10. 4. 1889: Obrovská drzost německých studentů medicíny a smrt nadějného inženýra

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Z porodnice

Stále a stále docházejí nás stížnosti na bezohlednost, s jakou chovají se oproti nemocným v porodnici němečtí assistenti a němečtí posluchači. Tito páni, prosáklí skrz na skrz nenávistí proti národnosti naší, osvědčují zášť svou také v ústavě, do něhož přístupu měla by míti jen ryzá lidskost. Po většině nejsou ani znalí jazyka, jímž mluví velká většina nemocných, anebo v zarytosti německé jazykem tím ani mluviti nechtějí a potom jest u nich domnění, že jsou jim nemocní jen pouhým materialem k praktickému cvičení, nic než hmotou, jež nemyslí, necítí a jež jest na světě jen k vůli tomu, aby německožidovským mladým pánům skýtala příležitost k studiu a vedle toho k — surovým vtipům. Drzost mnohých těchto mediků jde tak daleko, že v síních pro nemocní hlasitě spílají a posměšky tropí si z nemocných národnosti české a došlo to zejména v době poslední k všelikým trapným výstupům v ústavě, kde mělo by býti místo jen pro trpící a pro ty, již snaží se zmíniti bolest jejich. O krajní bezohlednosti, naprostém nedostatku citu a smyslu pro povinnosti se strany německých medikův navštěvujících přednášky v porodnici svědčí případ, jejž uvedl těchto dnů na říšské radě posl. Türk a o němž podivuhodnou náhodou téměř pranic nevniklo do veřejnosti. Z důvodů na snadě ležících jest zapovězeno medikům zaměstnaným v porodnici pracovati zároveň v jiných oborech, v nichž nutný je styk s mrtvolami. Každý medik na čest svou zaručiti musí, že aspoň tři dny nezaměstnával se s mrtvolou, nebo vůbec s praeparatem, z něhož mohl by se přenésti tak zvaný jed mrtvol. V hltavosti a ve snaze co nejdřív nasoukati do sebe hodně mnoho učenosti, porušili někteří německožidovští medikové dané čestné slovo a následek toho byl, že v porodnici zemřeli otravou dvě — dle jiných zpráv tři matky. Následek toho bylo prý ovšem veliké zděšení v porodnici a dotčení páni, již usvědčeni byli, že zavinili surovou bezohledností smrt nešťastných obětí, vyloučeni z přednášek, však tím nikterak neměla by býti věc odbyta. Tací lidé měli by vůbec býti z dalšího studia mediciny vyloučeni. Lidem takovým nemůže býti svěřen osud nemocných, ti mohou sice v jiném oboru — snad obchodním atd. vyniknouti — však k úřadu lékařskému nehodí se naprosto. Porodnice jest ostatně ústav zemský a dle našeho domnění jest povinností úřadův zemských, aby ve věci té zakročily. – Národní listy, 10. 4. 1889

Úmrtí

V pražské všeobecné nemocnici zemřel předevčírem večer v nejlepším věku 28 let inženýr p. Jan Mladějovský. Zvěčnělý požíval v kruzích odborných pro své vědomosti i ušlechtilost povahy nejchvalnějšího jména, vynikal vzácnou snaživostí a vždy horlivým vlastenectvím. Zarputilá nemoc předčasně sklátila jej do hrobu. Čestná budiž mu pamět! Pohřeb odbývá se zejtra o 5. hodině odp. z pathologického ústavu na hřbitov. olšanský. – Národní listy, 10. 4. 1889

[related-post id=“18687″]

Žert s nešťastným koncem

V Trutnově nalezen byl dne 1. t m. mladík Josef Pišel oběšený na žebříku. Jak nyní vychází na jevo, chtěl Pišel někoho postrašiti, uvázal si proto kolem hrdla provaz, jejž připevnil na žebřík, na nějž vystoupil, očekávaje takto příchodu dotyčné osoby. Nešťastnou náhodou zlomil se však stupeň, na kterém stál. Pišel sklouzl, ztratil brzy vědomí a zahynul takto, poněvadž pomoc nebyla na blízku. Nalezen byl s rukama vzhůru zdvihnutýma, jakoby si byl chtěl pomoci, k čemuž však neměl již síly. Byl teprve 22 roků stár. – Národní listy, 10. 4. 1889