Ženy jako námořnice. Zvládly by těžkou práci na lodi?

MagazínKristián Vích • 21. července 2021 • 2 minuty čtení

Foto: Unsplash

V dávných dobách bývalo nepředstavitelné, aby ženy vykonávaly tzv. „mužské“ profese. Situace se začala velmi pozvolna měnit až na přelomu 19. a 20. století. Dokazuje to i článek z Národních listů z roku 1891. Jeho text vás nejspíš překvapí.

Ženské námořníky

»Pall Mall Gazzetta« přináší pojednání o otázce: »Mohou býti ženské námořníky?« článek z pera osvědčeného prý námořníka, jenž se o tom vyslovuje následovně.

Co se týče pouhé plavby lodě, není nijaké pochybnosti, že by ženské nemohly vykonat totéž co mužští. Jest dobře známo, že manželky kapitánů mnohdy lépe dovedou zacházet s lodními přístroji než jich manželé a ještě před nedávnem řídila jakás dáma plaveckou školu s úspěchem zcela neobyčejným.

Práce na palubě lodě není nikterak těžká a vyžaduje mnohem více obratnosti než síly. K řízení kormidla, konání hlídky, počítání uzlů, napínání a shrnování plachet, mytí a natírání paluby a k ostatním každodenním pracím na lodi jest sotva as třeba většího napjetí sil než v některých továrnách a dolech. Nakládání a skládání zboží, jež by se mohlo považovat za těžkou práci, obstarávají z pravidla nakládači. A proč by nemohly ženské také »nahoru« na ráhna a stožáry.

Nejlepší odpovědí na otázku tuto jsou ony tělocvičné ústavy ženské, v nichž lze každodenně vidět výkony tělesné obratnosti, jež by uvedly v úžas mnohého starého námořníka.

Aby se takováto novota v plavbě zavedla, bylo by však třeba především školní lodě a musila by býti dále pro lodě se ženským personálem ve všech přístavech pořízena zvláštní kotviště. Žádná ženská, jež by se věnovala námořnictvu, nepozbyla by tím čáky na vdavky.

Naopak, čerstvý vzduch a práce na moři učinila by v nejkratší době ze ženštin nepříliš nadaných zevnějšími vnadami, skutečné vzory zdraví a krásy a tím by jejich čáku na vdavky přeměřeně zvýšily.

– Národní listy, 18. 6. 1891. Autor neuveden.

Vstoupit do diskuze

dějiny historie ženy

Nepřehlédněte

Skandál ve vlaku. Kterak politici nechtěli opustit kupé, kde neměli co pohledávat • Společenská morálka a pravidla prochází neustálou proměnou. V dnešní době už je nepředstavitelné, že by ve vlacích existovalo kupé určené výhradně pro ženy. Ještě před 130 lety to ovšem bývalo normální. Pochopitelně se ale našli i tací, kteří porušovali dobré mravy. Přečtěte si článek, které přinesly Národní listy v červenci roku 1891.

24. 9. 1889: Problémy měšťanských škol v Praze a pomoc pro chudé vdovy • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 3. 1890: Kopnutí koněm, nevčasný žert a trapný incident v Pešti • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

Netradiční bramborové recepty z časů našich prababiček • Brambory jsou dnes poměrně opomíjenou potravinou. Tím, že jsou nenáročné na pěstování, jich naši předci měli dostatek i v dobách neúrody a hladomorů. Dokázaly přitom nejen zasytit, ale i dodat řadu potřebných látek a minerálů. Není proto divu, že ve starých kuchařkách najdeme stovky a tisíce nejrůznějších receptů na jejich zpracování. Přečtěte si výběr receptů z počátku 20. století, které otiskl časopis Česká hospodyně.

4. 8. 1889: Nedělní klid v kupeckých obchodech a stavební ruch na Žižkově • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

