4. 4. 1889: Spor o ústřední umrlčí komoru na Olšanech a hrůzná smrt v mlýnském kole

Před lety v PrazePražskýDEN.cz4. dubna 20194 minuty čtení

Foto: Archiv

Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Nový obecní řád

Nový obecní řád města Prahy císařem schválen. Včera v poledne došla z Vídně telegrafická zpráva, že císař schválil zemským sněmem přijaté změny dosavadního obecního řádu města Prahy. Hlavní změna záleží v tom, že příště bude míti starosta dva náměstky, že obec pražská může bez předchozího svolení zemského sněmu prodávati obecní pozemky atd. Volba druhého náměstka starostova vykoná se v nejbližších dnech. – Národní listy, 4. 4. 1889

Spor o ústřední umrlčí komoru na hřbitovech olšanských

Když před několika roky řádily v Praze epidemické nemoce a obyvatelstvo v okolí energicky protestovalo proti dalšímu trvání komor umrlčích, odhodlala se obec pražská zříditi na hřbitově olšanském nákladem 16.000 zl. ústřední komoru umrlčí, z níž konají se pohřby zesnulých. Komoru tuto vystavěla na pozemku, zakoupeném pro rozšíření nového oddělení hřbitovního, které bylo později zdí ohraženo a odevzdáno v majetek zádušního úřadu. Aby rozsáhlý pozemek mohl záhy býti zaplacen, zvýšeny nepoměrně veškeré poplatky za hroby, což vzbudilo nemalý odpor obyvatelstva pražského a předměstského.

Loni byla městská rada upozorněna, že ústřední umrlčí kaple náleží sice až do dalšího rozhodnutí obci pražské, avšak pozemek, na němž komora jest vystavena, že jest však majetkem záduší, s nímž může toto každuu chvíli volně naložiti. Tu teprve se seznalo, že ve smlouvě se záduším bylo opomenuto, vymíniti pro obec pražskou důležité ustanovení, že pozemek, na němž ústřední komora vystavena, jest také majetkem obce pražské. Chyba nedala se odčiniti, a proto vyjednáno s konsistoří, aby záduší ústřední komoru buď za 16.000 zl. převzalo, aneb aby obci pražské pozemek, na němž jest ústřední komora vystavěna, prodalo. Obě tyto žádosti byly však konsistoří zamítnuty. Obec pražská odvolala se k místodržitelství, jež uznalo právo obce ke koupi zmíněného stavebního místa, avšak ministerstvo vyučování zrušilo z formálních ohledů rozhodnutí místodržitelské.

V úterní schůzi městské rady dostala se tato záležitost na přetřes. Bylo k tomu poukázáno, že r. 1873 usilovalo místodržitelství o zařízení umrlčí komory takové rozsáhlosti, aby se mohly umrlčí komory v celé Praze zrušiti. Když pak ústřední umrlčí komora na hřbitově olšanském byla vystavena a na zrušení umrlčích komor v Praze se naléhalo, změnilo místodržitelství své dřívější stanovisko a vyslovilo se pro zachování všech dosavadních umrlčích komor v Praze. Patronátní komise, která se o této záležitosti radila, na vrhla městské radě, aby upozornila minislerstvo, že se musí na každém hřbitově vystavěli umrlčí komora a že by tudíž také záduší musilo na olšanských hřbitovech umrlčí komoru vystavěti a že by záduší z tohoto důvodu mělo do svého vlastnictví převzíti vystavěnou již ústřední umrlčí komoru a nahraditi obci pražské náklad stavbou vzešlý. V patropátní komisi byl zároveň projeven náhled, že ústřední umrlčí komora měla míti vlastně ráz interkonfesionelní a že se za tou příčinou doporučuje, aby obec a nikoliv zádušní úřad byla majitelkou ústřední této komory a aby tudíž obec pražská přikoupila ještě pozemek až ku zdi ohradní.

Slova ujal se nejprve p. Vojta Náprstek, jenž v delší řeči dokazoval, že hřbitovy mají býti vůbec bezkonfesionelní. Na každého navštěvovatele olšanských hřbitovů činí trapný dojem, spatří-li vysokým plotem ohražený čtverec, na němž jsou pohřbeni ti, kdož za svého živobytí k žádnému vyznáni se nebyli přihlásili. Lidé různého náboženského vyznání snášejí se za živobytí přátelsky, ale po smrti mají býti po různých hřbitovech rožtroušeni jedině za tou příčinou, že nebyli téhož náboženského vyznání.

