RUBRIKY
HLEDAT

31. 5. 1890: Zbytečný poplach kvůli ohni v obchodě na Karlově náměstí

Před lety v PrazePražskýDEN.cz • 31. května 2020 • 2 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Zbytečný poplach

Včera po 12. hodině odpolední vila paní Bedřiška Bayerová, obchodnice s umělými věnci, ve svém krámě v domě č. 1688–II. na Karlově náměstí, věnce. Z nenadání vypadlo jí sklo ze skřipce na zem. Hledajíc sklo, škrtla sirkou o drsný stolek, v tom však hlavička odletěla do umělého věnce, pověšeného na zdi, a ten se okamžitě. vzňal. Pí. Bayerová strhla hořící věnec ze zdi a odhodila jej na chodník před dvéře krámu. Mezi tím však vzňaly se i jiné ještě věnce, kteréž taktéž, aby dalšímu šíření se ohně zabránila, jala se strhávati a na ulici vyhazovati. Okolojdoucí v domnění, že v krámě vypukl nebezpečný oheň, učinili poplach a oznámili automatem požár hasičským stanicím. Novo- a staroměstští hasiči ihned vyjeli, ale pomoci jich nebylo zapotřebí, poněvadž zatím oheň byl již dávno uhašen. Celkem shořelo neb ohořelo 10 věnců. Jiná škoda spůsobena nebyla. Velké davy lidu obklopovaly krám, kde oheň vznikl. – Národní listy, 31. 5. 1890

Nedělní klid

Kupci malostranští učinili vzájemný závazek písemný, že od 1. června do 21. září t. r. budou míti každou neděli a svátek od 1 hodiny odpolední do příštího rána závody své uzavřeny. Obecenstvo malostranské upozorňuje se na toto usnesení se slušnou žádosti, aby potřeby své v neděli ráno si opatřilo. Úmluvu o klidu nedělním podepsali na Malé straně všickni pp kupci vyjma tří, o nichž má se za to, že k usnesení ostatních také se přidruží. – Národní listy, 31. 5. 18908

[related-post id=“29972″]

Památce Mistra Jeronyma pražského

»Jeroným«, spolek evangelických akademiků v Praze, pořádá dnes v hořejších místnostech Choděrovy restaurace přátelskou schůzi na památku upálení mistra Jeronyma pražského. Na programu jest přednáška: »Bojvědy s věrou s některých stránek objasní prof. dr. Ig. Kadlec«. Začátek o 8. hod. več. Hosté jsou vítáni. – Národní listy, 31. 5. 1890

Měšťanská beseda v Praze

Za příznivého počasí bude dnes produkce orkestru c. k. 28. pluku za řízení kapelníka pana R. Nováčka. Pořad vykazuje skladby od Smetany (symfonickou báseň »Šárku«), Čajkovského, Gounoda, Wagnera, Flotowa, Strausse a j. v. Začátek o půl 8. hodině. Přístup dovolen toliko členům a jich dámám. – Národní listy, 31. 5. 1890

