. Probíhal tam tudy bos a napolo oblečen ulici a do každého krámu vstoupiv mumlal nesrozumitelná slova. Brzo byl obklopen houfem lidu a mládeže, která počala podivína pronásledovati a po něm pokřikovati. Podrážděný muž jal se holí oháněti škubající jej mládež a vida se čím dále tím těsněji obklíčována, dal se na útěk přes kamenný most na ostrov Kampu, kde později od strážníka byl zachycen a na policii odveden. Tam jej odevzdali do lékařského ošetřování, an se na něm patrné známky šílenosti jevily. – Pražský denník, 18. 10. 1868 Ložiska kostí V prostřední jirchářské ulici kopají se základy k novému velkému domu. Prací touto zaměstnaní dělníci přišli v hloubi několika stop na veliké ložisko kostí, tak že je takřka lopatami nabírati mohli. Kosti tyto jsou promíchány s lidskými, větší však jich část pochází z hovězího dobytka. Okolnost, že v půdě se nalezly též pozůstatky z rakví, svědčí, že jindy hřbitov v těchto místech se nalezal. – Pražský denník, 18. 10. 1868 [related-post id="13821"] Velká úroda Vína v Uhřích se letos nesmírně mnoho urodilo. To dokazuje vývoz jeho nejen do ostatních krajin rakouských, nébrž i do ciziny. Tak do Prahy se každodenně dováží po železnici na sta košů s hrozny, jež někdy i víc liber váží. Že i do ciziny se náramně rozmáhá vývoz uherských hroznů, vysvítá z toho, že jeden peštský spolek zavázal se smlouvou 1400 centnýřů hroznů vyvezti do Ruska. – Pražský denník, 18. 10. 1868

Den, kdy ryby pršely z nebe. Nevídaný úkaz všechny zaskočil • Čas od času se stane něco, nad čím běžnému smrtelníkovi zůstává rozum stát. Fenomén zvaný „déšť ryb“ patří mezi ně, i když má logické vysvětlení. Při silných bouřích mohou z nebe padat větrem nasáté ryby, žáby, myši nebo další drobní živočichové. Dobové noviny zmiňují událost, ke které došlo v létě 1892 v Bosně.

Praha 2 odhalila pamětní desku hrdinovi druhého odboje Karlu Pavlíkovi • Pamětní deska se jménem kapitána Karla Pavlíka visí od čtvrtka na domě č. 19 v ulici Na Folimance v Praze 2. Hrdina druhého odboje se proslavil především obranou Czajánkových kasáren den před okupací naší republiky nacisty dne 14. března 1939, ale i mnoha dalšími odbojovými aktivitami. Dům v Nuselském údolí byl jeho posledním útočištěm před zatčením v roce 1942 a následnou popravou v Mauthausenu.

Odhalení desky se uskutečnilo tento čtvrtek.

16. 5. 1889: Svatojánský ohňostroj, svítivé maso a pohřeb dcery Josefa Jungmanna • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 10. 1889: Přejetý kůň, následky ženské zvědavosti a sebevražda mladého muže • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

15. 2. 1890: Lanové dráhy v Praze, nová divadelní aréna a sekání ledu na Vltavě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 3. 1868: Zima ještě neřekla poslední slovo. V Praze padal sníh • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Zima ještě neskončila Hustá chumelenice sněhu včerejšího dne se spustivší nás poučila, že zima ještě dosud panování své neukončila. Padající sníh ovšem v ulicích nezůstal ležeti an se ihned proměnil se v bláto a vodu. Hostinští za bránou, kteří několika příjemnými dny se oklamati dali, že příznivá a teplá povětrnost tato bez proměny setrvá, činili přípravy v zahradních svých hostincích k pohoštění pražských návštěvníků, nahlédli ale, že ve svých přípravách se překvapili. – Pražský denník, 25. 3. 1868 Nalezené kosti Na Židovské zahradě kopají se základy k novému domu na gruntě zahrady uzenáře pana Andresa. Předešlého téhodne přišli dělníci v hloubi 4 stop na chodníky a na studnu a v hloubi 7 stop na četné kostry lidské. V sobotu docela vykopali úplně zachovalou rakev a v té zetlelé hnáty dospělého člověka. Rakev neměla podobu rakví nynějších, nobrž byla pouze sbitý truhlík. Známo je že sloužívala Židovská zahrada za hřbitov. – Pražský denník, 25. 3. 1868 Nové omnibusy Karlínský podnikatel jízdy s omnibusy zavede od 1. dubna také jízdu z Karlína přes Příkopy, po Václavském náměstí a Vodičkovou ulicí až na Karlovo náměstí jakož i nazpět. Od 1. května počínaje budou v neděli a ve svátek dojížděti dva omnibusy také z Josefského náměstí přes nový mot do Stromovky a nazpět. – Pražský denník, 25. 3. 1868 [related-post id="7931"] Opařil se V neděli přetopil sladovnický učedník, jenž je v jednom pivováře na Novém městě, příliš pec a když se pak bál, aby to sládek neuviděl, nalil do žhavého uhlí konev vody; náhlá pára ale, která se tím utvořila, opařila učedníkovi obličej tak nebezpečně, že musel být hned odevzdán do nemocnice. – Pražský denník, 25. 3. 1868

