4. 4. 1889: Spor o ústřední umrlčí komoru na Olšanech a hrůzná smrt v mlýnském kole
Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Nový obecní řád
Nový obecní řád města Prahy císařem schválen. Včera v poledne došla z Vídně telegrafická zpráva, že císař schválil zemským sněmem přijaté změny dosavadního obecního řádu města Prahy. Hlavní změna záleží v tom, že příště bude míti starosta dva náměstky, že obec pražská může bez předchozího svolení zemského sněmu prodávati obecní pozemky atd. Volba druhého náměstka starostova vykoná se v nejbližších dnech. – Národní listy, 4. 4. 1889
Spor o ústřední umrlčí komoru na hřbitovech olšanských
Když před několika roky řádily v Praze epidemické nemoce a obyvatelstvo v okolí energicky protestovalo proti dalšímu trvání komor umrlčích, odhodlala se obec pražská zříditi na hřbitově olšanském nákladem 16.000 zl. ústřední komoru umrlčí, z níž konají se pohřby zesnulých. Komoru tuto vystavěla na pozemku, zakoupeném pro rozšíření nového oddělení hřbitovního, které bylo později zdí ohraženo a odevzdáno v majetek zádušního úřadu. Aby rozsáhlý pozemek mohl záhy býti zaplacen, zvýšeny nepoměrně veškeré poplatky za hroby, což vzbudilo nemalý odpor obyvatelstva pražského a předměstského.
Loni byla městská rada upozorněna, že ústřední umrlčí kaple náleží sice až do dalšího rozhodnutí obci pražské, avšak pozemek, na němž komora jest vystavena, že jest však majetkem záduší, s nímž může toto každuu chvíli volně naložiti. Tu teprve se seznalo, že ve smlouvě se záduším bylo opomenuto, vymíniti pro obec pražskou důležité ustanovení, že pozemek, na němž ústřední komora vystavena, jest také majetkem obce pražské. Chyba nedala se odčiniti, a proto vyjednáno s konsistoří, aby záduší ústřední komoru buď za 16.000 zl. převzalo, aneb aby obci pražské pozemek, na němž jest ústřední komora vystavěna, prodalo. Obě tyto žádosti byly však konsistoří zamítnuty. Obec pražská odvolala se k místodržitelství, jež uznalo právo obce ke koupi zmíněného stavebního místa, avšak ministerstvo vyučování zrušilo z formálních ohledů rozhodnutí místodržitelské.
V úterní schůzi městské rady dostala se tato záležitost na přetřes. Bylo k tomu poukázáno, že r. 1873 usilovalo místodržitelství o zařízení umrlčí komory takové rozsáhlosti, aby se mohly umrlčí komory v celé Praze zrušiti. Když pak ústřední umrlčí komora na hřbitově olšanském byla vystavena a na zrušení umrlčích komor v Praze se naléhalo, změnilo místodržitelství své dřívější stanovisko a vyslovilo se pro zachování všech dosavadních umrlčích komor v Praze. Patronátní komise, která se o této záležitosti radila, na vrhla městské radě, aby upozornila minislerstvo, že se musí na každém hřbitově vystavěli umrlčí komora a že by tudíž také záduší musilo na olšanských hřbitovech umrlčí komoru vystavěti a že by záduší z tohoto důvodu mělo do svého vlastnictví převzíti vystavěnou již ústřední umrlčí komoru a nahraditi obci pražské náklad stavbou vzešlý. V patropátní komisi byl zároveň projeven náhled, že ústřední umrlčí komora měla míti vlastně ráz interkonfesionelní a že se za tou příčinou doporučuje, aby obec a nikoliv zádušní úřad byla majitelkou ústřední této komory a aby tudíž obec pražská přikoupila ještě pozemek až ku zdi ohradní.
Slova ujal se nejprve p. Vojta Náprstek, jenž v delší řeči dokazoval, že hřbitovy mají býti vůbec bezkonfesionelní. Na každého navštěvovatele olšanských hřbitovů činí trapný dojem, spatří-li vysokým plotem ohražený čtverec, na němž jsou pohřbeni ti, kdož za svého živobytí k žádnému vyznáni se nebyli přihlásili. Lidé různého náboženského vyznání snášejí se za živobytí přátelsky, ale po smrti mají býti po různých hřbitovech rožtroušeni jedině za tou příčinou, že nebyli téhož náboženského vyznání.
Řečník navrhuje, aby také obec pražská po příkladě jiných velkých měst pomýšlela na zřízení ústředního hřibitova, na němž by pohřbíváni byli vyznavači všech uznaných i neuznaných církví a společenstvev náboženských, jakož i osoby bezkonfesionelní. Proti těmto vývodům vyslovili se co nejrozhodněji pp. farář Nykles a kanovník dr. Karlach, kteří poukazovali k tomu, že pro každé vyznání jsou zřízeny zvláštní hřbitovy, a že se na katolických hřibětovech mají pohřbívati jen katolíci. Chtějí-li bezkonfessionelní míti svůj vlastní hřbitov nechť si jej zřídí. Konečně usneseno, aby záležitost ústřední umrlčí komory odkázala se právnickému odboru ku zralému uvážení a podání příslušným návrhů. – Národní listy, 4. 4. 1889
3. 4. 1889: Spor o rozšíření ulice a nevydařené střílení holubů v Bubenči
Rozdrcen mlýnským kolem
V Bitovčicích u Jihlavy zahynul těchto dnů mlynářský chasník František Píša strašnou smrtí. Týž zaměstnán byl ve mlýně pí. Pydalové, kdež dostal se nevysvětlenou dosud náhodou k jednomu kolu, byl tímto zachycen, a v pravém slova smyslu rozdrcen. Ohledáním mrtvoly zjištěno celé množství těžkých zranění a pohmožděnin. Následkem případu tohoto zavedeno bylo trestní vyšetřování. – Národní listy, 4. 4. 1889
Armagedon v České televizi. Rušení kanálů, televizáci bez práce a konec oblíbených pořadů. Všechno mají v rukou politici