Vstoupit do diskuze

Nepřehlédněte

Zlatý řetěz pražského primátora má dnes obrovskou hodnotu • Adrianu Krnáčovou ve funkci primátorky hlavního města již brzy vystřídá nový nástupce. Jedním z jeho úkolů bude střežit velmi vzácný zlatý řetěz z ryzího zlata. Víte, jaká je jeho historie? Užívání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech má původ ve středověkém zvyku. Státní i městští představitelé, kteří požívali práva na vlastní pečeť, tehdy nosili na krku své vlastní pečetidlo. Přivázáno bývalo na zlatém či stříbrném řetězu a jednalo se vlastně o jakýsi odznak úřední hodnosti. Za vlády Josefa II. však pečetidlo zmizelo a nahradila ho šavle a šerpa. Na konci 19. století se společnost snažila částečně navracet k historickým kořenům. V mnoha českých městech v té době vznikaly slavnostní řetězy pro starosty. Praha nechtěla být pozadu, a tak městská rada v roce 1897 tento záměr rovněž schválila. Řetěz s medailí z osmnáctikarátového zlata zhotovil vyhlášený zlatník Karel Ebner podle návrhu architekta prof. Antonína Balšánka. Tehdejšímu pražskému starostovi JUDr. Janu Podlipnému byl slavnostně předán 18. srpna 1898 a zlatník Ebner se musel zavázat, že už nikdy podobné dílo nevytvoří. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13797"] Právo na vlastní řetěz musel Praze schválit císař František Josef I. Na jedné straně medaile byla v době vzniku dokonce vyryta jeho podobizna. Z tohoto důvodu pražský starosta Karel Baxa po převratu v říjnu 1918 přestal řetěz na čas užívat. Portrét mocnáře byl o tři roky později odstraněn a Baxa si řetěz poprvé nasadil na krk, tentokrát už ale ve zbrusu nové funkci primátora sjednocené Velké Prahy. Téměř 1 kilogram vážící řetěz s medailí má nevyčíslitelnou hodnotu. Ceněný je především z historických důvodů. V dnešní době by jeho výroba vyšla přibližně na 6 milionů korun. Pražští primátoři ho používají zejména při návštěvách vzácných hostů. Uschován je v městské pokladnici a na každý jeho přesun musí dohlížet policejní hlídka.

Zlatý řetěz pražských primátorů.

17. 10. 1868: Průčelí chrámu sv. Ignáce na Karlově náměstí čeká oprava • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Na mysli pomaten V soukennické ulici pracoval dosud 31letý syn jednoho truhláře u svého otce a za poslední doby jevily se při něm známky, že je chorobou ducha postižen. Když pak večer chtěl si žíly na rukou břitvou přeřezati, odevzdán jest do blázince. – Pražský denník, 17. 10. 1868 Kiosky zavřely Průsvitné kiosky, jichž v posledním čase v Praze opět několik nových postaveno bylo, nedostojí svému úkolu a sotva se podnikateli vyplatí. Nyní jsou již i od prodávaček zcela opuštěny, jelikož od včerejška v kioskách těchto výprodej novin c. kr. policejním ředitelstvem zakázán jest. – Pražský denník, 17. 10. 1868 [related-post id="13813"] Rekonstrukce Průčelí chrámu sv. Ignáce na Karlovu náměstí, kde jak známo členové řádu jezovitského osazeni jsou, počalo se v těchto dnech opravovati. Mimo to bude celý zevnějšek tohoto chrámu, jenž vnitřním svým vyozdobením mezi nejkrásnější v Praze se počítá, důkladně obnoven. – Pražský denník, 17. 10. 1868 Z Karlína Ve dlažbě Karlína se včerejším dnem za příčinou nastalého zimního počasí pro letos ustálo. Střída královská jest až do polou náměstí vydlážděna a včerejším dnem se počalo opět s povozy přímo ulicí touto bez zajížďky do Prahy jeti. – Pražský denník, 17. 10. 1868

10. 7. 1890: Nové poštovní známky s císařem a pokus o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