10. 5. 1868: V Praze se už prodávají první letošní třešně. Jsou ale příšerně drahé • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Výbuch plynu V pátek v 7 hodin večer chtěl laborant v p. Dittrichově lékárně v Ostruhové ulici otočiti kohoutek u roury vodovodní, pročež sehnul se ku dlažbě a odhodil prkno, kterým roury ku kašně vedoucí jsou přikryty; když pak po rouře sáhl, vzňal se, poněvadž měl s sebou rozžatou svíčku, v celé prostoře svítivý plyn, který byl ze sousední plynové roury uprchl, i popálil jej v obličeji a na prsou. První pomoci dostalo se starci tomuto v lékárně a pak donešen jest do svého bytu. – Pražský denník, 10. 5. 1868 Synagoga je téměř hotová Nová synagoga v dušní ulici jest, co se zevnitřní stavby tyče, zúplna již dodělána. Lešení kol stavby jest také již odstraněno, čímž volný pohled na krásnou tuto budovu se jeví. Nyní se velmi pilně pracuje na upravení jejího vnitřku, tak že v několika nedělích bude zcela dohotovena. Stavba její stála 80.000 zl. – Pražský denník, 10. 5. 1868 První letošní třešně v Praze První letošní třešně bylo už včerejšího dne v Praze lze spatřiti a sice za sklem v krámech některých zdejších cukrářů a lahůdkářů. Nejprvnější toto letní ovoce vábilo mnoho diváků. Třešně tyto byly sem přivezeny z Terstu a vynikaly nejen svou úplnou zralostí, ale i drahotou, an jedna 5 kr. stála. Novinka tato tudíž arciť jen stůl boháče zdobiti mohla. – Pražský denník, 10. 5. 1868 [related-post id="9941"] Špatný žert Jistý krejčí, jenž před Strahovskou branou bydlí, přišel ve středu večer k jedné uzenářce na Karlovu náměstí i ukradl tam tobolku s 12 zl. v stříbrných šestákách. Anto uzenářka věděla, kde zloděj bydlí, číhala si naň ve čtvrtek ráno v Strahovské bráně. Zloděj skutečně přišel, spatřiv ale uzenářku šel k ní a doručil ji tobolku, řka, že si to jen zažertoval. Poněvadž se ale polovice šestáků nedostávalo, dala uzenářka nejapného žertovníka zatknouti. – Pražský denník, 10. 5. 1868 Karlínský občan zaplatil opravu sochy Suchu sv. Jana Nep. v Karlíně u silnice před invalidovnou stojící a valně sešlou dal v těchto dnech jistý Karlínský občan na svůj náklad důkladné opraviti. Dále byla mříže kol sochy obnovena a zahrádka při ní ozdobně vysázena. – Pražský denník, 10. 5. 1868

Filmový Kristián chránil židovskou manželku a tvrdě za to zaplatil • Filmový svůdník Oldřich Nový patří mezi legendy českého filmu. V osobním životě to ale neměl vůbec lehké. Jelikož v období protektorátu chránil svou manželku před smrtí, musel nastoupit do pracovního tábora.

1. 6. 1890: Na trh budou uvedeny nové doutníky. Kvalita byla vyzkoušena ve světě • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

24. 9. 1868: V Praze řádí smrtka. Nešetří mladé, ani staré • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

27. 11. 1889: Nebezpečný žebrák, pamětní desky na muzeu a rozpočet Žižkova na příští rok • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

7. 4. 1868: Na Kampě našli mrtvé novorozeně. Někdo ho uškrtil • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Smrt otrávením V sobotu večer přišlo na jednoho zahradnického dělníka, jenž na hořejším Novém městě u jedné vdovy žil, dávení a jiné známky otrávení, načež nemocný zemřel. Přítomní lékaři uznali, že ten zahradník bezpochyby zemřel otrávením a když sestra oné vdovy, taktéž se zahradníkem v tomtéž bytu jsoucí, sama podotkla, že by to nebylo nic divného, kdyby její ovdovělá sestra toho zahradníka byla otrávila, vzata jest vdova hned ve vazbu a mrtvola otráveného odnešena do nemocnice. – Pražský denník, 7. 4. 1868 Zavražděné dítě Obecní jeden dělník nalezl včera o ½8 hodině ráno na ostrově Kampě mrtvolu novorozeňátka ženského pohlaví, do plátna zaobaleného. Známky na krčku svědčí o tom, že bylo dítě nějprv uškrceno a pak do vody hozeno. – Pražský denník, 7. 4. 1868 [related-post id="8692"] Představení hluchoněmých Divadelní představení hluchoněmých, které se na květnou neděli v německém divadle odbývalo, mělo mnoho zajímavosti do sebe; představovaliť vesměs hluchoněmí lidé osudy Josefa Egyptského ve čtyřech jednáních s neočekávanou důkladností, obratností a přirozeností. Od stařičkého Jakuba až po mladého Benjaminka, každý i ti statistové s plnou duší věnovali se úkolu a výjevu právě předváděnému a tak si zjednali všeobecného uznání. Návštěva divadla byla, ač krásná jarní povětrnost na procházku vábila, přece četná. – Pražský denník, 7. 4. 1868

