24. 3. 1868: Žena neměla na jídlo pro děti, tak se pokusila zabít. Pražané ale ukázali dobré srdce…

Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Oběť bídy

Tyto dny v noci po osmé hodině vrhla se ženština jakás u Šipkových mlýnův do Vltavy. Stráž spozorovavši to, vytáhla samovražednici a že ještě bez sebe byla, odnesti ji dala na strážnici novoměstskou. Když ji zde přivedli k životu shledáno, že ubohá je vdova jmenem Anna Heinrichova, matka pěti malých dítek v čísle 423-2 bydlící a že jen bída nejvyšší dohnala ji k zoufalému činu. Všechna snaha její, aby pro sebe a dítky své vydělala si na chleb byla marna a žebrati chudák styděla se. Nemohouc již déle snesti nářku hladem mroucích dítek svých, umínila si, že zbaví se života. Nad sirotky snadže prý se předce někdo spíše slituje… Vyšetřovací úřadník přesvědčiv se o pravdivosti výroku a o poměrech ubohé, obdaroval nešťastnou matku a po příkladu jeho učinili i ostatní úřadníci městského komisariatu dolejšího nového města. – Národní listy, 24. 3. 1868

Slavnost položení základního kamene k divadlu národnímu

K žádosti slavnostního výboru uvázal se ochotně výtečný náš skladatel hudební a ředitel Hlaholu pražského pan Karel Nendl v řízení celé pěvecké části při slavnosti položení základního kamene k divadlu národnímu. – Národní listy, 24. 3. 1868

[related-post id=“7928″]

Ošizená milenka

Četný počet vojínů, nyní od zdejší obsádky na dovolenou do svých rodišl se ubírajících, zanechává zde též velký počet milenek, s kterýmiž byl časem na trampoty vojínské zapomínal. Jistý vojín se měl také na dovolenou odebrati, milenka jeho jej však tak horoucně milovala, že jí konečně slíbil zde ostati, pakli něco od ní na památku obdrží. Obradovaná služka i hned vyzvídala, co by miláčka potěšilo a ten se jí svěřil, že by si rád hodinky koupil. Ochotná služka dala mu i hned peníze na ně, v sobotu však ubohá zvěděla, že nevěrný milovník odtud na dovolenou se odebral a sice i s penězi, jež mu na hodinky dala. – Pražský denník, 24. 3. 1868

Zabloudilé dítě

V neděli večer shromáždil u prašné brány asi čtyřletý hošík bolestným svým nářkem množství lidí kol sebe. Ztratil se matce v davu lidí na Josefském náměstí a vida se opuštěn na neznámém místě, dal se do pláče. Přístojící hleděli hocha potěšiti až konečně strážník ujmuv se chlapce na strážnici jej zavedl. – Pražský denník, 24. 3. 1868