Přísný režim studentek na Oxfordu. Feministky by dnes zuřily
Světoznámá univerzita v anglickém Oxfordu umožnila ženám studium teprve v 70. letech 19. století. Až do roku 1920 ale nebyly brány jako plnohodnotné členky. Směly sice navštěvovat přednášky, nemohly však počítat s tím, že by na konci získaly vysokoškolský diplom a titul. Jejich studentský život byl navíc oproti mužským protějškům omezen i v dalších ohledech. Podrobně o tom líčil český dobový tisk v roce 1898.
Život studentek v Oxfordě
Život, jaký vedou příslušnice oxfordské university vyznamenává se značnou přísností. Pravidla tohoto společného života, založená na starých tradicích anglických, značně připomínají klášterní ústav.
Tak na příklad jest studentka povinna vrátit se domů ne později než v šest hodin, jestliže si nevyžádala zvláštního dovolení, vrátit se později.
Až do páté hodiny v učebních síních aneb na chodbách nesmí se ani pozdravovat, aniž hovořit se svými družkami. Teprve po čaji o páté hodině mohou studentky mezi sebou hovořit. Pravidlo toto má účel, aby se den nepromařil marnými řečmi.
Jest zakázáno navštíviti chrám častěji než dvakráte s touže družkou; jest to proto, aby mezi dívkami nevzniklo důvěrnější přátelství.
Přednášky jsou pro studenty i studentky společné, avšak studentky mají oddělená místa pod dozorem dámy, jež jest jejich představenou.
Není pro ně nijakých zábav, nesmějí ani navštěvovat plesy, aniž účastnit se pikniků, smějí toliko přijímati pozvání na čaj.
– Národní listy, 3. 9. 1898. Autor neuveden.