Národní muzeum představuje osobnost Milana Rastislava Štefánika • V Nové budově Národního muzea byla v úterý otevřena výstava s názvem „Milan Rastislav Štefánik: Generál-osvoboditel“. Návštěvníci se seznámí s touto výraznou osobností našich dějin a odhalí i méně známá fakta o Štefánikově životě.

7. 5. 1868: Koupání ve Vltavě mladíka málem stálo život • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Pozor na koupání ve Vltavě! Koupání-se v řece Vltavě na veřejných místech k tomu určených za posledních teplých dnů již započalo. Jmenovitě v neděli odpoledne se koupalo v ramenech Vltavy na ostrově Štvanici množství mládeže, by za panujícího parna v chladné vodě se občerstvili. Také včera odpoledne se množství horkokrevných hochů v řece prohánělo. K výstraze podotýkáme, že koupání, ač velmi zdravé jest, nyní, kdy voda ještě studená jest, může mnohým škoditi, zvlaště v takovém pádu, jaký se přihodil v neděli odpoledne jednomu zámečnickému učenníku. Ten jsa celý rozehřatý, ponořil se do studené vody. Nepředloženost svou byl by málem životem zaplatil. Náhlým ochlazením rozpěněné krve byl křečemi zachvácen a bez sebe sklesl pod vodu, na štěstí ne příliš hluboké, tak že ostatní hoši spozorovavše jeho nebezpečí, rychle jej vytáhli a na břeh odnesli. Zde teprvé po delší době byl k sobě přiveden a jen stěží od svých soudruhů domů dopraven. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Nehoda na Vltavě Nehoda se stala předevčírem k večeru několika plavcům, se dřívím po Vltavě plujícím. Zabočili poněkud nešikovně do vrat u jezu nad kamenným mostem, tak ze vory mocným proudem rozvodněné řeky násilně strženy přes kozy u vrat se vlékly a tím z části roztrhly. Naložené dříví z velké části spadalo do vody a plavci měli sami co činiti, by s roztržených vorů do vody nespadli. Museli zajeli ke břehu, by rozervaný pramen opět dohromady spojili a dříví pochytali. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Rvačka venkovanů Zvláštní rozepře, která množství lidu přivábila, se strhla předevčírem večer mezi dvěma venkovany u poříčské brány. Jeden z nich sedě v hospodě v Karlíně, pohřešil náhle svou hůl. Běžel rychle na ulici, zdali by zloděje i s holí nedopadnul. Při stíhání setkal se s jedním venkovanem blíže brány, který se podpíral o hůl zúplna podobnou. Žádal ji tady sprně na něm, ten se mu ale zdráhal hůl vydati, až konečně rváti se počali. Brzo však policejní strážník učinil konec rvačce, zatknuv je oba. – Pražský denník, 7. 5. 1868 [related-post id="9931"] Sebevražda V noci na včerejší středu zastřelil se před svým bytem v Sakrabonii před Novou branou pražskou kozíšník p. Jan P., vestřeliv si kuli z pistole přímo do srdce. Byl ženat, otec šesti dítek a ještě nedávno vybíral u Nové brány potravní daň. Domácí nesnáze peněžní vedly jej k sebevraždě. – Pražský denník, 7. 5. 1868 Restaurace na Štvanici Restaurace na ostrově Štvanici, nově zřízená a upravená, byla tyto dny slavnostně otevřena. Nejen příjemná místnost na vltavském ostrově tomto, ale i výtečné nápoje a pokrmy lákají ovšem četných hostů do restaurace této. Zejmena v neděli těší se Štvanice neobyčejné návštěvě. – Pražský denník, 7. 5. 1868

24. 11. 1889: Plovoucí šunky, jazyky a uzenky a kapesní zloději v pražských ulicích • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 10. 1889: Následek rychlé jízdy, sebevraždy v Praze a zraněný kočí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.