16. 2. 1890: Problémy se samozavíracími dveřmi a výzdoba dvorany Rudolfina

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Neračte zavírati

Jistý horlivý navštěvovatel pražských veřejných místností podává následující zprávu o svém pozorování, týkajícím se jistého nového technického zavedení, jehož požehnání vylilo se této zimy štědře na matičku Prahu. Již po delší dobu může pozorovati člověk, jemuž se udá častěji navštíviti všeliké veřejné místnosti, zábavné neb i úřední, při otvírání dveří zvláštní jakýsi odpor, jakoby se někdo neviditelný vzpíral jeho vstupu; dveře stenají a funí a neustoupí na více, než co právě projíti potřebuje jedna osoba a teprvé když člověk vstoupil, zhlédne malého netvora, přišroubovaného na hoře, v koutě mezi věřejí a křídlem dveřním, který vše to spůsobil. Jest to přístroj k samočinnému zavírání dveří, píst v němž stlačený vzduch vykonává za všechny, kdož by byli tak pohodlnými, že by nechtěli za sebou dveře zavřiti, tuto službu. Tiše, jemně a zdvořile přirazí duch vrátného, zakletý do pístu za vámi dveře, při čemž si vždy tak bolestně povzdechne, že se každý nově vstupující bezděčně obrátí. Potud bylo by vše v pořádku; avšak nový ten triumf lidské vynalezavosti mi také ctižádost a nesnese, aby se mu kdo jiný do vykonávání jeho funkce mísil. Každé napomáhání se přísně zapovídá, a kdyby se opakovalo, vypoví samočinný zavěrač na dále službu. Poněvadž však nelze žádati na každém vstupujícím, aby podobné marotty samočinného zavěrače znal, jest nutné zvláštní opatření a tak možno dnes již na nesčíslných dveřích v Praze čísti nápadný nápis: »Neračte zavírati«. Než tím není vše ještě skončeno. Obecenstvo počalo si znenáhla na zavěrače zvykati, a neráčilo zavírati také tam, kde žádných přístrojů nebylo. Z čehož velká mrzutost mezi denními hosty všelikých kaváren a restaurací a ještě větší mezi starými pány v úřadech, zvyklými nejen na náležité zaklepání na dveře, jich šetrné otevření, ale též na rychlé, správné a hermetické uzavření. Následkem toho objevila se záhy nutnost, neblahé následky nového vynálezu paralelisovati a tak se stalo, že objevily se na větším ještě počtu dveří cedulky s nápisem: »Račte zavírati«. Tím však byla míra zla dovršena. Obecenstvo vstupující není v rychlosti s to věnovati nápisům náležité pozornosti a zavírá tam, kde zavírati nemá, a což ještě horší jest, nechává otevříno tam, kde se proti tomu právě chtěli ohraditi. Každou chvíli béře průvan ve všelikých bankách a písárnách papíry a poznámky se stolů a pultů, rheumatismus v úřadech se zmáhá, a co mimořádných dovolených bude zapotřebí, aby všecky následky této malé egyptské rány se napravily, nelze ještě tou dobou zjistiti. — Že ostatně takováto technická vymoženost může se velmi snadně zvrátiti v kletbu, jest známo již z historky o hromosvodech pana Marka Twaina, kteréhož v nejlepší odpolední dřímotě kdysi napadl muž, jenž zabýval se zřizováním hromosvodů. Použiv rozespalosti Twainovy, přicházel stále a stále s dotazem, nemá-li postaviti na dům ještě dalši hromosvod; Mark Twain mrzutě přisvědčoval, a když se probudil, shledal svůj dům posázený hromosvody, že vypadal jako ježek. Na to strhla se bouřka, a kdo zná péro Twainovo, domyslí se, jaké kousky se na to nad ubohou jeho střechou, nad krajinou, územím a nad Spojenými státy děly. – Národní listy, 16. 2. 1890

Malířská výzdoba dvorany Rudolfina

Ve valné hromadě České spořitelny tyto dny odbývané usneseno, po návrhu ředitelstva, aby byl vypsán konkurs na freskové malby do nástěnných polí velké dvorany Rudolfina. Budou za příčinou tou vypsány tři ceny po 3000, 2000 a 1000 zl. Malby mají mít za předmět — v souhlasu s určením Rudolfina — allegorické znázornění jednotlivých odvětví umění výtvarných, umění průmyslného a hudby. Uvítali bychom s vděkem a potěšením usnesení, jímž se má dostati umělecké výzdoby krásné budově uměnám věnované, kdyby z něho nebyla opět zřejma nepřízeň, ano nevážnost k domácí produkci výtvarné. Tak vztahuje se konkurs ke všem v Rakousko-Uhersku narozeným neb usedlým umělcům a do poroty budou povoláni, vedle architekta Rudolfina prof. Zítka a prof. Josefa Schulze, výhradně umělci mimopražští, vídenští a také prof. Wislicenus z Düsseldorfu. Nechtějíce se zde dotýkati otázky, zdali někteří z cizích členů poroty nejsou jednostrannými representanty směru uměleckého již takřka antikvovaného, upozorňujeme jen zvláště na tu okolnost, že pražské ústavy umělecké při volbě členů jury byly zúplna ignorovány. Návrhy ředitelstva spořitelny opíraly se o usnesení komise znalecké, v níž české kruhy umělecké zastupovali pánové prof. Schulz a Zítek. – Národní listy, 16. 2. 1890

[related-post id=“28214″]

Žofínský ostrov

Dnes jsou opětně dvě koncertní produkce, z nichž prvá, koncert promenádní, počíná o 3., druhá o 7. hodině večer. Oba koncerty odbývají se v hořejším sále při elektrickém osvětlení. Hudbu provede kapela 75. pěšího pluku krále dánského osobním řízením kapelníka pana Mahra. – Národní listy, 16. 2. 1890

Ve prospěch podniků vlasteneckých a dobročinných

Majitelé známého českého cirku pp. Kaiser a Jung uspořádali v Horních Počernicích několik zdařilých představení, jimiž tamní a okolní obecenstvo mile pobavili. Čistý výnos posledního představení věnovali majitelé cirku dílem ve prospěch místních chudých, na které připadlo 60 zl., dílem ve prospěch Ústřední Matice školské, které se 10 zl. dostalo. Šlechetný tento skutek zasluhuje povšimnutí a podnik podpory obecenstva. – Národní listy, 16. 2. 1890