26. 6. 1890: Muž se tak dlouho soudil, až z toho nakonec zemřel • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Milan Rastislav Štefánik. Spoluzakládal republiku, zemřel strašlivou smrtí • Patřil mezi skupinku mužů, bez nichž by samostatná Československá republika nevznikla. Jeho život ale předčasně ukončila letecká tragédie. Šlo o náhodu, nebo úmysl? Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880), rodák z vesnice Košariská na západním Slovensku. Astronom, vojenský letec a brigádní generál ozbrojených složek Francouzské republiky. Muž, bez něhož by samostatné Československo možná ani nevzniklo. Věděli jste, že i Štefánik působil v našem hlavním městě? Když ke konci 19. století maturuje na sarvašském lyceu s vyznamenáním, je rozhodnutý pro studium v Praze na technické univerzitě, obor stavební inženýrství. Na školu je přijat a posléze začíná jeho působení v metropoli Českého království. Školu ale nedokončuje, jelikož ho zaujala astronomie. Ta se toho času vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jako řádný profesor působil Tomáš Garrigue Masaryk. Zde se nechává Štefánik zapsat a stává se stoupencem Masarykovy myšlenky. Detvan a láska k národu V Praze působí v době jeho studia slovenský spolek Detvan, který velkou měrou přispívá k rozvoji národního povědomí pražských slovenských studentů. Na začátku nového století je zvolen za předsedu tohoto spolku. Společně s Vavro Šrobárem a dalšími se snaží informovat českou společnost o Slovensku a pomaďaršťování slovenského etnika. Zde začíná Štefánik svou redaktorskou činnost, díky které myšlenka česko-slovenské vzájemnosti nadále nabírá na popularitě v české společnosti. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13567"] Astronom Největším Štefánikovým snem je však Paříž a kariéra vědce v oboru astronomie. V roce 1904 proto odchází z Prahy a v Paříži se zařazuje jako vědecký pracovník. Ze začátku ho trápí existenční problémy, ale vše se díky pomoci přátel a vlastnímu úsilí brzy zlepšuje. V jeho nejúspěšnějším roce 1906 vydává hned 7 vědeckých prací a jeho renomé začíná stoupat. Příchod války Příchodem války je Štefánik nucen respektovat tento stav a nastoupit na frontu. Kvůli svému zdravotnímu stavu to však není možné hned. Nejprve tedy nastupuje na vojenskou leteckou školu, kde získává diplom pilota a hodnost desátníka. Poté je vyslán na západní frontu. Bojuje s nasazením pro věc, ví totiž, že tato válka může být příležitostí k osamostatnění Slováků a Čechů. Nějaký čas bojuje i na srbské frontě. Organizátor Československé národní rady Po návratu do Paříže v druhé polovině války se seznamuje s vícero vlivnými osobnostmi francouzské politiky a naprosto se ztotožňuje s myšlenkami Masaryka a Beneše. Díky konexím jim domlouvá schůzky s francouzskými politiky, kteří mohou pomoci uspíšit vznik samostatného států Čechů a Slováků. On sám se zasloužil především o vytvoření zárodků československého vojska a o působení československých odbojových organizací. Udržuje diplomatické styky napříč politickým spektrem tehdejší Evropy. [gallery size="full" columns="1" link="none" ids="13566"] Atentát? Po válce se má stát ministrem ozbrojených sil, avšak 4. května 1919 při svém návratu do již samostatného Československa umírá při tragické nehodě svého letadla v obci Ivanka pri Dunaji u Bratislavy. Dodnes se spekuluje, zda to nebyla ze strany československých elit záměrná likvidace. Podle jiných teorií se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě. Nepřímým důkazem atentátu má být údajně pitevní zpráva, průběh nehody i fakt, že svědecké výpovědi z místa tragédie byly vyšetřujícími orgány ignorovány. Velmi pravděpodobným důvodem nehody byl nešťastný omyl obsluhy protiletadlové obrany. Tato verze popisuje sestřelení letadla vlastní protivzdušnou obranou, neboť Československo bylo tou dobou ve válečném stavu s Maďarskem a letadlo se Štefánikem na palubě bylo označeno italskou trikolórou, jež je identická s maďarskou.

Ze Štefánikova letadla zůstaly jen trosky.

