Otto Wichterle vadil nacistům i komunistům. Jeho revoluční vynález změnil vidění světa milionům lidí

Přesně před 108 lety se narodil světoznámý český chemik, vynálezce gelových kontaktních čoček a kandidát na Nobelovu cenu za chemii Otto Wichterle. Jeho životní příběh je neobyčejně pestrý, ale také trochu smutný. Větší úcty se mu totiž dostalo až po roce 1989. Výročí narození dnes připomíná dokonce i vyhledávač Google.

V roce 1953 si všestranně nadaný vědec nechal patentovat postup výroby hydrofilních gelů (gelů absorbujících vodu) pro použití v lékařství. Ty se následně staly základem pro vrcholný objev jeho kariéry – kontaktní čočky pro korekci zrakových vad.

Podnětem pro jeho práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl náhodný rozhovor se spolucestujícím ve vlaku, který zrovna četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Jako nejvhodnější materiál se Wichterlemu jevil gel HEMA, který absorbuje vodu.

Navzdory vhodným fyzikálním vlastnostem se ale vyskytly problémy se zpracováním. Gel byl nalit do forem, ale tím vznikly nepravidelné okraje čočky. Kvůli vysokým výrobním nákladům byl pak projekt kontaktních čoček nakonec ukončen, a to i navzdory tomu, že se ukázalo, že umožňují dokonalou korekci zraku a pacienti je dobře snášejí.

Až v roce 1961 se Wichterlemu podařilo vyrobit optimální čočku v rotačních formách odstředivým litím na podomácku sestrojeném zařízení ze stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola. Tím se výzkum opět posunul kupředu. Výsledkem bylo několik patentů a licencí, které ovšem československá vláda nerozumně prodala do zahraničí. Sám vynálezce obdržel pouze zlomek peněz získaných za patenty. Kontaktní čočky se brzy rozšířily po celém světě a odhaduje se, že je v současnosti používají stovky milionů lidí.

Vadil nacistům i komunistům

Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 jako poslední z deseti dětí v rodině úspěšného podnikatele se zemědělskými stroji v Prostějově. Po maturitě se na radu přítele rozhodl studovat chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze (dnes Vysoká škola chemicko-technologická), kterou dokončil doktorátem v roce 1936.

Na škole pak Otto Wichterle dále působil a vyučoval až do uzavření vysokých škol v roce 1939. Zatčení vysokoškolských učitelů se vyhnul tím, že přijal nabídku práce v Baťových chemických výzkumných dílnách ve Zlíně. Pod jeho vedením se zde v roce 1941 zrodilo hedvábně jemné vlákno jako výsledek procesu výroby polyamidového vlákna tryskou. Tento objev byl před německými okupanty utajen a k masové výrobě a používání došlo až po skončení druhé světové války. Ještě během ní ale Wichterle neunikl zatčení Gestapem. Jen shodou šťastných náhod nakonec neskončil v koncentračním táboře.

Po válce se Otto Wichterle stal profesorem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Spolu s kolegy zavedl systém průběžného testování studentů, který se dal jen stěží ovlivnit politickými postoji. Stal se proto nepohodlným i pro komunistický režim a v roce 1958 musel své místo opustit. Protože finanční přínos jeho objevů byl zřejmý i komunistům, dostal nakonec místo ředitele tehdy založeného Ústavu makromolekulární chemie v Praze, kde pokračoval ve vývoji gelových čoček.

Spolu s dalšími vědci Wichterle podnítil spisovatele Ludvíka Vaculíka k sepsání manifestu Dva tisíce slov v roce 1968. Rehabilitován byl až po roce 1989. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd (ČSAV). O tři roky později po něm byl pojmenován asteroid. Navzdory mnoha dramatickým událostem, které musel přežít, Wichterleho neopustil optimismus a kreativita. Jak sám říkával, mít nápad není nic zvláštního, ale realizovat ho, to už vyžaduje úsilí.

Světoznámý český vědec Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998 ve věku 84 let. Navzdory jeho obrovskému přínosu jsou po něm v Česku pojmenovány pouze dvě ulice, a to ve Velkých Přílepech a v Kralupech nad Vltavou.