Řečník navrhuje, aby také obec pražská po příkladě jiných velkých měst pomýšlela na zřízení ústředního hřibitova, na němž by pohřbíváni byli vyznavači všech uznaných i neuznaných církví a společenstvev náboženských, jakož i osoby bezkonfesionelní. Proti těmto vývodům vyslovili se co nejrozhodněji pp. farář Nykles a kanovník dr. Karlach, kteří poukazovali k tomu, že pro každé vyznání jsou zřízeny zvláštní hřbitovy, a že se na katolických hřibětovech mají pohřbívati jen katolíci. Chtějí-li bezkonfessionelní míti svůj vlastní hřbitov nechť si jej zřídí. Konečně usneseno, aby záležitost ústřední umrlčí komory odkázala se právnickému odboru ku zralému uvážení a podání příslušným návrhů. – Národní listy, 4. 4. 1889

[related-post id=“18642″]

Rozdrcen mlýnským kolem

V Bitovčicích u Jihlavy zahynul těchto dnů mlynářský chasník František Píša strašnou smrtí. Týž zaměstnán byl ve mlýně pí. Pydalové, kdež dostal se nevysvětlenou dosud náhodou k jednomu kolu, byl tímto zachycen, a v pravém slova smyslu rozdrcen. Ohledáním mrtvoly zjištěno celé množství těžkých zranění a pohmožděnin. Následkem případu tohoto zavedeno bylo trestní vyšetřování. – Národní listy, 4. 4. 1889

Nepřehlédněte

26. 3. 1889: Nepovedený pohřeb a případy drzých pražských zlodějů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

30. 10. 1889: Tajemství domu na Maltézském náměstí a pohřeb bez mrtvoly • Život našich předků na konci 19. století byl v mnohém odlišný od toho našeho. Dobové novinové články však dokládají, že někdy lidé řešili téměř stejné situace, se kterými se potkáváme i my. Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

29. 4. 1868: Oslavy prvního máje v Bubenči zahájí velký koncert • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Slavnost prvního máje Slavnost prvního máje bude jako obyčejně v Bubenči velkým koncertem zahájena, který v tamní hostinské zahradě o 2. hod. odpoledne započne. Hostinský p. Pecold získal pro koncerty jež tam po celé léto vždy v neděli, v úterý a ve čtvrtek odbývány budou, hudební sbor pěšího pluku arcivévody Karla s kapelním mistrem p. Strebingerem. – Pražský denník, 29. 4. 1868 Pojmenování silnic V radě města Prahy uzavřeno, aby silnice, spojující silnici Belcrediovu se Stromovkou, pojmenována byla „silnicí Bělského“ a aby na obou těchto silnicích postaveny byly kamenné sloupy s jich jmeny. Také dán rozkaz úřadu stavebnímu a hospodářskému, aby nárožní nápisy v ulici trubní nahradil nápisem „ulice Alžbětina.“ – Národní listy, 29. 4. 1868 [related-post id="9783"]

29. 10. 1868: Porod na ulici a nehoda s nebezpečným vitriolem • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

21. 9. 1889: Nepoctivý služebník, historický nález a nezvykle chladné počasí • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Spící prorok Edgar Cayce. V tranzu léčil lidi a odhaloval tajemství reinkarnace • Patří mezi nejslavnější léčitele a senzibily všech dob a jeho zázračné schopnosti si dodnes nedokážeme úplně vysvětlit. Řeč je o muži jménem Edgar Cayce. Za svůj život předal lidem téměř 14 tisíc nejrůznějších poselství. Většinou se jednalo o přesné určení příčin zdravotních problémů jeho pacientů a doporučení léčebného postupu. Občas ale nabízel i pohled za oponu našeho světa.

Večerníček slaví 55. narozeniny. Legendární znělka je světově unikátní • Kdo by neznal kluka v papírové čepici, který den co den přijíždí na nejrůznějších dopravních prostředcích za dětmi, aby jim popřál dobrý večer a dobrou noc. Letos je mu už 55 let, ale stále neztratil nic ze své kouzelné roztomilosti.

