Cirkus Humberto. Natáčení seriálu stálo krev, pot a slzy stovky lidí

8. října 2018 ∙ 19:35
Kristián Vích
Seriál Cirkus Humberto patří do zlatého fondu televize.
Seriál Cirkus Humberto patří do zlatého fondu televize.Foto: Archiv

„Pojďte a shlédněte vyprávění z minulého věku, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi. Vydejme se na cestu s lidmi, kteří křižovali Evropu, protože jejich osudem se stal cirkus. Nalezli v něm nejen obživu, ale i smysl života.“ Úvodní slova pronášená hercem Radovanem Lukavským v kombinaci s hudbou nadčasového Karla Svobody způsobují divákům husí kůži.

Cirkus Humberto můžeme bez nadsázky označit za seriálový fenomén. Režie byla svěřena Františku Filipovi, který už F. L. Věkem dokázal, že historickou rodinnou ságu dokonale zvládá.

Nesmírně bohatá a produkčně náročná sága šesti cirkusáckých generací v úseku neuvěřitelných sta let byla pro autory velkou výzvou. Děj se odehrává v nejrůznějších koutech Evropy, na daleké Rusi, v Persii, tureckém Cařihradě a samozřejmě také v cirkusové manéži. Natáčení trvalo dva roky, kromě barrandovských ateliérů filmaři pracovali na zámečcích Kozel a Lužany u Plzně, v pražském Divadle na Vinohradech, v Karlových Varech, v Telči, v Berlíně, Výmaru, Rostocku a na několika místech v Polsku.

Předlohou seriálu byl slavný stejnojmenný román Eduarda Basse, který si ihned po svém vydání v roce 1941 získal mimořádný čtenářský zájem. Byl přeložen do mnoha jazyků a už tehdy se začalo uvažovat o filmové adaptaci, na které pro společnost Lucernafilm pracoval Jan Drda. Kvůli finanční a organizační náročnosti však nakonec z realizace sešlo.

Šest cirkusových generací

Hlavní dějovou linii tvoří životní příběh Václava Karase, který sledujeme od jeho dětských let až po podzim života. Košatý a na různé vedlejší postavy bohatý příběh jedné kariéry spolu s jejími vzestupy i pády se prolíná s dechberoucími výkony cirkusových a varietních umělců. Ti zpočátku neměli k účinkování příliš chuť, ať už kvůli riskantním výkonům, které se někdy podle scénáře dostávaly až na hranice přípustné bezpečnosti a lidských možností, či z jiných důvodů. Postupem času se ale všichni nechali Bassovým příběhem unést a uvědomili si, že díky seriálu vznikne jejich řemeslu důstojný a trvalý pomník.

[youtube]7Q3LTCkcCAg[/youtube]

Seriál v číslech

Bilance seriálu je ohromující a v dnešních podmínkách jen stěží představitelná. Filmaři využili celkem 30 historických maringotek, 4 parní lokomotivy, 120 kočárů a 40 automobilových veteránů. V seriálu účinkovalo celkem 162 herců, 6830 komparsistů, 422 hudebníků, 600 koní a samozřejmě několik desítek artistů a drezérů.

[youtube]TtvsXJZ4PnI[/youtube]

Herci to neměli jednoduché

Hvězdně obsazený seriál byl náročný pro realizační štáb i samotné herce. Režisér František Filip zavzpomínal v dokumentu ČT Pokračování příště: „Běžný seriál je v podstatě hereckou záležitostí. I když mnohdy s odborným poradcem, i když se prostředí střídají. Vše lze zvládnout poměrně rychle. Herec má čtenou zkoušku, pak se naučí roli a může se točit. Zatímco v Cirkusu Humberto role často vyžadovala naučit se artistický výkon, což znamenalo i půlroční trénink, dřinu, týrání těla. Pak herec teprve mohl předstoupit před kameru a tam to za třicet sekund předvést. Samozřejmě, že mnohdy nám pomáhali dubléři. Přesto se však herci museli spoustu věcí naučit. Museli jezdit na koni, vlézt do klece k šelmám, nechat si omotat hada kolem krku apod. A musím říci, že se velice snažili a jejich ctí bylo udělat sami co nejvíc.“ Například Dagmar Veškrnová tak ve scénách, kdy jezdila v manéži na koni, neměla dublérku. Všechny artistické kousky bez dubléra absolvoval i Pavel Mang, dětský představitel Vaška, kterého filmaři do role vybrali po půlročním hledání.

Náročnost natáčení je nepředstavitelná. Bylo nutné časově a místně zkoordinovat potřeby českých i zahraničních herců, artistů, zvířat a realizačního štábu. „Byly to dny a noci bez možnosti napít se vody. Měl jsem tři produkční, z nichž jeden se staral o zahraniční herce, druhý připravoval natáčení v zahraničí a třetí už mě honil na plac. Naštěstí jsem to přežil,“ dodává s úsměvem František Filip.

Dřina všech se ale vyplatila. Vzniklo dílo, která není zatíženo dobovou ideologií a zároveň patří k tomu nejlepšímu, co kdy Československá televize natočila. Úvodní epizodu mohli diváci v Československu sledovat na obrazovkách 4. prosince 1988.

X Zavřít