14. 5. 1868: Na Vyšehradě bude posvěcena nově postavená škola • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Z Vyšehradu Zítra dopoledne po 9. hod. vykonává se slavnost posvěcení nové školy vyšehradské. By slavnost tato i zevnějším spůsobem důstojně se oslavila, vybízí purkmistrovský úřad obyvatele Vyšehradu, by své domy a okna na ulici co možná nejskvěleji věnci, chvojí a praporci ozdobili, a jelikož druhý den na to dne 16. května v sobotu velká národní slavnost odbývati se bude, tuto okrasu i přes tento den na domích svých ponechali. – Také ze staroslavné skály vyšehradské bude do základův národního divadla od tamějších občanův pamětný kámen věnován a sice z paty skály, na jejímž svahu zříceniny hradu Libušina strmí. Kamen tento, na němž včera kameníci pracovali, bude slavnostním spůsobem zítra po posvěcení školy na staveniště dopraven. – Pražský denník, 14. 5. 1868 K slavnosti svatojanské Na kamenném mostě staví se již obyčejná kaple nad sochou tohoto svatého, což též o ostatních sochách svatojanských na svatováclavském náměstí platí. Podél václavského náměstí se množství bud a krámů rozestavuje. Také poutníků se už včerejšího dne množství do Prahy dostavilo, z nichž větší část v poledne na pouť do Staré Boleslavi se vydala, odkudž se sem opět dnes večer vrátí. – Pražský denník, 14. 5. 1868 [related-post id="10046"] Pamětní peníz Na památku slavnosti divadelní ražen jest pamětní peníz ze smíšeniny kovové, která se stříbru podobá. Na jedné straně jest vyobrazení národního divadla, na druhé v lípovém věnci příslušný nápis. – Pražský denník, 14. 5. 1868

21. 9. 1868: Žena ze Střešovic brutálně týrala syna. Provazy měl zařezané do masa • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

22. 9. 1889: Další známky blížící se zimy, krádež železa a koncerty na Žofíně • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

28. 5. 1890: Uvažuje se o zavedení povinného tělocviku na středních školách • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

První McDonald’s v Praze otevřel před 30 lety. Ve frontě stály tisíce lidí • Přesně před 30 lety se tehdejší Československo symbolicky přiblížilo západnímu světu. V pražské Vodičkově ulici byla 20. března 1992 otevřena vůbec první restaurace McDonald’s na našem území.

28. 11. 1868: Kvůli nepozornosti chůvy přišlo dítě o život • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety.

Staroměstská tržnice na svou rekonstrukci stále čeká • Projektu rekonstrukce pražské Staroměstské tržnice jako by nebylo přáno. Konečné rozhodnutí o vítězi tendru na stavební práce bylo 5. října radou města opět odloženo na neurčito. Radním se mimo jiné nelíbilo, že celková cena projektu vystoupala oproti původně avizované částce o dalších téměř 70 milionů na konečných 429 milionů. Magistrát má v záloze připravený koncepční dokument, který stanoví, jak by zrekonstruovaná památka měla vypadat, i podrobná pravidla pro využití jejích prostor. Ty přijdou na přetřes v navazujícím výběru provozovatele. Jaké plány magistrát s tržnicí má?

4. 10. 1889: Pohřešovaný podnikatel, šetření ve vlacích a pokus o sebevraždu • Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.

5. 4. 1868: Paroplavba na Vltavě je po zimě opět obnovena • Podívejte se, co se psalo v pražských novinách přesně před 150 lety. Hudební sbor strážníků Obecní strážníci vytáhli včera u příležitosti pohřbu jednoho soudruha svého poprvé s puškami a vlastním svým hudebním sborem. V průvodu, jenž vyšel od milosrdných bratří účastnili se též měšťanosta dr. Klaudy, jeho náměstek pan Huleš a více městských radních. – Pražský denník, 5. 4. 1868 Vystěhovalci Vystěhovalců se letos pořád trousí, ale přece ne v takové míře jako v loni. Úplně je nepodstatna zpráva jednoho zdejšího listu, že by zvláště ze Šumavy velké množství vystěhovalců do Ameriky odcházelo. Naopak je jisto, že letos ještě ani polovice, ba ani třetí díl vystěhovalců odtud neodjel jako roku loňského, a nepochybně zůstane i dále při tomto poměru, neboť lid konečně přece přichází k náhledu, že při nynější bídě a nedostatku výdělku v sev. Americe mu žádné ráje za mořem nekvětou. – Pražský denník, 5. 4. 1868 [related-post id="8826"] Paroplavba na Vltavě Počínaje dnešním dnem provozuje se paroplavba na řece mezi Prahou a Štěchovicemi jakož i na štacích mezi těmito dvěma místy při řece ležících. Odjezd parníku z Prahy jest o 8. hod. ranní a o 2. hod. odpolední. Ze Štěchovic pak v 5 hod. ráno a v 5 ½ hod. odpoledne. – Pražský denník, 5. 4. 1868