Geniální muž s kalkulačkou v hlavě. Jeho výpočty přivedly v úžas francouzské akademiky • Část lidí se rodí s určitým darem, který se vymyká běžnému chápání. V Evropě žil kdysi muž, který by se v současné době bez problémů obešel bez kalkulačky. Jak ale zmiňuje dobový článek Národních listů z roku 1892, mělo to i odvrácenou stranu mince. Celý text si nyní můžete přečíst v původní podobě.

5. 6. 1868: Nazí muži ve Vltavě pohoršují pražské ženy a dívky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Něco o veřejném koupání-se na Smíchově Arciť nemůže být příhodnějšího a pohodlnějšího místa ku koupání-se ve Vltavě, jako v části proti Podolu až skoro ku Bráníku; kdo v neděli dělá výlet na parníku do Chuchle neb na Zbraslav, spatří proti Podolu a dále velké množství se koupajících mužského pohlaví, jak malých taktéž i hodně dospělých, ale bohužel bez všeho studu do vody jdoucích, aniž by kdo z nich na to ohled bral, že parník tak blízko okolo nich jede, a na něm krásná pleť rozličného stáří se nalezá. Ano mnozí nestydové ještě hulákajícím voláním slávy a jinými pokřiky pozornost na sebe obracejí. Bylo by zajisté záhodno, by policie takovým bezstoudným výstupům přítrž učinila a když ne jinak, tak alespoň v tu hodinu v neděli a ve svátek, kdy parník odjíždí a přijíždí, těm osobám, které plovacími spodky aneb jinak stoudně oděny nejsou, koupat se nedovolila. – Pražský denník, 5. 6. 1868 Zabavené maso V úterý bylo jedné učitelské vdově v Karlíně zabaveno několik liber masa a zničeno, poněvadž bylo již nahnilé. Taktéž zabaven byl téhož dne v Brusce celý vepř, jejž chtěl kdosi do Prahy dopraviti, ač již byl nahnilý. Vepř odevzdán byl pohodnému. – Pražský denník, 5. 6. 1868 Bouřka v Praze Bouřka v Praze, která ve středu večer hlavní město zastihla, řádila ve spojení s lijákem po všech ulicích pražských. V polou sv. Václavského náměstí až i částečně do Vodičkové ulice naplavilo se téměř jezero vody, anto kanály nebyly s to přívalu vod postačiti; stála tu chvílemi voda na půldruhého střevíce a naplnila také sklepy, sklady i nádvoří cukráře pana Hermanna, kdež na čtvrt lokte zvýší stála. Dům na Poříčí, o kterémž jsme se včera zmínili, že doň uhodilo, jest dům u zlatého slunce č. 1045, v němž se nachází železný sklad p. Fr. Šimka. Svědkové patrně viděli, jak se blesk nad tím domem rozštěpil na svě polovice; jeden papršlek svezl se po střeše, srazil ve dvoře se zdi u prvního patra maltu a zmizel v dlažbě na dvoře; druhý papršlek vjel z ulice do železného skladu, přitlačil tu účetníka ku zdi a zmizel, zanechav sírový zápach. Zápach ten byl ostatně v celém domě. Mimo to udeřil blek též do vesla velké lodě, jež stála na Vltavě nedaleko občanské plovárny a v půli je přerazil. Jiný blesk vjel do věže chrámu sv. Mikuláše na Starém městě, ale beze vší škody se ztratil. – Pražský denník, 5. 6. 1868

27. 7. 1890: Nové podniky v Praze a náhlé úmrtí květinářky • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

2. 8. 1890: Zábava na Zbraslavi, zřícené lešení a požár v bytě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

25. 11. 1889: Buršácká maškaráda, nocleh s překážkami a milovník kožichů • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Manželku prodal za koně. Kuriózní případ z USA s nečekanou dohrou • Obchod s lidmi býval v dávné minulosti zcela běžný. Poněkud kuriózně přesto působí případ ze Spojených států, o němž v dubnu roku 1891 psaly pražské noviny. Jistý mladý farmář z Pensylvánie vyměnil svou manželku za koně. Jenomže celý obchod nakonec nedopadl příliš slavně. Přečtěte si, co se přesně stalo.