18. 7. 1890: Pramenitá voda v Praze, prudký liják s krupobitím a postřelený muž • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

21. 6. 1890: Zvláštní žert s balónky a uchovávání kremačního popela v domácnosti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 5. 1889: Řádění blesku v Praze a výstavba nové tramvajové zastávky na Josefském náměstí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

4. 2. 1868: Prodávala levné srnčí maso. Bylo ale ze psů • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

4. 6. 1890: Podezřelý nález a nové schody u Emauzského kláštera • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

1. 4. 1889: Studenti stále neobdrželi zakoupené podobizny císaře pána • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 11. 1889: Smrtelný pád, noční rvačka a nadílka pro chudé děti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Výstava Sluneční králové prodloužena až do června • Národní muzeum vyjednalo prodloužení světové výstavy Sluneční králové. Jakmile to epidemická situace dovolí, budou moci návštěvníci obdivovat artefakty nevyčíslitelné hodnoty až do začátku června 2021. Jedinečnost výstavy, jejíž pojistná hodnota je 1 miliarda Kč, podtrhuje fakt, že ještě nikdy nebylo z Egypta do zahraničí zapůjčeno takové množství významných artefaktů.

Výstava Sluneční králové

15. 11. 1889: Krádež příborů a požár v bytě bankovního úředníka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

12. 2. 1890: Ženy v Belgii budou smět nově provozovat činnost lékárnic • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

11. 7. 1890: Žena okradla pětileté dítě. Už sedí ve vyšetřovací vazbě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

22. 3. 2868: Dělníci poblahopřáli továrníkovi Benkemu ke jmeninám • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Ze Smíchova Dělníci zaměstnaní v továrně našeho podnikavého průmyslníka p. Josefa Benkeho prokázali mu v den jmenin jeho pěknou domácí slavností upřímnou lásku a úctu svou, jakéž dobyl si u nich svou vlídností a srdečností k lidu pracovnímu. Sešli se ráno 19. t. m. v dílně, kamž byli si pozvali též několik pp. členů pražského „Hlaholu“ a když byli tito zapěli Jelenův sbor „Dlouho buď zdráv“ mluvčí dělníkův přednesl p. Benkemu upřímné blahopřání, na kteréž tento neméně vroucně děkoval; hlaholem písní českých a provoláním zdaru skončili dělníci tu slavnost nelíčenou, jakých bohdejž bylo by ve všech dílnách našich. – Národní listy, 22. 3. 2868 Porod na ullci Včera po půlnoci byla služka Marie P. z Bratrovic (okr. křivoklátského) na Hradčanech bolestmi porodnímí překvapena a musela na policejní strážnici dopravena býti, kde zdravé děvče porodila. Matka i dítě byly do nemocnice dopraveny. – Pražský denník, 22. 3. 2868 [related-post id="7730"] Výtečné divadlo Bergheerovo divadlo na senovážném náměstí těší se stále větší oblíbenosti u obecenstva pražského, jak dokazuje četná návštěva, jaké se mu denně dostává. Majitel jeho pan Bergheer hledí si přízeň tuto také zachovati častou změnou ve svých představeních, které vždy jiná překvapující oddělení divákům předvádějí, a vesměs zasloužilou pochvalou odměněna bývají. Nynější představení, které nad prvnější svou rozmanitostí vyniká, bude jen do zýtřka odbýváno, načež eskamotér s novými a, jak se dovídáme, ještě zajímavějšími kusy před obecenstvo předstoupí. – Pražský denník, 22. 3. 2868

22. 7. 1889: Smrt na kolejích, nález lidských kostí a nepoctivá posluhovačka • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

27. 3. 1889: Choromyslní lidé v Praze nedostávají péči, jakou by si zasloužili • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Albert Einstein žil kdysi v Praze. Tvořil zde i slavnou teorii relativity • Málo se ví, že jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob – Albert Einstein – nějaký čas žil a pracoval v Praze. Osud zařídil, že slavný vědec působil v letech 1911 a 1912 na pražské c. k. Karlo-Ferdinandově universitě. Jeho přijetí ale bylo tehdy poměrně komplikované.
Zprávy Krimi Zajímavosti Kam vyrazit Magazín Počasí Horoskop Bizár