Nezdravou zálibu ve sladkém si nemusíte vyčítat. Podle vědců za ni mohou geny

Velká část lidí si nedokáže odříct sladké pokrmy. Začíná to už ráno při snídani sladkým pečivem, pokračuje po obědě dortíkem ke kávě. V průběhu odpoledne pak do sebe řada z nás doslova „láduje“ nejrůznější sladké tyčinky, čokolády, bonbóny a další podobné pamlsky. Pokud se v tomto popisu alespoň částečně poznáváte a nezdravé mlsání se vám vymyká z rukou, vědci pro vás mají dobrou zprávu. Vlastně za to ani nemůžete.

Odborníci na výživu stále častěji varují před škodlivostí nadměrné konzumace cukrů. Tzv. „bílý jed“ podle nich funguje podobně jako droga. Návykovost ale není jediný důvod, proč se sladkostem ve velkém oddáváme.

„Konzumace velkého množství sladkého je vnímána jako slabost osobnosti. Nicméně naše práce naznačuje, že to, co určuje, jak vnímáme sladkou chuť, řídí z velké části geny,“ tvrdí doktorka Danielle Reedová z Monellovy univerzity v Pensylvánii.

Celý mechanismus funguje tak, že lidé, kteří ve velkém holdující sladkému a nedokážou přestat, vnímají díky své genetické výbavě tuto chuť velmi slabě. Jejich mozek pak nemá dostatečnou odezvu a vyžaduje proto sladkosti v mnohem vyšších dávkách, než je potřeba.

„Výsledky této studie, která nezjistila žádný vliv prostředí, zato však silný vliv genů, tak vyvrací obecnou domněnku, že když dítě v rané fázi života konzumuje hodně sladkého, bude necitlivé vůči cukru v dospělosti a bude se jím cpát,“ dodává doktorka Reedová.