2. 3. 1890: Nebezpečné cesty v Praze, pošta na Pankráci a chřipková epidemie • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

18. 3. 1868: Chybělo málo a žena by málem porodila přímo na ulici • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Svátek slaví Diana. Co přesně toto jméno znamená a kolik jich v Česku máme? • Čtvrtý lednový den patří v České republice všem ženám, které od svých rodičů dostaly jméno Diana. Odkud se ale vlastně vzalo? A proč není ani zdaleka tak populární, jak by se mohlo díky slavným nositelkám na první pohled zdát?

Vydrželi týden bez spánku. Ke konci experimentu se chovali zvláštně • Spánek fascinuje lidstvo už od nepaměti. Ani současná věda ho ještě stále nemá důkladně zmapovaný. Jisté ale je, že o něm víme víc, než naši předci v 19. století. Přečtěte si o zvláštním experimentu, který byl proveden v USA v roce 1891.

Legenda českého zemědělství. Před 80 lety vyjel traktor Svoboda Diesel-Kar 12 • Přesně před 80 lety na česká pole poprvé vyjel jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších pomocníků malých a středních rolníků první poloviny dvacátého století – traktor Svoboda Diesel-Kar 12. Na tento typ pak navázalo několik úspěšných řad zemědělských strojů Svoboda, než byla v roce 1948 firma znárodněna. Ikonický traktor zdobí také vchod do hlavní výstavní budovy muzea v Praze na Letné.

19. 5. 1889: Praha chce přemístit ostatky Františka Palackého na Vyšehrad • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

VIDEO: Národní divadlo si připomnělo 150 let od položení základních kamenů • Minulou sobotu probíhal na náměstí Václava Havla slavnostní program připomínající 150. výročí položení základních kamenů Národního divadla. Výstavy, komentované prohlídky, představení Čert a Káča a řada krásných vystoupení dětských a folklorních souborů vyvrcholily happeningem a nástupem delegací z míst původu základních kamenů, mimo jiných z Buku, Buchlovic, Domažlic, Doudleb, Chrastu, Louňovic či Sušice. 16.května 1868 – položení základních kamenů, 11. června 1881 – první slavnostní otevření Národního divadla, 18. listopadu 1883 – slavnostní otevření po požáru. Taková jsou základní a nejdůležitější data Národního divadla, které si v těchto dnech připomíná první z nich. „Pro Prahu 1 a její obyvatele je velkou ctí přítomnost Národního divadla na území naší městské části. 150 let tak spolu prožívají dobré i zlé, doby rozkvětu i pokoření, včetně živelních pohrom,“ uvedl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který se oslav zúčastnil, aby je tak osobně podpořil. Úskalími, kterým museli čeští vlastenci čelit při svém úsilí o vybudování Národního divadla, provedli při happeningu Taťjana Medvecká v roli Historie a Jiří Štěpnička, Vladimír Javorský a David Prachař ztvárňující osobnosti 19. století. „Tento národ nemá moc jistot, stále něco zpochybňujeme. Ale co se zpochybnit nedá, je to, že Národní divadlo patří nám všem. Že je symbolem nejen umění, ale vůbec státnosti,“ uvedl ministr kultury Ilja Šmíd. [gallery columns="1" size="full" ids="10430"] Příznivci Národního divadla se rovněž mohli podívat na expozici základních kamenů v podzemí divadelní budovy. Položení kamene ke stavbě Národního divadla se stalo jednou z největších českých manifestací 19. století. Celá slavnost tehdy trvala tři dny a podle odhadů se jí zúčastnilo až 150 000 lidí. 16. května 1868 vše vyvrcholilo poklepáním na žulový kvádr z Louňovic na Černokostelecku. Kromě něj byly do základů uloženy kameny z významných míst Čech a Moravy. „Naši předkové zvolili pro původ kamenů mytologicky a historicky významná místa českého národa,“ vysvětlil ředitel Národního divadla Jan Burian. [related-post id="7604"] Pozlaceného kladívka se v květnu roku 1868 chopili historik a politik František Palacký, politik Ladislav Rieger, herec Josef Jiří Kolár nebo skladatel Bedřich Smetana, jehož opera Dalibor měla ten den premiéru. „Ve jménu národa v Čechách i na Moravě jednotného požehnejž Pán Bůh dílu svatyně této, na které národu českému zjevovati a před oči stavěti se má všeliká mravní pravda i krása,“ prohlásil při poklepání František Palacký.