Týrání psa ve Spálené ulici. Otřesný případ z konce 19. století

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Naši věrní kamarádi se však občas bohužel stávají oběťmi krutého zacházení ze strany lidí. Nejinak tomu bylo už na konci 19. století. Národní listy přinesly 28. dubna 1891 zprávu o případu, který se odehrál v pražské Spálené ulici.

Trapný výjev

Trapný výjev odehrál se včera k 6. hod. večerní na Spálené ulici. Sluha jistého továrníka papíru neb obchodníka s hadry, jenž zaměstnává trestance v novoměstské trestnici cupováním hadrů, provázel zmíněnou ulicí vozík s několika velkými pytly odpadků, tažený psem.

U návrší před Karlovým náměstím nemohl pes, jsa již úplně vysílen, těžký náklad zmoci a svalil se na dlažbu, oddychuje rychle a lapaje po vzduchu, což přivábilo velký dav lidí. Sluha psa tloukl a pobízel, aby vstal, vida však, že pes nemůže více s místa, odkvapil.

Pohled na ubohé zvíře, jež leželo těžce oddychujíc, s roztaženými tlapami, s otevřenou zpěněnou tlamou a vyplazeným jazykem na dlažbě, zápasíc takřka se smrtí, byl velice trapný. Teprve za čtvrt hodiny vrátil se sluha provázen dvěma trestanci a jich dozorcem, trestanci zapřáhli se do vozu, sluha psa kopl a pes – nyní netáhl, ale byl tažen, ba smýkán po dlažbě až na dvůr budovy trestního soudu.

Obecenstvo dávalo surovému sluhovi, jenž po celé cestě klesajícího psa tloukl a kopal, hlasitě nevoli svou na jevo, surovec však odpovídal k tomu posměšnými a urážlivými posuňky a smíchem, v němž mu oba trestanci i se svým dozorcem kamarádsky přizvukovali.

Týž dozorce, byv později v budově trestního soudu očitým svědkem vylíčeného výjevu vyhledán a o sdělení jména onoho sluhy neb majitele vozíku slušně požádán, odepřel to, odseknuv nezdvořácky, že »to jsou hlouposti« a že »nikomu po tom nic není«.

Mimochodem ještě podotýkáme, že po celé půl hodiny, co trapný onen výjev trval, rozhořčené obecenstvo marně se pídilo po policejním strážníku.

– Národní listy, 28. dubna 1891. Autor neuveden.