6. 2. 1868: Cínařský učedník žil v Praze nespořádaný život. Měl strach, že se to dozví rodiče
Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.
Poranění
Cínařský učedník, Urban Š., o kterém jsme už včera pověděli, že se v úterý večer z pistole postřelil, jest rodem z Příbora na Moravě a 17 roků stár. Jest sice posud na živu, ale pochybuje se o jeho uzdravení, neboť rána zachytila levé křídlo plic. Nalezen jest u něho tužkou psaný lístek na staršího bratra, který také v Praze v práci jest. Piše bratru, že příčinu sebevraždy zná vedle něho jen ještě Pán Bůh, i prosí jej, aby mu to odpustil a také rodiče za odpuštění poprosil. Bratrovi odporučil celou svou hotovost, totiž zlatku. Policejní komise nalezla postřeleného ještě při dobrém rozumu i vyzvěděla na něm, že se chtěl zastřelit, poněvadž pan mistr chtěl psát jeho rodičům, že syn jejich žije nespořádaně. – Pražský denník, 6. 2. 1868
Nový oděv
Městští lampáři dostali od obce nový oděv, jenž je pro všecky stejný; záležiť z hnědého pláště, jenž má kroj plášťů vojenských a jen jest o něco kratší. Čapka je z lakovaného plátna se štítkem a červeně obroubená. Místo růžičky je na čepici městský znak z bílého kovu. V úterý představilo se všech 41 městských lampářů v tomto kroji náměstku purkmistrovu panu Hulešovi a dva z nich vzdávali za dar tento díky. – Pražský denník, 6. 2. 1868
Ku stavbě národního divadla
Prostranství, jež budova divadla tohoto zaujímati bude, bylo včera prkennou ohradou ohraženo. Od pondělka jest tam více dělníků zaměstnáno pořádáním stavebního materiálu. – Pražský denník, 6. 2. 1868
[related-post id=“5035″]
Stran vývěšních tabulí
Bylo by věru záhodno, aby ti kdož mají na starosti uzavírání návěstních tabulí po ulicích, bedlivěji zastávali službu svou. Tak například není v mostní věži tato tabule již po několik dní v noci uzavřena. Jde-li člověk z Malé strany na Staré město, má co držet klobouk, by mu větrem neulítl, a tu může dostat nemilé pozdravení od kítající sem tam tabule a mohl by takto přijít z nenadání k úrazu. – Pražský denník, 6. 2. 1868
Opilý vojín
Předevčírem k večeru ubíral se z jednoho hostince v králodvorské ulici vojín tak napilý, že nemohl ani do blízkých kasáren na Josefském náměstí dojíti. Učiniv několik neobratných kroků do ulice sklesl k zemi a zůstal bez sebe ležeti. Málem byla by jej přejela drožka, kdyby kočí vida opilce bez pohnoutí ležeti, koně nebyl rychle zastavil. Odtáhnul jej pak na chodník a odtud byl později od čtyř vojínů z kasáren přivolaných odnešen. – Pražský denník, 6. 2. 1868
